ANALÝZA: Před patnácti lety byl zatčen heparinový vrah Zelenka. Kauzu stále obestírá tajemství kolem motivu a dodnes budí vášně

Pro okolí znamenalo odhalení vražd šok i z toho důvodu, že nic nenasvědčovalo tomu, že zrovna Petr Zelenka by se mohl dopustit něčeho tak strašlivého. Zdravotník byl bývalými kolegy z nemocnice vnímaný jako milý, usměvavý a spolehlivý člověk. Kolegové si ho nemohli vynachválit a cenili si na něm toho, že rád bral práci navíc. Podle slov primáře Pavla Longina se navíc nadprůměrně zajímal o dění na oddělení.
 
Zdravotník byl ze své práce znechucený a vyhořelý
 
V době, kdy se měl vražd dopustit, prožíval Zelenka ve svém životě úspěšné období. Jeho rodiče se sice poměrně těžko smiřovali s jeho homosexuální orientací, on byl však spokojený. Našel si konečně partnera, u něhož začal bydlet, a dostal práci, kterou si vysnil. Nedlouho předtím, v roce 2005, při zaměstnání odmaturoval v oboru všeobecná zdravotní sestra a počátkem roku 2006 začal pracovat jako vedoucí sesterských směn na ARO. Záhy byl ale zdravotník ze své práce znechucený. Projevovaly se u něho příznaky profesního vyhoření a nevěděl, co by dělal dále.
 
V nestřežených okamžicích začal podávat pacientům heparin, který bývá podávaný jako takzvaný antikoagulans - snižuje srážlivost krve a může také způsobit krvácení. Pokud se podá například lidem po operaci či autonehodě, mohou vykrvácet.

Podezřele vysoký počet případů zemřelých na krvácení, kterému nešlo zabránit, nemohl zůstat bez povšimnutí a začal se jimi nenápadně zabývat primář Pavel Longin. Byl to právě on, kdo na věc upozornil. Stal se na čas detektivem, aby odhalil neobvyklý počet poruch srážlivosti krve a naléhal na vyšetřovací orgány, aby věc řešily.

Podle přehledu úmrtí pacientů na krevní srážení a rozpisu směn padlo podezření právě na Petra Zelenku. Zpětnou kontrolou totiž přišel na fakt, že jméno zmíněného zdravotníka figurovalo celkem u 23 pacientů, kteří měli problémy s hemokoalugací, tedy poruchou srážlivosti krve. Jeho poslední obětí byla pacientka po operaci a zemřela v září. Primář poté dal Zelenkovi výpověď, kterou on přijal. Vyhnul se přímé odpovědi za odpovědnost za smrt, ale nezpochybnil nic. Trvalo dva měsíce, než Longin podal správné trestní oznámení. I po propuštění však mohl Zelenka pracovat ve zdravotnictví. Do svého zatčení v prosinci pracoval v jihlavské nemocnici.

Petr Zelenka byl zatčený 1. prosince 2006 před nástupem na noční směnu. Jeho skutečný motiv nebyl úplně objasněný. Nejspíše se jednalo o potřebu mít pocit moci nad druhými. Podávání heparinu a chaos, který poté způsobil, mělo dávat Zelenkovi pocit toho, že má navrch nad lékaři, protože kromě něho nikdo nevěděl, co se ve skutečnosti děje. U soudu neprojevil účinnou lítost a věrohodným způsobem nevyjádřil ani jakoukoli omluvu. V únoru 2008 mu krajský soud v Hradci Králové vyměřil výjimečný doživotní trest.

