Zákeřná tuberkulóza vzala život i slavným osobnostem

Onemocnění bylo dříve nazýváno a známo pod označením souchotiny nebo úbytě (případně oubytě) a bylo prakticky nevyléčitelné. Dlouho se přesně nevědělo, co nemoc způsobuje. Až v roce 1882 objevil bakterii zodpovědnou za rozvoj tuberkulózy německý lékař a mikrobiolog Robert Koch, který za tento počin roku 1905 obdržel Nobelovu cenu. Nakažlivá choroba se vyskytuje ještě dnes, díky dostupným antibiotikům je již možné ji vyléčit nebo eliminovat její výskyt pomocí očkování. Choroboplodné bakterie zasahují především plíce, což se projevuje dávivým kašlem a vykašláváním krve, vysokými horečkami, pocením, schváceností a snižováním hmotnosti.

Zákeřná tuberkulóza se nevyhýbala ani slavným a významným osobnostem. Dne 9. května 1805 jí podlehl německý spisovatel a básník Friedrich Schiller. Ten ve svém díle upozorňoval především na svobodu a práva člověka. Umění považoval za prostředek, díky kterému lze svobody dosáhnout. Touha po svobodě se u něj projevila poprvé v době, kdy z donucení svého otce, důstojníka v armádě vévody Karla Evžena Württemberského, studoval na vojenské akademii. Tam nastoupil ve třinácti letech, v jednadvaceti školu opustil. Na vojenskou dráhu se nedal, stal se slavným spisovatelem a básníkem, působil také na univerzitě v Jeně, kde přednášel historii. V té době se začal přátelit s Goethem a oženil se s Charlottou von Lengenfeld, která měla šlechtický původ. Svatba se konala v únoru roku 1790, kdy již Schiller bojoval s tuberkulózou. Na následky onemocnění zemřel o 15 let později, bylo mu 45 let.

Nemoc zasáhla rodinu anglických spisovatelek Brontëových. Maria a Elisabeth Brontëovy podlehly onemocnění již v dětském věku. V prosinci 1848 ve věku 30 let zemřela na tuberkulózu Emily Brontëová, která vstoupila do dějin literatury jako autorka románu Na Větrné hůrce. Kniha vyšla roku 1847 pod pseudonymem Ellis Bell, dva roky po Emilyině smrti ji pod pravým jménem nechala vydat její sestra Charlotte Brontëová. I tu zabila tuberkulóza. V době onemocnění byla prý těhotná, tuberkulóza a silné těhotenské nevolnosti ji stály život posledního březnového dne roku 1855. Jejím nejznámějším dílem je román Jana Eyrová. Nejmladší spisovatelka z rodiny, Anne Brontëová, zemřela na tuberkulózu 28. května 1849 ve věku 29 let. Rok před smrtí uveřejnila román Dvojí život Heleny Grahamové. K tomu jí byl inspirací život jejího vlastního bratra, který propadl závislosti na alkoholu. 

Polskému hudebnímu skladateli Fryderyku Chopinovi vzala tuberkulóza život dne 17. října 1849 ve věku 39 let. Pro bravurní klavírní skladby se mu přezdívalo „básník klavíru“. Hru na klavír ho od dětství vyučoval ve Varšavě Vojtěch Živný, který pocházel z českého Mšena. Chopin prý již v sedmi letech sám komponoval, po studiu na konzervatoři koncertoval ve Vídni, v Drážďanech nebo v Paříži, kde také hru na klavír jako soukromý učitel hudby vyučoval. V hlavním městě Francie zemřel, je zde pohřben, ovšem jeho srdce bylo ve stříbrné schránce přesunuto do Varšavy. 

V roce 1856 se ve vyhnanství v Brixenu tuberkulózou nakazil Karel Havlíček Borovský. S ním jsou především spojeny počátky české žurnalistiky a literární kritiky. Nemoc mu zřejmě předala jeho manželka Julie, která na ní zemřela roku 1855. Borovský ji přežil o rok, zemřel dne 29. července 1856 ve věku 34 let. Ke konci života mu nemoc způsobovala silné bolesti, které tlumil nadměrným užíváním prášků na spaní. Pohřeb zajistil Ferdinand Fingerhut-Náprstek (bratr slavného Vojty Náprstka) a Josef Němec, manžel Boženy Němcové, a zúčastnila se ho celá řada významných osobností dané doby. Na rakev prý Božena Němcová přinesla trnovou korunu, aby tak vyjádřila symbolicky Havlíčkovo mučednictví, její manžel za organizaci pohřbu putoval na několik dní do vězení. Místem posledního odpočinku Karla Havlíčka Borovského se staly Olšanské hřbitovy. 

Dne 8. června 1908 zemřel na tuberkulózu ve věku 34 let Antonín Baťa, starší bratr známého Tomáše Bati a jeden ze zakladatelů proslulé obuvnické firmy. Právě Antonín Baťa byl první, kdo firmu vedl. Kromě podnikání se věnoval četbě nebo divadelnímu a spolkovému životu. 

Zakladatel tzv. proletářské poezie, básník Jiří Wolker, byl také obětí tuberkulózy. Ta si vzala jeho mladý život v lednu roku 1924. Wolker nebyl pouze básníkem, ale všestranně nadaným umělcem. Mezi jeho záliby patřila hudba, hra na housle a na klavír, dokonce sám skládal, nejčastěji tvořil hudební doprovod básním. Měl prý také jistý výtvarný talent, nejvíce však zúročil ten básnický. Do svého díla mnohdy zakomponoval svůj boj s nemocí, ke konci života sepsal svůj epitaf: 

„Zde leží Jiří Wolker, jenž miloval svět

a pro spravedlnost jeho šel se bít.

Dřív než moh´ srdce k boji vytasit,

zemřel – mlád dvacet čtyři let.“

Slavný pražský spisovatel Franz Kafka měl již od mládí chatrné zdraví a během života se potýkal s mnoha zdravotními problémy. A to přitom patřil k zastáncům zdravého životního stylu – nikdy nekouřil, neholdoval alkoholu a byl přísným vegetariánem. Od srpna 1917 trpěl tuberkulózou, pomohl mu několikaměsíční pobyt na čerstvém vzduchu, klidový režim a údajně i zařazení masa do jídelníčku. Sám Kafka prý rady lékařů, aby začal jíst maso, dlouho nerespektoval, přesvědčit ho měla až jeho sestra, která se stala vegetariánkou místo něj. Na podzim roku 1918 se nakazil španělskou chřipkou, kterou přežil, ovšem tato nemoc ho vyčerpala a jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Léčil se v několika sanatoriích, v rakouském Kierlingu dne 3. června 1924 tuberkulóze podlehl. Smrt byla pro čtyřicetiletého spisovatele vysvobozením – silné bolesti mu znemožnily mluvit a tlumil je čím dál vyššími dávkami morfia.

Tuberkulóza připravila o život v lednu roku 1950 šestačtyřicetiletého britského spisovatele a novináře George Orwella, kterého proslavily romány Farma zvířat a 1984. Ve svém díle kritizoval totalitní režimy a naopak propagoval demokratické principy. Knihu 1984 dokončil již těžce nemocný krátce před svou smrtí.