KOMENTÁŘ | Macron v Bílém domě vystoupil jako lídr Evropy. Trumpovi prokázal úctu a pak ho usměrnil

V pondělí Spojené státy překvapivě odmítly odsoudit ruskou agresi vůči Ukrajině, čímž se fakticky připojily k hlasovacím spojencům Moskvy, jako jsou Severní Korea a Bělorusko. O několik hodin později již francouzský prezident Macron zaujímal místo po levici Trumpa v Bílém domě. Jak poznamenala americká stanice CNN, oba státníci si s úsměvem „tiskli ruce a nešetřili vzájemnými lichotkami“.

Během setkání Trump znovu zdůraznil, že jeho hlavní prioritou je dosažení dohody mezi Ruskem a Ukrajinou. „Vždyť to je to, co dělám. Uzavírám dohody. Celý můj život se točí kolem obchodů. To je vše, co umím – obchody. A vím, kdy je někdo chce uzavřít a kdy ne,“ prohlásil sebevědomě. Zatímco však vyvíjí tlak na Kyjev, aby přistoupil na dohodu o nerostném bohatství, vůči Moskvě volí vstřícnější přístup. Svá prohlášení pečlivě formuluje tak, aby ladila s narativem ruské propagandy.

Setkání Macrona s Trumpem mohlo na první pohled působit jako přátelské posezení u čaje se sladkým zákuskem, ve skutečnosti však šlo o pečlivě inscenovanou politickou podívanou. Kdykoliv se tito dva státníci setkají, stojí za to sledovat nejen jejich slova, ale i řeč těla – nekonečnou záplavu komplimentů, pevná a až teatrálně dlouhá potřesení rukou či dokonce chvíle, kdy jeden druhému familiárně sahá na rameno či ruku.

Ve skutečnosti však tyto doteky nejsou projevem přátelství– spíše lze vnímat jejich skrytě soupeřivý až dominantní podtón. Macron si dobře uvědomuje, o co se hraje. Trump mezitím stupňuje tlak na Evropu a snaží se ji vytlačit z nejdůležitějších jednání tohoto tisíciletí – vyjednávání o příměří mezi Ruskem a Ukrajinou.

Francouzský lídr se po celou dobu do Trumpa nepříjemně opíral. „My chceme mír, on chce mír. Chceme mír rychle, ale nechceme dohodu, která je slabá. Skutečnost, že existují Evropané, kteří jsou připraveni se angažovat za poskytnutí těchto bezpečnostních záruk, a nyní je tu jasný americký vzkaz, že USA jako spojenec jsou připraveny poskytnout tuto solidaritu pro tento přístup – to je zlomový bod,“ pokračoval Macron.

Ve skutečnosti však Trump otevřeně odmítl podpořit klíčový projekt, na kterém si Evropa zakládá – nasazení mírových sil na Ukrajině. Jeho postoj staví Spojené státy do role pasivního pozorovatele, zatímco evropské státy usilují o aktivní řešení konfliktu. „My chceme mír, on chce mír. Chceme mír rychle, ale nechceme dohodu, která je slabá,“ zdůraznil Macron.

Francouzský prezident zašel ještě dál ve chvíli, kdy Trump hovořil o americké pomoci Ukrajině. Americký lídr naznačil, že Evropa Ukrajině pouze „půjčuje“ peníze, a nakonec ji donutí je splatit. V tu chvíli Macron rozhodně zasáhl – chytil Trumpa za ruku a sám si vzal slovo. „Peníze poskytnuté Ukrajině na odvrácení ruské invaze si ponechali,“ prohlásil ostře a dodal, že pokud se nějaké finance vrátí, pocházet budou ze zmrazených ruských aktiv, nikoliv z ukrajinských kapes.

Macron pokračoval v ofenzivě a jasně dal najevo, kdo podle něj ponese finanční břemeno. „Ty peníze nebudou kompenzovány Ukrajinou, ale Ruskem, protože to bylo Rusko, kdo tuto válku rozpoutal,“ zdůraznil s pevností v hlase. „Tato válka nás všechny stála spoustu peněz. A za to je zodpovědné Rusko, protože agresorem je Rusko,“ podotkl. Trump ho nechal domluvit, zatímco jeho pohled nervózně těkal mezi kamerami a podlahou, jako by hledal správnou reakci.

Francouzský lídr svým rozhodným vystupováním jasně ukázal, že je připraven stát v čele evropského úsilí o větší nezávislost na amerických bezpečnostních garancích. Právě to se stává klíčovým cílem Evropské unie v době, kdy šéf Bílého domu obrátil záda svým tradičním spojencům a dal najevo, že se spíše postaví proti napadené Ukrajině, než aby stál pevně po jejím boku.

Macron jednal s Trumpem s respektem a úctou, jaké si vyžaduje prostředí Bílého domu. Přestože je Francouz, rozhodl se hovořit plynně anglicky, aniž by využil služeb tlumočníka – gesto, kterým americkému prezidentovi projevil dostatečnou úctu. Zároveň však dokázal udržet pevný postoj a Trumpa nenápadně, ale důsledně usměrňoval.

Evropská unie může na globálním poli uspět jedině tehdy, pokud její lídři budou jednat stejně sebevědomě jako francouzský prezident. Není čas na servilitu ani na poskytování Trumpovi zbytečného manévrovacího prostoru. EU musí hájit své vlastní zájmy – něco, co pod vedením Ursuly von der Leyenové zatím zůstává neuskutečněným cílem. Dosavadní evropské vedení totiž nedokázalo efektivně usměrnit ani Spojené státy, ani Rusko, a právě to se musí změnit.