V Rusku se něco děje, upozorňují odborníci. Putin chce naléhavě obnovit kontakt s Washingtonem

V centru ruských nadějí stojí takzvaný „duch Anchorage“. Jde o odkaz na loňský srpnový summit Donalda Trumpa a Vladimira Putina na Aljašce. Ačkoliv detaily schůzky zůstávají zahaleny tajemstvím a žádný americký představitel tento termín nepoužívá, Moskva o něm mluví jako o souboru vzájemných porozumění, která měla přinést průlom. Putin je podle všeho přesvědčen, že mu Trump tehdy slíbil přimět Kyjev k postoupení celého Donbasu Rusku výměnou za územní kompenzace jinde.

Tento předpoklad podporuje i dřívější role amerického zvláštního vyslance Steva Witkoffa. Ten již loni na jaře prosazoval, aby územní otázka měla přednost před bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu. Kreml si srpnové návrhy vyložil jako závazek USA, že dotlačí Volodymyra Zelenského k územním ústupkům v Doněcké oblasti. Avšak tři kola trilaterálních jednání začátkem letošního roku skončila bez výsledku a po zahájení amerického útoku na Írán 28. února se diplomatické rozhovory zcela zastavily.

Nynější ruská snaha o návrat k jednacímu stolu však nepramení z dobré vůle, ale z měnící se situace na bojišti. Přestože Putin během oslav Dne vítězství 9. května mluvil o „vstřícnosti“ Američanů a blížícím se konci války, realita je pro Rusko méně optimistická. Zimní ofenzíva zaměřená na ukrajinskou energetiku nezlomila morálku obránců a jarní ruský útok na frontě se zastavil. Podle některých odhadů začíná Rusko dokonce území ztrácet.

Ukrajina naopak zintenzivnila údery hluboko v ruském vnitrozemí, cílící na vojenské a energetické objekty. Samotné omezení oslav 9. května v ruských městech vypovídá o rostoucí zranitelnosti federace. Moskva si uvědomuje, že její hrozba dobytí zbytku Doněcké oblasti silou vypadá čím dál méně věrohodně. Proto se nyní Kreml pokouší o poslední diplomatický tlak na Bílý dům, aby získal u jednacího stolu to, co nedokáže vybojovat na frontě.

Analytik Thomas Graham varuje, že by Trumpova administrativa neměla podléhat vábení „ducha Anchorage“. Podmínky se od loňského srpna radikálně změnily. Kyjev prokázal, že má v rukou silné karty a dokáže je efektivně hrát. Namísto nátlaku na Ukrajinu, aby se vzdala území, která stále kontroluje, by měl Washington prosazovat příměří podél současné linie kontaktu. Jakékoli budoucí urovnání musí odrážet aktuální rovnováhu sil, která se nyní začíná naklánět v neprospěch Moskvy.