KOMENTÁŘ | Česku hrozí zhoršení ratingu. Co to znamená pro běžné občany?

Možná, že ještě větší výtka od vás, milých čtenářů, zazní k tomu, že se přidávám na stranu těch, kdo kritizují za vše špatné předchozí vládu. Co na to říct? Když si dáte tu práci a na internetu sami pohledáte informace o tom, za jak dlouho či v jaké periodě si mezinárodní ratingové agentury dokáží vypracovat hodnocení firem, států či jakýchkoliv „účetních“ jednotek, rychle zjistíte, že každá z trojlístku těch nejprestižnějších, mezi které svět počítá Moody's, Standard & Poor's, a Fitch, mění, pokud je to nutné, své hodnocení schopnosti vybraného subjektu každé čtvrtletí (většinou u privátních společností a firem) či každý rok. Možná si také říkáte, proč vlastně takovou „blbost“, jakou je podle mnohých, jistě i laskavých, ale většinou jen anonymních „odborníků“ na sociálních sítích, kteří s takovou charakteristikou u této zprávy často šermují, potřebujeme.

Inu, potřebujeme. Onen tzv. úvěrový rating je totiž důležitým vodítkem pro investory, chcete-li i země, které by byly ochotny půjčit Česku nějaké ty peníze na financování jeho chodu, neboť jim ukazuje, jaká je pravděpodobnost řádného splácení půjček. Nebudete to snad považovat za nějaké zpochybňování soudnosti, laskaví čtenáři, když řeknu, že není snad nutné dodávat, že takový „rating“, tedy právě to hodnocení, má významný vliv na ochotu věřitelů příslušnému státu či firmě nebo instituci půjčovat peníze či měnit podmínky půjčky, například úrokovou sazbu. Dále platí také to, že pokud se hodnocení zmíněných globálních ratingových agentur nachází v tzv. spekulativním pásmu, což je fakt špatná vizitka, nemohou do dluhopisů (prostřednictvím kterých se většinou ony půjčky uskutečňují, pozn. red.) dané země investovat velcí institucionální investoři, například penzijní fondy, ale ani pro státy to pak není jednoduché a bezproblémové. Zkrátka řečeno, platí teze, že za všechno se platí. A v našem případě, za horší rating o to víc.

Agentura ČTK k tomu doplnila, že Česko od roku 1998 nikdy nečelilo negativnímu výhledu, Fitch zemi rating zhoršil roku 1997, o rok později pak i Standard & Poor’s. Ke svému současnému rozhodnutí Fitch dospěla na základě snížení očekávaného hospodářského růstu ČR, silných inflačních tlaků a vzestupu rizik souvisejících se závislostí na ruských energiích. Utlumení dopadů inflace a náklady na pomoc Ukrajině podle agentury významně zatíží fiskální výdajová opatření. Je tak jasné, že horší ratingové hodnocení přinese to, že si bude ČR půjčovat peníze na mezinárodních trzích za vyšší úrok. Faktem sice také, jak konec konců konstatovala i agentura ČTK, že další ratingová globální firma ‒ Standard & Poor’s nedávno potvrdila pro ČR dosavadní rating i výhled. Tato agentura hodnotí dlouhodobý korunový dluh Česka stupněm AA, dluh v cizích měnách AA-.

A pokud jste si mysleli, že „ten rating je fakt blbost“, tak není. Když využijete informací třeba od společnosti Investopedia, která od přelomu milénia na webu radí, poskytuje informace a recenze všem investorům, zjistíte, že úvěrové ratingy pomáhají dluhovým investorům změřit riziko nákupu dluhového závazku. Úvěrové ratingy pomáhají investorům činit obezřetná investiční rozhodnutí, takže bez nich, lze dodat, nikdo neudělá pro Česko vůbec nic. Tedy neudělá... Nepůjčí peníze. A když ten rating bude špatný, pak nás to všechny, a nejen ty hochy a děvčata, za kterých bylo prý líp, proto chtějí zase ukazovat, jak dobré to bylo a tak vykřikují veřejně své cenné rady, vyjde pěkně draho. Bude proto určitě nutné zachovat skutečnou, nejen teoretickou snahu, proměněnou v rychlé a reálné skutky, hlavně v omezování plošných výdajů státu, snaze a ochotě vlády smysluplně chránit nejohroženější sociální skupiny obyvatel a zbytečně neohrožovat hospodářský růst a podněcovat růst cen. Doufejme, že i nové vedení České národní banky bude mít na tyhle cíle ne-li stejný, tak rozhodně podobný názor. Jedině tak nebudeme muset za mezinárodní peníze platit víc.