Společná unijní migrační a azylová politika se postupně blíží do fáze, která se dá popsat slovy „v troskách“. Stojí za tím příliš komplikované legislativní procesy a snaha o dosažení nemožného konsenzu, neochota zemí k solidaritě a neuvědomění si opravdové povahy krize.
Evropské unii se nedaří zrovna nejlépe prosazovat společnou migrační a azylovou politiku. Vlády v Maďarsku a Nizozemsku nedávno ohlásily, že chtějí požádat o výjimku z nařízení Evropské unie o azylovém procesu. „Dokud nebude smlouva změněna, jsou Nizozemsko a Maďarsko stále vázány stávajícím evropským právem a jsou povinny plně dodržovat azylová pravidla,“ varovala mluvčí Evropské komise Anitta Hipperová. Jenže nakolik je skutečně dodrží?
Sveřepý přístup zachovává maďarský premiér Viktor Orbán. V červnu podepsal zákon, který omezuje státní podporu pro uprchlíky z těch částí Ukrajiny, jež Maďarsko nepovažuje za zasažené ruskou invazí. Tamní vláda za „válkou zasažené“ považuje pouze třináct ukrajinských oblastí – přitom ruské rakety dopadají bez výjimky do všech.
Nelidský přístup prokázali řečtí pohraničníci, kteří čelí obviněním z úkladných vražd. Příslušníci řecké pobřežní stráže měli během posledních tří let zavinit smrt několika desítek migrantů. V jednom případě mělo dokonce dojít k úmyslnému vhození devíti osob do vod Středozemního moře. Řecký orgán ale takováto nařčení důrazně odmítá.
Italská vláda letos v dubnu vyhlásila výjimečný stav v reakci na nárůst počtu migrantů překračujících Středozemní moře ze severní Afriky. OSN do té doby zaznamenala nejvyšší počet úmrtí migrantů do roku 2017 – v prvních třech měsících letošního roku mělo ve vodách Středomoří zahynout až 441 lidí. Při státem řízených akcí zemřelo zhruba 127 lidí, u jiných smrtelných incidentů podle britské stanice BBC chyběla jakákoli reakce.
Společnou migrační politikou EU se zabývá několik hlavních orgánů, přičemž Evropská komise navrhuje legislativu a dohlíží na její provádění, zatímco Rada EU, složená z ministrů členských států, schvaluje návrhy a koordinuje politiku. Agentura Frontex pak zajišťuje ochranu vnějších hranic.
Pomalá reakce jednotlivých členských států pak způsobuje, že umírají migranti, kteří jsou nepřipravení na tak dlouhou cestu a plují po nelegálních migračních trasách na přeplněných a nevyhovujících plavidlech. Toho velice rádi využívají pašeráci lidí, kteří v zoufalých osobách vidí dobrý přivýdělek.
Evropská unie tak bojuje na několika frontách: některé členské státy odmítají jakoukoli známku solidarity s těmi nejvíce zasaženými, což ústí do problémů v legislativním procesu; policie a jednotlivé agentury se dále musí zabývat nelegálními pašeráky lidí; a v neposlední řadě je potřeba řešit životní situaci migrantů, kteří do EU dorazili.
Je běžné, že nemají žádné zázemí ani finanční prostředky a plně se tak spoléhají na pomoc ze strany EU. To je živná půda pro takzvané národovecké nebo krajně pravicové politické strany, které se už v některých zemích ujaly vlády – konkrétně jde právě o Nizozemsko a Maďarsko, vstřícná k migrantům není ani pravicová italská premiérka Giorgia Meloniová.
Pro tyto strany bývá hlavním argumentem fakt, že do EU neprchají pouze matky s dětmi, nýbrž také muži, často mladí a schopní. Tito lidé teoreticky mohou vyvinout úsilí pro změnu ve vlastních zemích – to se ale dělá velice těžko ve chvíli, kdy jsou dané země ve válce, rodina je v Evropě a jediná perspektiva v případě boje proti režimu je vězení nebo smrt.
Není na místě zapomenout ani na země, odkud lidé utíkají. Konkrétně Libye nebo Středoafrická republika jsou už dlouhé roky v sevření občanského konfliktu a strávit celý život v tak neperspektivních regionech se chce jen málokomu.
Důležitým faktorem jsou různé cizí mocnosti, které migraci do Evropské unie velmi rády podpoří. V jejich čele stojí Moskva – ta migraci do Evropy podporuje dlouhodobě, například na přelomu 2021 a 2022 takto částečně převedla pozornost na bělorusko-polskou hranici. Když se její vojska chystala vtrhnout na Ukrajinu, režimy v Moskvě a Minsku ochotně podporovaly africké a arabské migranty, aby (mnohdy násilně) překračovali hranice s EU.
Kromě krize způsobené nestabilními režimy v severní a střední Africe lze tedy přívaly migrantů na evropskou pevninu vnímat také jako další součást hybridní války s Ruskem. V tu chvíli se nabízí několik řešení – jedno dražší než druhé.
Jednou z možností je zablokovat hranice Evropské unie vůči vší migraci, což by mělo neblahé důsledky i na válečné uprchlíky z Ukrajiny. Ještě dražší možností je migranty přesměrovat do Ruska – to je ale prakticky neproveditelné.
V očích Orbána a spol. je možné lodě plné uprchlíků otáčet přímo na moři. Tím ale automaticky utrpí lidská práva těchto osob, neboť už plavba do Evropy je nesmírně vyčerpávající a otočka zpět zcela jistě zabije daleko více lidí, než kolik jich umírá v současnosti.
Evropská unie tak před sebou má stejně závažnou a komplexní výzvu jako před deseti lety – co dělat s migranty, kteří se dostanou na její území? Řešení je stále v nedohlednu a politické prostředí v Evropě se nejen s ohledem na toto téma štěpí a je čím dál extrémnější. Jisté ale je, že v současné podobě migrační a azylová politika nemůže vydržet dlouho – a jakékoli pokusy o změnu se nesetkávají s úspěchem.
EU dnes de facto platí za svou velikost. Migrace je velice citlivé bezpečnostní téma pro každý ze sedmadvaceti členských států a hledat mezi nimi konsenzus ohledně jednotného postoje je zhola nemožné. Agentury typu Frontex pověst společné migrační politice pověst nezachrání, což platí i o totální nepřítomnosti solidarity u některých evropských vládců.
Související

