V 70. letech 19. století vznikala ve Volyni na Ukrajině obec českých přistěhovalců, dostala název Český Malín, rychle se rozrůstala a rozvíjela. V červenci roku 1943 však vesnici zasáhla tragédie v podobě nacistických okupantů, kteří ji bez milosti vyvraždili a vypálili. Dodnes dochovaná svědectví přeživších jsou autentickým dokladem děsivých a krutých masakrů páchaných během druhé světové války.
Česká obec na Ukrajině
Od poloviny 19. století přicházeli do volyňské oblasti Ukrajiny přistěhovalci z ciziny, které sem přivedly zejména levné pozemky a slibované výhody tehdejší carskou vládou. Lidé z cizích krajů zde měli nejenom velmi lacině zakoupit půdu, ale také jim byla přislíbena jistá autonomie v nově zakládaných obcích, které mohly mít národní charakter. Příchozí obyvatelstvo si s sebou smělo přinést svou řeč, kulturu, správu, systém vzdělávání i náboženské vyznání, zpočátku se od něho nevybíraly ani daně a mužům nebyla nařizována povinná vojenská služba. Tak se v 70. letech 19. století do Volyně vydalo několik českých rodin z oblastí okolo Žatce, Loun nebo Rakovníka. Brzy vybudovaly celou vesnici s názvem Český Malín, která žila poměrně svobodně s vlastní českou samosprávou, školou, hasičským sborem či kulturním životem.
V okolí obce žilo ukrajinské a polské obyvatelstvo, s nímž to české nemělo žádný konflikt, naopak s ním vycházelo velmi dobře. První problémy se objevily spolu s první světovou válkou, kdy se Českému Malínu nevyhnulo pustošení i nucený odchod některých rodin. Stabilizace přišla v roce 1921, kdy území spadlo pod vládu Polska a ve vesnici se začalo s procesem modernizace. Zavedl se elektrický proud, poštovní i telefonní spojení, nastal i hospodářský rozvoj. Roku 1939 však znovu obec postihl úpadek, když se dostala pod vliv Sovětského svazu a rozhořela se druhá světová válka. Záhy patřil Český Malín do území okupovaného nacistickou Třetí říší, a to byl počátek jeho konce.
Tragický 13. červenec 1943
Ráno 13. července roku 1943 se obyvatelé Českého Malína probudili do neklidného dne. Do vesnice vpadli vojáci wehrmachtu, kteří nejprve vyhnali a poté pozabíjeli všechny tehdejší bezbranné přítomné – muže, ženy i děti. Masakr trval jen pár hodin, během nichž zahynulo více než čtyři sta nevinných lidí! Kdo nebyl zastřelen nebo ubit k smrti, zemřel v hořících troskách domů. Několik obyvatel řádění přežilo, protože jim bylo vojáky nařízeno odvozit nakradený majetek. Jeden z přeživších se jmenoval Josef Alois Martinovský a své vzpomínky na tragickou událost popsal v Kronice Českého Malína. Ta vyšla knižně a přináší obsáhlé očité svědectví, ze kterého běhá mráz po zádech. Velice smutné jsou například tyto řádky:
„Důstojník se dívá do svého zápisníku a mlčí. Mezitím šestiletý hošík Jaroslava Stuchlého, neustále plačíc u své matky, se jí vytrhl a běžel k důstojníkovi, prose ho dětským hláskem: „Nezabíjejte mého tatínka, viďte, že nezabijete mého tatínka, prosím vás, nezabijte mi tatínka!“ Důstojník nic neodpověděl, ukázal jen svému pobočníkovi a ten odvedl chlapce k matce, ale dítě se nedalo utišit, a vyrvavši se matce, přeběhlo k otci, zase s hrozným pláčem, tahalo otce za ruku: „Pojď sem, tati,“ a ukazuje směrem k matce, „oni tě zde zabijou, pojď s námi!“ Otec bere dítě do náruče, uklidňuje je a líbá a oběma kanou slzy.“
Když se šťastlivci, kteří řádění nepřátel přežili, odhodlali vrátit do vesnice, aby zjistili, zda hrůzy přečkal i někdo z jejich příbuzných, spatřili příšerné následky masakru:
„Obrazy, jež se nám zjevily v Malíně, nemožno popsat. Všude postřílení lidé, kteří se snažili uniknout ze školy nebo z kostela. Napolo spálená těla, napolo ohořelé lebky, upálené končetiny, tu a tam utržená hlava nebo ruka a na všech popravčích místech ohořelé lidské kosti. Málo osob bylo možno identifikovat. (…) Pozůstatky malínských mučedníků jsme pečlivě posbírali a pochovali ve společném hrobě na malínském hřbitově.“
Tragédie v Českém Malíně na Ukrajině roku 1943 se připomíná také u nás. V Žatci vznikl pomník obětem před místním hřbitovem; jedna z malých obcí nedalo Šumperka, kde pár obyvatel ze vsi na Ukrajině našlo nový domov, nese od roku 1947 název Nový Malín. I zde se nachází pomník.
