Komentáře

Související články:

Eso v rukávu Západu. Ruské banky mimo SWIFT mají pomoci zastavit Putinovu agresi

Jak fungují sankce? Západ může za rozpoutání války přivést Rusko ke krachu

Agresivní válka na Ukrajině, rozpoutaná člověkem, který byl za válečné zločiny zažalován vládnoucími činiteli této země u mezinárodního soudu v Haagu, Vladimirem Putinem, pokračuje už více než týden. Stále větší počet lidí světa proto netrpělivě čeká na to, kdy zaberou údajně nejtvrdší sankce, co by trest uvalený na extremistické a agresivní Rusko, které rozpoutalo válku v Evropě. Mimochodem ‒ má s tím bohaté zkušenosti.

Jak říct Rusům, co se na Ukrajině děje? Efektivní nástroje máme všichni před očima

Chtělo by se říct, že celý svět s hrůzou sleduje šílené aktivity Vladimira Putina na Ukrajině. Ve skutečnosti by to ale bylo poměrně zavádějící tvrzení, propaganda totiž v některých zemích úřaduje, a tak se k tamním lidem skutečné informace o porušování mezinárodního práva, útoku na svrchovaný stát či o válečných zločinech nedostanou. Jednou z těch zemí je právě Rusko, kde cenzura jede na plné obrátky a stát nařizuje médiím, co smí a nesmí psát. Jde s tím něco udělat? Ano, a relativně lehce.

Válka změnila uvažování Evropy. Bude si muset jasně říct, kde kupovat plyn a ropu

Zatímco se ještě na přelomu minulého a letošního roku zdálo, že by se i přes už tehdy tu vědomé, tu nevědomé přešlapy členských zemí Evropské unie a jejich lídrů v otázkách snižování ceny energií, zvláště zemního plynu a elektřiny, mohly sesunout z loňských výšin níž, přišla nečekaná pohroma. Doslova. Bezprecedentní invaze a zabíjení nevinných lidí ruským agresorem Vladimirem Putinem a jeho partičkou válečných štváčů, rozmetala všechny analýzy a úvahy o tom, že by se v roce 2022 mohly ceny energií uklidnit. Nejeden zlý jazyk sice může namítnout, že přece naděje na zklidnění situace tu pořád je, jenže i kvůli zatím nekončící válce musí Evropa přemýšlet nad tím, jak odstranit své fatální chyby při vyjednávání nejen objemů a cen za zemní plyn z Ruska, ale jak se ho zbavit, pokud možno z většiny svých transakcí za energie.

KOMENTÁŘ Jana Laška: Dva roky od pandemie. Úzkosti z neznámého a strach ze smrti vystřídala agrese, děti zvládly frustraci lépe

Koronavirová pandemie, která přesně před dvěma lety udeřila na Českou republiku, vstoupila velmi razantně do našich životů ve všech jeho detailech, a to celospolečensky i velmi intimně. Nedělní datum 1. března 2020, kdy se kolem 16. hodiny potvrdila první nákaza virem SARS-CoV-2 u tří pacientů, se stal historickým předělem. Nikdo z nás neměl s podobnou situací zkušenost a znalosti několika málo skutečných odborníků jsme na jedné straně hltali, na druhé jsme téměř ukřižovali epidemiologa a pozdějšího ministra zdravotnictví profesora Romana Prymulu, když hovořil o tom, že to bude trvat nejméně dva roky. Raději jsme věřili zprávě o tom, že „do Vánoc je po všem.“ Ale nebylo, ani po dvou letech nemůžeme říci, že jsme za covidem napsali tečku. Co ale národ nejvíce zasáhlo, byla úzkost z neznámého a strachu ze smrti, který později vystřídala agrese. Děti způsobenou frustraci zvládly lépe.

KOMENTÁŘ Cyrila Svobody: Ambici obnovit Sovětský svaz není radno podcenit, ještě je možné prezidenta Putina překvapit

Zpravodajské služby měly informace o připravované invazi proti Ukrajině. Informovaly politickou reprezentaci jednotlivých států v předstihu o chystaném útoku proti Ukrajině. Vlády se měly tedy připravovat na zvládnutí připravovaného krizového stavu, jednotlivě a společně. Měly vypracovat varianty reakce na napadení Ukrajiny. Jako se Rusko dlouhodobě na útok připravovalo, včetně na dopady agrese na mezinárodní úrovni, měly i členské státy NATO a EU připravovat stejně důsledně. Je cítit z textů mezi řádky, že ambici obnovit Sovětský svaz není radno podcenit. Jestli je válka na Ukrajině, může být i jinde. Ještě je možné prezidenta Vladimira Putina překvapit. Má přijít neočekávána reakce.