Opusťme americké korporátní sociální sítě. Variant je dost v Evropě i USA

Fialu a Babiše je třeba nahradit. Česku už nemají co nabídnout
Aktuálně se děje
včera

Extraliga play off 2025: Pardubice ovládly úvodní zápas semifinále na ledě Hradce Králové
včera

Pomohla vůbec někomu Trumpova cla? První země se z nich opatrně raduje
včera

Rubio uklidňuje spojence: Trump není proti NATO. Jedna věc mu ale vadí
včera

Trump ustoupit odmítá, naopak chystá nová cla. Američany už teď vyjdou na tisíce dolarů
včera

Trump se přepočítal. Firmy navzdory clům nechtějí přesunout výrobu do USA, vadí jim zásadní překážka
včera

Tolik si kvůli Trumpovi připlatíte. Volkswagen bude u ceny aut ukazovat, o kolik lidé zaplatí víc kvůli clům
včera

První vyjádření Trumpa od zavedení cel: Budeme silnější než kdy dřív. Musk mu bude coby poradce pomáhat
včera

Světový trh s automobily cítí první dopady Trumpových cel. Narušení výrobního řetězce už se de facto děje, upozornil Petzl
včera

Ne America First, ale America Alone. Obchodní asociace ostře kritizují Trumpa, propadá se i Adidas nebo Amazon
včera

Budapešť vystupuje z ICC. Orbán to ohlásil během návštěvy, při níž měli Maďaři zatknout Netanjahua
včera

Bílý dům žehlí tarifní skandál. Důvěřujte Trumpovi, snaží se uklidnit Wall Street
včera

Česko zavádí opatření kvůli slintavce a kulhavce. Omezí dopravu a povolá vojenské veterináře
včera

Šikana, zásadní rána světové ekonomice.... Jak svět reaguje na Trumpova cla?
včera

Šílenství, které s ekonomikou nemá nic společného. Novinář odhalil, jak Trump vypočítal nová cla
včera

Proč tolik lží? Trumpova tabulka nedává smysl z žádného úhlu pohledu
včera

Černý den pro svět financí: Ropné trhy v propadu, hrozí globální zpomalení ekonomiky
včera

Obchodní válka eskaluje: Trumpovy tarify otřásají ekonomikami USA, Evropy i Velké Británie
včera

V USA začala platit cla na automobily. Nevyhnou se nikomu, připlatí si úplně všichni
včera

Na Trumpově seznamu cel chybí Rusko a Bělorusko. Bílý dům vysvětlil proč
včera
Dopady cel na český průmysl mohou být masivní, varuje Rafaj. Očekává se drastický pokles HDP Ameriky i Unie
Administrativa Donalda Trumpa oznámila zavedení nových cel, která mohou zásadně ovlivnit globální obchodní toky. Opatření vstoupí v platnost během dubna a zamíří na široké spektrum zboží dováženého do Spojených států. Podle odborníků a zástupců českého průmyslu jde o bezprecedentní krok, jehož důsledky mohou být pro českou exportní ekonomiku mimořádně tvrdé.
Zdroj: Jakub Jurek