RECENZE: Sladký život nabízí kadenci nelogičností, výrobu marmelád a zkouší, na co všechno publikum ještě přistoupí

Producent Tomáš Hoffman, jenž se tentokrát podruhé v kariéře ujal i režie, je pomyslným patentem na divácký úspěch. Společně s Jiřím Vejdělkem roku 2010 diváckým hitem Ženy v pokušení odstartoval šílenství tuzemských romantických komedií, jež vyvrcholilo komerčně nejúspěšnějším porevolučním českým filmem Ženy v běhu. S tvůrčím týmem našel líbivý mustr, těžící z obsažení širokého spektra generací, opravdu velkého množství postav, srozumitelného verbálního humoru stavícího na uštěpašných hláškách, populárních písní a důležitosti rodiny, která je vždy nadřazená romantické lince. V současnosti u svých novinek replikuje i totožnou plakátovou šablonu. Plakáty Žen v běhu, Štěstí na dosah a nejnovějšího Sladkého života představují graficky identické tablo šesti hereckých tváří. Na každém z nich je Vladimír Polívka, akorát má na plakátě s každým rokem více vousů.

Ten zatímco ve Štěstí na dosah ztvárnil invalidu s křehkou povahou, ve Sladkém životě se převtělil do role šovinistického hokejisty Rosti, jenž zrovna zvítězil na mistrovství světa. Hektický život a střídání mnohem mladších partnerek mu přivodí infarkt, přičemž kvůli nasekaným dluhům přijde o veškerý majetek. Nemá se o koho opřít, jakékoli vazby ihned přetrhával. Jeho doktorka v podání další stálice tohoto žánru Petry Hřebíčkové s ním má společnou minulosti, on si ji však nedovede zařadit. Ponížený poté, co mu doktorka sdělí, že jeho nové srdce patřilo zemřelé ženě, vyhledá jejího muže a dceru. Ty jej u sebe i přes odlišný pohled na svět nechají bydlet, sbližují se s ním a Rosťa se stává empatičtějším člověkem, přičemž nachází zalíbení i v doktorce, ačkoli je to proti jeho zásadám, jelikož nikdy neměl vztah s ženou mladší třiceti let.

Popis pouhé špičky synopse filmu je vyčerpávající a tvůrci na sebe vrství nelogické a nechtěně bizarní situace. Celkovou premisu, kdy u sebe rodina nechá bydlet cizího člověka, protože má v těle údajně srdce zesnulé matky, jen těžko naivně přehlížet, stejně jako krkolomně náhlá zjištění zakrucující zápletku či schematickou komplikaci před zdárným happy endem. Opět se nacházíme v plochém katalogovém světě, který má od emocí toho našeho na míle daleko. Pokud však na spoustu naivních segmentů přistoupíme, většina z nich má v rámci výstavby a narace alespoň jasně danou funkci a dojde k jejich zužitkování, jakkoli nablble působí. Ústřední úlohu samozřejmě hraje náhoda. Je vlastně škoda, že tvůrci k celému titulu nepřistoupili ve více stylizovaném a přepáleném duchu. Takto je sled absurdních událostí spíše kontraproduktivní a akorát nám odpírá blízkost k postavám.

Ty jsou po vzoru předchozích titulů stejně šablonovité, odstřižené od opravdové lidskosti a je těžké s nimi nějakým způsobem sdílet ať už trauma z tragické smrti matky či lásku a vřelost. Je však třeba přiznat, že narozdíl od ostatních titulů, kde je na sebe většina postav zlá a dusí publikum svou toxicitou a žánru se de facto vzpírá, je Sladký život alespoň v tomto ohledu ve své škatulce příjemnější a naopak staví na proměně protagonisty z misogynního egomana v empatického člověka. Stejně jako u ostatních českých romantických komedií, i tady je romantická linka spíše v pozadí. Důrazu na ni a jejího skutečné rozvinutí se dočkáme takřka až v závěru.

Zatímco v Ženách v běhu a Štěstí na dosah není definovaný protagonista a v centru stojí skupina několika postav odlišných generací, Sladký život je ukotvený na Rosťovi. Počet ústředních postav je osekaný, což je pro celkovou, alespoň zdánlivou semknutost narativu prospěšné. Až epizodické postavy s tvářemi známých herců a hereček (Bob Klepl, Tereza Kostková, Hynek Čermák) zde ale slouží především výstavbě několika gagů či samostatných situací a posléze z děje zmizí. Svým způsobem je pak pozoruhodné sledovat, jakými absurdními dějovými zvraty Rosťa svou proměnou prochází. Je otázkou, zda by větší přímočarostí a přirozeností tvůrci neudělali lépe.

Titul má tak paradoxně nejblíže k nedávné Matce v trapu, kde protagonistka taktéž prochází osobní změnou, akorát za diametrálně odlišných podmínek a v jiném zázemí. Matka v trapu je však v převlečení za romantickou komedii spíše dramatem, kde o milostný vztah v závěru vůbec nejde. Sladký život si stále drží komediální notu, jež je skutečně všelijaká a v mnoha ohledech nejapná. Ostatně stejně jako výtvarná stránka filmu. Již nemá cenu smysl chválit technickou zdatnost. Obraz je nasáklý kýčovitou reklamní a videoklipovitou estetikou, nemá žádnou významotvornou hodnotu a korunu celému stylistickému pojetí v závěru nasadí naprosto nesmyslná rekapitulační montáž klíčových emotivních momentů s písní Každý ráno od Chinaski.

Sladký život je tak v zásadě typickým produktem, na němž lze ocenit jistý posun ve snaze o semknutost, centralizaci na jednu postavu a alespoň trochu sympatičtější lidi. Stále se ale ani zdaleka nepřibližuje romantické komedii. Je však smutné, že u produktů, kterým zkrátka chybí srdce, musíme oceňovat aspekty, jež by měly být samozřejmostí. A že je laťka proklatě nízko.

Hodnocení: 30 %

Režie: Tomáš Hoffman

Scénář: Martin Horský, Tomáš Hoffman

Hrají: Vladimír Polívka, Petra Hřebíčková, Jan Cina, Alžběta Dolečková, Olivie Sulženková, Jenovéfa Boková, Vojtěch Kotek, Hynek Čermák, Miroslav Táborský

Česká premiéra: 14. března 2024

Distributor: CinemArt