Toufar se Zajícem se postavili komunistické zvůli, vydechli na výročí bolševického puče. Jejich hrdinství přebijí vše zlé

Jejich hrdinství přebijí dnešní tragické datum 25. února 1948, kdy komunisté po puči převzali moc nad zemí a během totality bolševická vláda tento den oslavovala jako Vítězný únor či Vítězství pracujícího lidu. Přesto je zrůdné výročí, při němž národ přišel o svobodu a demokracii, spojené s osobnostmi, které našly odvahu vzepřít se rudé zvůli. Nesmíme dnes zapomenout na umučeného kněze Josefa Toufara a studenta Jana Zajíce, který se upálil proti letargii společnosti v nastupující normalizace stejně jako Jan Palach. Oba vydechli ve stejný den, i když mezi jejich odchodem je rozdíl devatenácti let. Toufar skonal v roce 1950, Zajíc zemřel roku 1969. Díky nim může být 25. únor připomínkou statečnosti těch, kteří dokázali vzdorovat režimu prohlášenému zákonem z roku 1993 za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Oba si rozhodně zaslouží větší pozornost než bolševický převrat. Dovedli se zlu postavit.

Zemanova kritika Ruska přišla pozdě. Lítost a odsouzení měl projevit už po anexi Krymu, tehdy se s Kremlem bratříčkoval

Nebyl přesvědčivý, v jeho rétorice se ukrýval falešný tón. Prezident Miloš Zeman sice v krátkém projevu odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu jako akt agrese a zdůraznil, že administrativa Vladimira Putina se dopouští zločinu proti míru, přesto tato slova nebudí důvěru od člověka, který dlouhou dobu podporoval diktátorský režim Kremlu a nepokrytě se s ním bratříčkoval. Kdyby zmíněné věty česká hlava státu pronesla v roce 2014 po anexi Krymu, zasloužila by si potlesk a uznání. Nyní je už na vymezení se proti Rusku pozdě, Zeman se prostě jen přizpůsobil době a nechce vybočovat, aby se před Západem ještě více neztrapnil. Prezidentova lítost není upřímná.

Migrační vlna i tvrdá rána ekonomice. Jaké budou následky války?

Už nějaký ten pátek může každý sledovat v přímém přenosu výsledky agresivní, rozpínavé a nelítostné politiky exdůstojníka sovětské tajné služby KGB, který bohužel stojí v čele nynějšího Ruska, Vladimira Putina. Na hranicích s Ukrajinou, a to i v té běloruské části kdysi mocného Sovětského svazu, po jehož obnově Putin tak touží, stojí údajně okolo dvě stě tisíc vskutku ruských vojáků, kteří mají za sebou všemožnou techniku a vojenské vybavení, jenž nyní využívají k útoku na Ukrajinu. A Putin se rozhodl, že půjde ještě dál, zabral totiž území cizího státu, které se vydává samo za ruské.

Putin staví Rusko do pozice Hitlerova Německa. Evropa bojuje o svou budoucnost

Prezident ruské federace Vladimir Putin nařídil „mírové operace“ v separatistických oblastech na východě Ukrajiny. Učinil tak hned po svém hodinovém projevu, v němž označil svého západního souseda za umělý stát, který nemá existovat. Za stát, který je zločinný a který páchá genocidu na svých nebohých obyvatelích. Vyvrcholilo tak podivné období válečného konfliktu, které na východě Ukrajiny trvá už od roku 2014, a který – jak je třeba zdůraznit – je od počátku rozdmýcháván a podporován ruskými zbraněmi, ale i vojáky. Rusko od té doby stihlo obsadit do té doby ukrajinský poloostrov Krym a ve východních ukrajinských oblastech stvořit tzv. Doněckou a Luhanskou lidovou republiku – loutkové pseudostáty se zhruba čtyřmi miliony obyvatel.

Německo proti Putinovi vytasilo trumf. Celá Evropa ale musí rázně ukázat, že se umí bránit

Říká se, že demokracie neválčí. Že demokracie vyjednává tak dlouho, dokud nepřesvědčí ty, kteří chtějí válčit, že to nikam nevede. Jenže ukazuje se, že tahle taktika nefunguje. Na druhou stranu, jaké mají demokratické země nástroje, aby nyní zastavily válku, pro kterou se jen kvůli svým představám evidentně rozhodl Vladimir Putin?

Agresor bez špetky soudnosti. Putin dal volný průchod svému pohrdání

Bude, nebo nebude válka? V době, kdy se situace mění z hodiny na hodinu, asi nikdo netuší, co nás čeká za několik dní nebo týdnů. Jisté ale je, že ať už se bude ruská agrese vyvíjet jakkoliv, ruský prezident Vladimir Putin se bude nadále snažit stavět do role spasitele, ačkoliv očividně ztrácí soudnost, zatímco Kreml dokazuje, že na 21. století není připraven.

