KOMENTÁŘ: Zdražování v Česku šláplo na plyn. Kdo inflaci zastaví?

Kdysi se s oblibou říkalo, že Evropou obchází strašidlo. Strašidlo komunismu. Tohle okřídlené pořekadlo v jistě velké oblibě nejednoho zavilého levičáka by se v těchto dnech mohlo upravit nejen geograficky. Nově by totiž se stejnou naléhavostí mohlo znít takhle: Světem obchází strašidlo. Strašidlo inflace.

A i když sami rádi dětem říkáme, že žádná strašidla přece neexistují, tohle bychom zas tak podceňovat neměli. Určitě, inflace není nic nepřirozeného, a možná, že za několik týdnů či měsíců se čísla znehodnocování peněz, jak se často s oblibou inflaci říká, zase posunou místo vyšších čísel zpět někam k nule. To ale dneska nevíme. A i když přicházejí od některých renomovaných ekonomů uklidňující poselství, většina z ekonomických odborníků nad rychle rostoucími cenami jen zvedá varovně obočí. Jistou obranou proti špatné náladě z inflace snad může být jen to, že ve světě není inflační dění vůbec podceňováno.

O tom, že poslední vývoj s inflací není globálně zcela v pořádku, může svědčit i to, že si inflačních trendů všimla Světová banka. Ta inflaci věnovala srpnovou zprávu. Upozorňuje v ní na to, že pro řadu zemí může mít dost nepříznivý vliv to, že za poslední týdny velmi rychle stoupá tempo inflace, a tak ty ekonomiky, které se spoléhají na expanzivní podporu, v podobě nízkých úrokových sazeb) za účelem zajištění růstu, mohou tvrdě narazit. A to z jednoduchého důvodu. Totiž, že stávající a zatím nijak výrazně neřešená rekordní míra zadlužení, a to nejen v rozvojových a rozvíjejících se ekonomikách, ale i v řadě vyspělých států, může právě kvůli zvýšeným inflačním tlakům (a tedy reálně i zdražení peněz), a teď volně přeloženo: nadělat v řadě státních kas paseku.

Aby bylo jasno o čem je řeč: ceny v Česku v srpnu meziročně vyskočily dle Českého statistického úřadu na 4,1 procenta. Nad hranici čtyř procent se dostala tuzemská inflace poprvé od listopadu roku 2008. Pro ty, co neradi počítají, je to nové maximum za třináct let. A ceny průmyslových výrobců letos v srpnu byly dokonce nejvyšší za 28 let. „Meziroční růst (inflace) se nachází výrazně nad prognózou České národní banky, která pro srpen očekávala růst o 3,1 procenta,“ konstatovala k vývoji Česká národní banka A zdá se, že do konce roku i přes sliby nejednoho politického lídra o tom, že bude zase líp, líp nebude.

Dle letní prognózy ČNB se má totiž inflace ve druhé polovině letošního roku zvýšit výrazně nad horní hranici tzv. tolerančního pásma dvouprocentního inflačního cíle. Dle mínění centrální banky k tomu povede hlavně zrychlení růstu cen potravin a cen pohonných hmot. Následně se má dle ČNB přidat i růst regulovaných cen (v tuzemsku se regulují např. ceny energií nebo léčiv). Některé odhady ekonomů dokonce hovoří o tom, že celoroční inflace by se mohla udržet kolem čtyř procent.

A i když jen několik hodin po vydání znepokojivých čísel přispěchal s uklidňující výzvou člen bankovní rady ČNB Aleš Michl, který deníku Mf Dnes řekl, že se bát inflace nemáme, protože půjde zase dolů, faktem ale je, že mezi negativní dopady inflace patří nejen snížení reálné hodnoty peněz, ale zvyšuje se i nejistota ohledně budoucího vývoje cen. Ekonomická teorie navíc varuje před tím, že vysoká inflace, mezi jejíž typické znaky patří to, že úrokové sazby v zemi rostou, kupní síla populace klesá, poskytuje se třeba méně bankovních půjček s pevnou sazbou a celková výroba klesá, může vést až k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu dál zvýší. A to už nemluvíme o hyperinflaci (typickým znakem je vykazované až padesáti procentní úroveň navýšení cen). Věřím ale, že tak daleko nejsme.

Možná jsme ale kvůli tomu, že jsme přestali věřit sami v sebe, víc věříme dezinformačním webům a lidem kteří by jindy naši důvěru vůbec neměli, opravdu přecitlivělí. Americký časopis Forbes své čtenáře povzbudil konstatováním, že poslední inflační období, které způsobilo vážné ekonomické potíže, byla sedmdesátá léta minulého století. V letech 1973 a 1974 se ceny potravin zvýšily téměř o 35 procent v důsledku špatného počasí v USA a ve zbytku světa. U nás se ceny potravin v srpnu zvýšili o 7 procent. A to byly, spolu s nealkoholickými nápoji položkou, u které rostly ceny nejvíc.

Takže ‒ poslechněme jednou výzvy z mainstreamových médií a nekývejme souhlasně hlavou nad všemi těmi zprávami z obskurních dezinformačních webů o tom, že máme strkat peníze do „štrozoku“ kvůli tomu, že Čechy nejvíce oblíbený investiční nástroj, totiž spořící účty kvůli inflaci vůbec nic nepřinese. Možná ne, ale rezignovat na to, abychom předcházeli rychlému zvyšování cen hlavně doma, bychom neměli. Třeba tím, že se budeme více zajímat o to, jak a proč utrácí čeští vládní politici peníze nás daňových poplatníků, nebo tím, že nebudeme podporovat viditelné a snadno rozeznatelné kroky vlády zvyšující zadlužení a neřešení společenských a ekonomických problémů, jakým může být odkládaná penzijní nebo daňová reforma, na které upozorňují dlouhodobě světové ekonomické instituce. Možná ale, že jen nyní opravdu slyšíme trávu růst a problém se vyřeší časem sám. Vždyť i sama ČNB nám možná nechtěně slíbila hezký vánoční dárek, když v letním výhledu inflace konstatovala, že v příštím roce se inflace bude vracet směrem ke dvouprocentnímu cíli, a to s přispěním zpřísňování měnových podmínek.