KOMENTÁŘ | Nejen Best in covid, ale i Best in debt. Babiš po sobě zanechal inflaci jako Ukrajina a Rusko

Aby bylo jasno ‒ díky Babišovi a jeho lidem si můžeme vskutku nejvíce „gratulovat“ k tomu, že nám začíná inflace nejen pěkně lézt na nervy, ale působit i dosti vážné problémy. Přichází proto zamyšlení o tom, zda platí některými ekonomy připomínaný efekt, stručně popsaný tak, že lidé, kteří budou nakupovat stále stejné produkty, budou vlastně platit stále více peněz. A to všechno může kvůli tomu, že domácnosti nedostanou zřejmě vyšší platy, hrozit omezením některých výdajů. A to pak může vážně způsobit komplikace některým oborům ekonomiky.

Inflace tu nebude věčně

Mimochodem, ještě k té inflaci. Deník E15 si perem Jana Vávry všiml jedné zajímavosti: Údaje o březnové inflaci totiž v těchto dnech zveřejnily kromě Česka také ukrajinské úřady, a to ve výši 13,7 procenta, a ovšem i ty ruské, které oznámily inflaci ve výši 16,7 procenta. V Česku máme jen mírně nižší, a sice 12,7 procenta, a to navzdory válce na Ukrajině. Sami si ale prosím všimněte, že ta čísla se zas tak moc od sebe neliší. A to tu nemáme (naštěstí!) ruské tanky s písmenem „Z“ a zničenou zemi. Říká se, že celkovou mozaiku všeho udělají jednotlivá sklíčka, proto je nutné ještě k výše uvedenému přidat a dosadit i poslední dění v české společnosti. Za povšimnutí stojí hlavně odborové vyhrožování stávkou, prý kvůli neochotě vlády navyšovat platy státním zaměstnancům za extrémní práci v extrémní době na některých ministerstvech.

Teď ale raději nehodnoťme pouhý růst platů jako položku, navyšující Babišem a jeho lidmi způsobené již tak extrémní zadlužení státu, ale spíše jako potenciální páku na to, aby se žádný z oborů ekonomiky nemusel strachovat o své příjmy právě kvůli oné zmiňované tezi v začátku tohoto textu. Většina ekonomů totiž jistě ráda potvrdí, že když nedostanete přidáno na výplatě a zároveň budete muset kupovat, třeba abyste vůbec přežili, stále se zdražující stejné zboží, jako třeba chleba, boty, nebo oblečení a někteří dokonce i benzín, aby si jízdou autem do práce vůbec vydělali na pokrytí svých životních nákladů, budete muset při rychle rostoucí inflaci omezit své výdaje jinde. A tak je otázka jednoduchá: Které obory by (případně) odnesly nejvíce to, že lidé by při fixních příjmech a rostoucích cenách omezili své výdaje? A má proto volání po navyšování mezd svou oprávněnost? Nehledě na to, že se vkrádá i dotaz, co je lepší, zda nebrzdit kvůli omezení poptávky obory ekonomiky, nebo nebrzdit dluhy.

A jak to tak už bývá, žádná unikátní a jednoznačná odpověď není. Je to totiž ano i ne. Tak předně: Instituce, která má v tuzemsku na starosti nejen dohled, ale i strategii a nakonec i „realizaci opatření“, vedoucí k cenové a měnové stabilitě, tedy Česká národní banka, i na svých stránkách trpělivě opakuje, že jejím cílem je pořád dosažení a udržení dvouprocentní roční inflace. „Zvyšování úrokových sazeb spolu s komunikací odmítající toleranci vysoké inflace pomáhá udržet ukotvená inflační očekávání, tedy představu domácností, firem a analytiků finančních trhů o tom, jaký bude růst cen za rok. Pokud všichni účastníci věří krokům centrální banky, jsou realističtí i při tvorbě a akceptování cen zboží a služeb.“ Konstatuje regulátor na svém webu. A kdy to přijde? Abych byl úplně srozumitelně jednoduchý a nezjednodušoval příliš, protože problematika řešení vysoké inflace fakt není legrace, má centrální banka připraven text, který všechny tyhle komplikace.

Zdá se ale, že nejdůležitější pasáže celého textu je ta, která vysvětluje, že maximální dopad neočekávaného zvýšení úrokových sazeb (které ČNB používá jako jeden z klíčových nástrojů na zkrocení inflace) se může podle jednoho prognostického modelu v ekonomice projevit přibližně čtyři čtvrtletí po realizaci tohoto měnově-politického šoku, jiný model podle ČNB počítá se sedmi čtvrtletími. A protože dneska opravdu nikdo nejen neví a nemůže ani věštit z křišťálové koule, kdy skončí inflační trápení nejen v Česku, obrátím pozornost raději k těm oborům ekonomiky, které se na rostoucí ceny můžou mračit kvůli obavě z poklesu poptávky, vyvolané právě fixními příjmy a rostoucími cenami, nejvíce.

Chamtivost v nás vyvolávají…?!

A jestli se čekáte na seznam těch oborů, co se jich (případně) dotkne onen zmiňovaný pokles poptávky kvůli nižšímu nebo žádnému růstu platů a mezd a rostoucím cenám, které omezí výdaje domácností právě do oněch možných segmentů ekonomiky, není to zas tak jednoduché prohlásit, které to budou. Někdo z ekonomických expertů se odvolává na zkušenosti z (věřme, že to tak je) odcházející pandemie covidu, jiní zase na nečekané příležitosti, které se nabízejí i v těchto (kvůli válce na Ukrajině) ne příliš veselých dnech. Když jsem se ale zeptal svých známých z byznysu, co si oni myslí o možných dopadech růstu cen na jejich podnikání, většinou se netvářili příliš zasmušile. „Já bych otázku problémů kvůli možnému poklesu poptávky, způsobenému omezením výdajů domácností moc neřešil,“ řekl mi jeden, který podniká v autodopravě. Jeho se růst cen nafty, benzínu a dalších všech možných i nemožných komodit dotýká nejvíc. „Ruda z Ukrajiny jezdí, a to je to hlavní,“ dodal, i když se smutným výrazem.

Podle dalšího ze zástupců byznysu, kterého jsem oslovil (i on chtěl zůstat bezejmenný) je otázka položena jinak. Totiž, zda se máme opravdu tak špatně, že musíme fňukat a nasedat na lep zdánlivě líbivým heslům některých kandidátů na prezidentský úřad, kteří otázku možné chudoby a toho, že „se máme špatně“ neváhají kvůli vlastnímu PR vytahovat. „Víš, co mě k tomu vede?“ zeptal se mě rychle. „Dvě reportáže z televize. Jedna byla o vykoupených letních dovolených v Česku a druhá o vyhrožování generální stávkou. Mám proto za to, že lidi se nemají blbě, jen někteří z politiků neváhají rozdmýchávat vzájemnou nenávist,“ dodal. Možná bychom se proto měli všichni držet doporučení renomovaných institucí, jakými jsou třeba Evropská centrální banka nebo Mezinárodní měnový fond. Obě instituce totiž celé Evropě, i po započítání toho nejčernějšího ekonomického scénáře předpovídají v letošním roce minimálně plusový růst hrubého domácího produktu. „Tak co chcete víc,“ dalo by se zeptat.