Případ pošpinil primářovu i ředitelovu pověst, šéfa očistil soud

Kauza se nedotkla zdaleka jen pacientů a jejich blízkých. Případ poškodil, až pošpinil i dobré jméno primáře Pavla Longina a ředitele Josef Pejchla, který v té době šéfoval havlíčkobrodské nemocnici. Několik lékařů, František Kunčík, Ladislav Těšínský z IKEMu a primář z oddělení klinické biochemie v Mladé Boleslavi i Petr Wagner vyjádřilo pochybnosti o tom, že by heparin mohl při množství podaném Zelenkou zabíjet. Podle nich nebylo vůbec jisté, že Zelenka spáchal skutek, za který byl odsouzen na doživotí. Zmíněný František Kunčík měl také o Longinovi prohlásit, že udělal podraz v tom, že jako odpovědný člověk za oddělení svalil vinu na někoho jiného. Ladislav Těšínský z IKEM Praha navíc obvinil primáře z havlíčkobrodského ARO z toho, že na celý případ mohl přijít dříve.
 
Pokud byl primář Longin terčem různých nevybíravých útoků a pomluv kvůli údajnému pozdnímu řešení případu, ředitel nemocnice Josef Pejchl dopadl kvůli stejné věci ještě hůře. Šéf skončil dokonce před soudem a musel vynaložit obrovské úsilí, aby se mu podařilo očistit své jméno. Obžaloba ho vinila z toho, že skutky pachatele Petra Zelenky neohlásil včas a v případě heparinových vražd se měl dopustit trestného činu neoznámení trestného činu. Pejchl byl v červenci 2008 havlíčkobrodským soudem odsouzen k 10 měsícům odnětí svobody. Odvolací krajský soud v Pardubicích pak v říjnu 2008 podmíněný trest zrušil. Pardubický soud konstatoval, že Pejchl nejednal v úmyslu trestný čin zatajit či oddálit jeho odhalení.

Vedle dlouhých soudních jednání byla pro Josefa Pejchla hlavní újma v tom, že byla pošpiněná jeho dobrá pověst. Navzdory osvobozujícímu rozsudku byl stále spojovaný s heparinovými vraždami. Pro jeho život to představovalo obrovskou překážku, například když se ucházel o jiné manažerské pozice. Ministerstvo spravedlnosti nakonec v listopadu roku 2009 uznalo, že vyšetřování a soud Josefa Pejchla kvůli heparinovým vraždám byly protizákonné. Přiznalo Pejchlovi náhradu za náklady vynaložené na obhajobu. V žádosti o odškodné 1,5 milionu korun mu ministerstvo však nevyhovělo s tím, že přiměřenou satisfakcí bylo už sdělení o nezákonnosti trestního řízení.
 
Tragická událost se objevila v literatuře i filmu

Za zmínku stojí, že s případem heparinového vraha je srovnávaný jiný případ, který řešily soudy o několik let později. Jednalo se o případ zdravotní sestry Věry Marešové, která měla pacientům v rumburské nemocnici podávat draslík. Důsledkem toho mělo v letech 2010-2014 zemřít šest lidí. Soud ji ale nakonec osvobodil, protože chyběly přímé důkazy.

Vraťme se ale na závěr zpět k Petru Zelenkovi, který měl podle několik let starých zpráv ve vězení údajně pěstovat zeleninu na své zahrádce a luštit křížovky. Na svobodu může být propuštěný nejdříve v roce 2038. Případy vražd rukou zdravotníků představují problém pro celou společnost. Dochází zde k tomu nejzavrženíhodnějšímu zneužití moci personálu nad životy často úplně bezbranných lidí, které mají léčit. Tím dochází k nabourání důvěry pacientů vůči zdravotníkům nezbytné pro poskytování kvalitní péče.

Případ heparinového vraha se také vcelku záhy stala inspirací pro naši literární a filmovou tvorbu. Posloužila jako námět pro román psychiatra Miroslava Skačániho s názvem Vraždy ze závisti. Podle této románové předlohy navíc natočil režisér Dan Svátek film Hodinu nevíš. O tom, že tragická událost dodnes neztratila na aktuálnosti, svědčí i dva roky stará epizoda pořadu Příběhy českých zločinů věnovaná právě tomuto případu. Kauza heparinového vraha se nesmazatelně zapsala do povědomí české veřejnosti a není divu, že budí vášně ještě po patnácti letech.

Autor je europoslancem a místopředsedou KDU-ČSL i dopisovatelem zpravodajského webu EuroZprávy.cz.