Související
Svět se před 80 lety dozvěděl o hrůzách v nacistických koncentračních táborech. Díky uprchlým slovenským vězňům
Válka mezi Íránem a Izraelem je na spadnutí. Přestože dříve měli společného nepřítele
historie , II. světová válka , Ukrajina
Aktuálně se děje
před 24 minutami
Izrael zaútočil na Írán, tvrdí média. Úřady zatím mlčí
před 1 hodinou
Fico otočil a podporuje Ukrajinu. Anebo ne?
před 1 hodinou
Předpověď počasí do konce týdne: Do hor se vrátí zima, spadne až 40 cm sněhu
včera
Tusk: Situace je kritická. Nadcházející týdny mohou rozhodnout o osudu Ukrajiny
včera
Česko našlo způsob, jak využít peníze ze slovenské sbírky na munici, řekl Fiala
včera
Rada Evropy obvinila Rusko ze smrti Alexeje Navalného. Putina označila za nelegitimního prezidenta
včera
Julia Navalná se dostala na seznam 100 nejvlivnějších lidí světa časopisu Time
včera
Írán čelí novým západním sankcím i hrozbě izraelské odvety
včera
V Bayreuthu zatkli 2 ruské agenty, kteří plánovali útoky v Německu
včera
Hrozil atentát na Zelenského? Polsko odhalilo muže, který dával informace Rusům
včera
Škola Michael vychovává špičku současné mladé fotografie
včera
Írán vyhrožuje Izraeli útokem na jaderná zařízení
včera
Vilu Putinovy bývalé manželky Ljudmily Francie zabavila. Kreml je rozhodnutím pobouřen
včera
Zaměstnanci UNRWA tvrdí, že po zadržení je izraelská armáda mučila
včera
Kyjev: Pokud Ukrajina padne, nastane třetí světová válka
včera
Rusové od napadení Ukrajiny zabili nejméně 543 ukrajinských dětí. Zranění utrpělo 1 296
včera
Izraelem to neskončí? Napětí kvůli válce v Pásmu Gazy může vyústit v masivní konflikt
včera
Ukrajina poprvé vyrobí deset samohybných houfnic Bohdana na podvozku Tatra
včera
Ukrajina potvrdila zásah vojenského letiště na Krymu
včera
WHO je znepokojena šířením ptačí chřipky. Případy nákazy se potvrdily i u lidí
Světová zdravotnická organizace (WHO) je znepokojena šířením ptačí chřipky (H5N1) na nové živočišné druhy a lidi. Podtyp H5N1 vedl v posledních čtyřech letech k úmrtí desítek milionů kusů drůbeže, přičemž nakaženo bylo i volně žijící ptactvo a suchozemští či mořští savci.
Zdroj: Lucie Podzimková