Putin invazí na Donbas porušil mezinárodní právo. Sankce EU a Západu musí mířit na ruský průmysl i banky

Ruský prezident Vladimir Putin jednoznačně porušil mezinárodní právo, územní celistvost Ukrajiny a Minské dohody. A to tím, že nejprve uznal nezávislost separatistických republik na Donbase a následně do Doněcké a Luhanské lidové republiky vyslal vojenské jednotky. Přes neustálé ujišťování Kremlu, že žádný konflikt rozhodně Ruská federace nechce, se jedná o jasný akt invaze a agrese, který však nemusí být konečný. Je na čase, aby západní mocnosti včetně Evropské unie ukázaly, jak koordinovaně umí postupovat proti státům, které nectí mezinárodní právo a napadají jiné země. Připravovaný seznam sankcí musí Rusko zasáhnout dostatečně tvrdě a zamířit na citlivá místa, kterými jsou klíčové podniky v průmyslu, zacílit se musí i na banky.

Nemáte dluhy? Při současných ekonomických problémech je to stejně jedno

Že v Česku rychle roste všeobecné zadlužení, a to bohužel nejen eráru, ale i u domácností, a hlavně u firem, je snad všeobecně známo. Čtenářům se servírují titulky a rozsáhlé zprávy o tom, jak že podnikatelé a domácnosti se loni zadlužovali výrazně rychleji než v předešlých letech, takže u lidí dluh meziročně vzrostl o desetinu, což byl nejrychlejší nárůst od roku 2009 a zadlužení dnes činí 2,05 bilionu korun. Objem firemních úvěrů se zvýšil o šest procent, což bylo nejvíce od roku 2011 a firmy věřitelům dluží další „dardu“ ‒1,19 bilionu korun. Když se k tomu přičte i dluh státu, který na konci roku 2021 vykázal „sekeru“ ve výši 2,5 bilionu korun, může se člověku ze všech těch čísel udělat až nevolno. Kdo to jako všechno zaplatí, že?

Česko proti všem. Na pozadí rekordního zdražování letí úrokové sazby nahoru, ale jen u nás

Boj s inflací nabírá ve světě obrátky. I na těchto stránkách jste si mohli milí čtenáři už přečíst, že inflace v Česku je nejvyšší od 90. let, ale že ani tato čísla nejsou pravděpodobně ještě u konce, takže i stávající rekordní znehodnocení úspor a navyšování cen ještě minimálně během letošního roku stoupne. Ano, ano, dle veřejných zpráv meziroční míra inflace v lednu letošního roku stoupla na 9,9 procenta z prosincových 6,6 procenta a stala se tak nejvyšší od července 1998. Ne příliš dobrou zprávou ale je, že uvedená čísla byla bohužel vyšší, než očekávala Česká národní banka, která i kvůli tomu odhadla, že je více než pravděpodobné, že v následujících měsících inflace překoná deset procent.

Události Petra Nutila: Ukrajina, Okamurohodiny, gurmánský McDonald´s a mrtvý český hokej

Žijeme v báječně absurdní době! Pojďme si tedy shrnout to podstatné, co se za posledních pár dnů stalo.

Minimální mzda nedá politikům spát. Jen zvyšováním se nic nevyřeší

Říká se, že v jednoduchosti je krása. Tak třeba taková minimální mzda. Když by se její výše nemusela odvíjet od rozhodnutí politiků, ale třeba jen od toho, jak se mění předem schválené parametry jejího výpočtu, myslím, že by se ulevilo nejen lidem v Česku, ale i investorům, a nakonec jistě i nejednomu politikovi. No uznejte, přijít o hodiny často zbytečných a nicotných plků ve Sněmovně o tom, že jedni nemají rádi chudé, zatímco těm druhým je jedno, jestli erár má nebo nemá peníze na jejich rozhazování z pověstného vrtulníku, je snad až příliš krásná a ideální představa o tom, jak by mohl fungovat stát. Do nastavení její výše se ale chystá nyní promluvit i Evropský parlament. Ten totiž chce schválit směrnici, která má všem zemím Evropské unie poradit, jak jí zvyšovat.

Slavíme 30 let internetu v Česku. Jak proměnil naše životy?

„Dnes je ten slavný den, kdy k nám byl zaveden… internet…“, můžeme si právě teď po Cimrmanovsku zanotovat. Protože už jsou to tři desítky let od historického okamžiku, kterého si tehdy skoro nikdo nepovšiml. A přesto postupem času proměnil takřka každý aspekt našich životů.

Události Petra Nutila: Pandemický zákon, hala pro Sáblíkovou a větry ve skleničce

Čas letí jako bláznivý - já nechytím ho ani vy, a proto je tu další díl dokonale absurdních událostí, kterými nás oblažuje naše současnost. Tak pojďme na to!

Češi bezhlavě skupují zájezdy. Zdražování a krachu cestovek navzdory

Na řadě míst České republiky si už několik dní nejen školáci, ale i jejich rodiče, prarodiče či blízcí příbuzní užívají jarní prázdniny. A možná, že ani nezaznamenali velké třesky a očekávané změny v segmentu cestovního ruchu. Řeč je o tom, že právě v tomto roce bude muset opustit podnikání v tomto segmentu řada cestovek.