Psi, kteří se zapsali do dějin. Například jako váleční hrdinové

Váleční hrdinové

Hned několik psů se výborně uplatnilo ve válce. Československým psím válečným hrdinou byl německý ovčák jménem Antis, který přišel na svět někdy roku 1939 a následně se uplatnil během druhé světové války, a to u letectva. Jeho majitelem byl totiž letec Václav Robert Bozděch, velitel výcvikových center RAF. K psovi přišel za poměrně dramatických okolností v únoru roku 1940. To byl jeho letoun nad Francií sestřelen, letec naštěstí přežil. Zraněný se doplazil k jednomu opuštěnému stavení, a právě zde se objevilo štěně ovčáka. Protože se bálo a mělo hlad, kňučelo. To ale představovalo pro vojáka nebezpečí, protože jakékoliv zvuky mohly přitáhnout pozornost nepřítele. Proto Bozděch štěňátko schoval pod svou bundu. Nakonec je zde zachránila francouzská armáda. Pes už letci zůstal a po zbytek války se od něj nehnul. Jeho pán ho pojmenoval Antis, a to podle označení letounu ANT-40. A pes se nakonec stal hrdinou, když pomáhal hledat živé v troskách po bombardování. Se svým pánem absolvoval také lety a měl i svou, na míru vyrobenou, kyslíkovou masku. Válku přežil letec i jeho pes, který uhynul v létě roku 1953.

Jako měli letci RAF za druhé světové války za maskota psa Antise, měli norští námořníci bernardýna jménem Bamse. Ten byl o dva roky starší než výše uvedený ovčák. Bernardýn během bojů na moři zachránil několik lidských životů, a proto ho námořníci brali pravidelně do svých akcí až do července 1944, kdy pes uhynul. Na jeho památku byla ve skotském přístavním městě Angus nainstalována socha.

Nejvěrnější přítel člověka

Asi nejznámějším psem v historii je Hačikó, který platí za nejvěrnějšího psího přítele člověka vůbec. Zvíře rasy Akita Inu narozený v listopadu roku 1923 se jako roční pejsek dostal k profesorovi Tokijské univerzity, který se jmenoval Hidesaburó Ueno. Od té doby Hačikó každý všední den chodíval svého páníčka vyprovodit na vlakové nádraží, odkud jezdil do práce, a večer ho na stejném místě vyzvedával. Ovšem za rok, dne 21. května 1925, čekal pes na svého pána marně. Profesor totiž na univerzitě náhle zemřel. Jeho psího mazlíčka se tak ujali jeho příbuzní, Hačikó jim ale neustále utíkal zpět na nádraží, kde smutně vyhlížel den co den svého pána. To vydržel takřka 10 let, než uhynul. O věrném psím příteli vyšlo ještě během života několik článků a stal se legendou.

Málo se však už ví o podobném psím příteli člověka, který měl skoro stejný osud jako Hačikó. Byla to border kolie jménem Shep. Pes narozený roku 1930 patřil jistému chudému pastevci v Montaně ve Spojených státech amerických. Po šesti letech tento pastevec onemocněl a musel do nemocnice, kde nakonec zemřel. Když byla jeho rakev vypravována vlakem, věrný psí přítel ji doprovázel, do vagónu už nemohl. A tak zůstal čekat na nádraží, a to po dobu dlouhých šesti let. Začali se tu o něj starat zaměstnanci nádraží, dávali mu najíst a v zimě ho pouštěli k sobě do tepla. Také o tomto psovi vycházely články v tisku, a stal se tak symbolem psí věrnosti a místním maskotem. Uhynul tragicky. Ke konci života ztratil sluch i zrak a v lednu roku 1942 na nádraží spadl pod projíždějící vlak. Nádražáci mu pak uspořádali pohřeb, na který dorazily na dvě stovky osob. Později psovi byly odhaleny i dva pomníky.

Psí hvězda a pes mezi hvězdami

Psi se samozřejmě objevují i ve filmech. Skutečnou psí hvězdou stříbrného plátna se stal německý ovčák Rin Tin Tin, který si zahrál v celkem 27 hollywoodských snímcích. Jeho pánem byl americký voják, který ho jako štěně objevil v jedné zničené francouzské vesnici koncem první světové války. Psa si odvezl do Los Angeles, a protože tehdy byl velmi populární jiný ovčák jako psí herec, chtěl ho voják udělat i ze svého psa. Proto ho vycvičil a jezdil s ním na výstavy i filmové castingy. A v roce 1922 se zadařilo a Rin Tin Tin dostal první roli. Pak už šel z filmu do filmu a rázem z něj byla hollywoodská hvězda! Dokonce byl prý nominován na Oscara a má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy!

Zatímco Rin Tin Tin se hvězdou stal, jiný pes se mezi hvězdy vydal. Fenka Lajka jako vůbec první živý tvor letěla do vesmíru, kam ji vyslali sovětští vědci. Ti ji před kosmickým letem na tuto speciální akci dva roky připravovali. Původně žila jako toulavý pouliční pes v Moskvě. Sovětští vědci si ji vzali záměrně, protože předpokládali, že pes žijící volně na ulici je velice odolným zvířetem a může vyslání na oběžnou dráhu Země přežít. Fenka cestu v listopadu roku 1957 ovšem nakonec nepřežila, uhynula na přehřátí.