KOMENTÁŘ | Zelenského mistrovská diplomacie. „Vítězný“ plán je třeba vnímat úplně jinak

Rusko proti Ukrajině vede válku už přes dva a půl roku. Mezitím zemřely minimálně stovky tisíc lidí, část území byla ztracena ve prospěch Moskvy, a další kus území získal Kyjev na úkor Ruska. Válka se z velké části změnila ve stacionární boje, kdy se každá ze stran pohybuje vpřed jen minimálně.  

Jenže Zelenskyj přijíždí do New Yorku s něčím, čemu říká „vítězný plán“. Podle dosavadních informací se ale jedná o totožnou věc, jakou Ukrajina od západních spojenců požaduje už od začátku války. Tedy finanční a vojenskou podporu, respektive i vstup do Evropské unie a Severoatlantické aliance.

Jenže Zelenského „vítězný plán“ počítá s tím, že se nebude jednat s Ruskem, nýbrž spíše dojde k jeho porážce. To se prakticky blíží sci-fi, protože ruskou armádu ta ukrajinská sama o sobě nemá šanci porazit – i kdyby se dodávky západních zbraní a financí zdesetinásobily. Moskva na Ukrajinu posílá až moc lidských zdrojů, ač ji to stojí desítky tisíc mrtvých.

Tedy tento vítězný plán se nemůže v dohledné době setkat s realitou. Navíc ani západní sankce nedokázaly poslat Moskvu do kolen – naopak, ta si našla odbytiště pro ropu a zemní plyn v Indii a jiných asijských zemích a navázala úzkou spolupráci s Íránem a Severní Koreou. Navíc pokračuje čilý obchod mezi čínskými a ruskými společnostmi, což účinek sankcí výrazně snižuje. 

Plán pro mír na Ukrajině, navzdory tvrzením nejen českých politiků, bude zřejmě zahrnovat i obětování území, ač se s tím Ukrajinci jen těžko smíří. Rusové dále postupují Doněckou oblastí, Luhanskou mají pod kontrolou prakticky celou. Už od roku 2014 okupují nelegálně anektovaný Krymský poloostrov a dobyvačné úsilí projevují i v Záporožské a Chersonské oblasti.

Rusové jsou zkrátka, a musíme si to přiznat, příliš silní na to, aby s nimi Kyjev mohl jednat silou. Vítězství na frontě je prakticky nedosažitelné a diplomatické snahy budou vyžadovat nejen přesvědčení Ruska, že „až tolik území nepotřebuje“, ale i západních spojenců, protože ti společně s velkou únavou po táhlém konfliktu postupně ztrácejí chuť stát za územní integritou úplně celé Ukrajiny. 

Během vyjednávání jistě přijde moment, kdy se například Washington zeptá Kyjeva, jestli mu „stojí za to“, aby za každou cenu udržel celé své území, které nabyl po rozpadu Sovětského svazu. Cena už byla příliš vysoká.

Je ale pravděpodobné, že Zelenskyj své požadavky zvyšuje záměrně. Moskva samozřejmě různé bezpečnostní záruky a územní „ústupky“ odmítne a pojede svou tvrdou linii. Pokud ale ukrajinské vedení nastaví požadavky dostatečně vysoko – klidně víc, než by samo požadovalo – může se stát, že nakonec dostane přesně to, co chce. 

Jako příklad můžeme uvést vstup do Severoatlantické aliance. Ukrajina v NATO je totiž noční můrou Kremlu, s čímž Zelenskyj a jeho okolí počítají. Moskva tedy může odmítnout jakýkoli náznak Ukrajiny v alianci s USA, ale vstup do Evropské unie eventuálně překousne. O vstup Ukrajiny do EU usiluje i sám Brusel a Kyjev k tomu pomalu směřuje, navíc členství v tomto bloku dá Ukrajincům určité bezpečnostní záruky, protože členské státy EU mají zodpovědnost za vzájemnou obranu – pokud nejsou v NATO, protože Severoatlantická smlouva je unijním smlouvám nadřazená. 

Zelenskyj do New Yorku nepřicestoval s „kusem papíru“, nýbrž s úmyslem jednat se současným i budoucím vedením Washingtonu. Potřebuje Bidena a spol. na své straně, jinak nemůže dosáhnout dohody s Ruskem. Mít Spojené státy za zády se totiž v současné chvíli více než vyplatí – může to zachránit celé mírové úsilí. 

Eventuálně mohou Ukrajinci přistoupit na to, že ztratí části Luhanské a Doněcké oblasti. Kreml bude spokojený, Ukrajina ještě více celistvá než před začátkem ruské invaze. Zelenskyj si velmi dobře uvědomuje nemožnost přesvědčit ruské vedení ke všem ústupkům, a proto je výrazně nadsazuje. 

Z někdejšího uznávaného herce se stal prakticky rozený diplomat, který může zachránit tisíce ukrajinských i ruských životů – navzdory neochotě ruského lídra Vladimira Putina.