KOMENTÁŘ | KOMENTÁŘ Martiny Klicperové: Největšími vrahy nejsou jen Hitler a Stalin. Snad dojde i na další...

Češi dostali nejednu lekci politického násilí, většinou byli na ukřivděné straně. Mnichovský diktát a Chamberlainova věta o konfliktech „ve vzdálené zemi mezi národy, o kterých nic nevíme“ nicméně platí i v opačném gardu; snad jsme se dost nezajímali, co se děje Čečencům (i když režisér Jaromír Štětina zdokumentoval už tehdy „bezprecedentní porušování lidských práv a Ženevských konvencí ze strany ruských vojáků“..) ani co se děje v Sýrii, až když Putin rube takřka v našem lese a osud syrského Aleppa potkává bratry Ukrajince, jejichž ženy a děti končí u našich prahů, jsme konečně náležitě zděšeni. 

Amerika nám pomohla vyhrát světovou válku, poté i úspěšně demokratizovala Německo a Japonsko. Proč  se nepodařilo totéž se Sovětským svazem? Prorocky zaznívají Havlova slova, kterými naléhal na americký Kongres: „Nejvíc nám pomůžete, když pomůžete Sovětskému svazu na jeho sice nezvratné, ale přesto nesmírně komplikované cestě k demokracii.“ Nepodařilo se. Privatizace a demokratizace se zvrhly v to, co Rusové cynicky nazvali prichvatizacija a děrmo(h***o)kracija. (Ostatně i my dodnes dodnes pykáme za to, že kapitál padal do rukou komunistům a stbákům a právem a morálkou se pohrdalo.) Nejen USA, ani Německo, které mělo samo moc dobře vědět „o co go“ při denacifikaci a zavedení vlády práva, se nevyznamenalo – hospodářsky se připoutalo k autoritářské zemi, podivně se zachovali kancléř Schrὄder, jenž hned po skončení svého úřadu zasedl jako předseda dozorčí rady Rosněfti, Thomas Bach jako předseda Mezinárodního olympijského výboru a druzí.  Naskytne se další příležitost pomoci novodobým „Sovětům“ k demokratizaci, po které Havel volal?

Němci a Švýcaři vytvořili důležitá filosofická díla, která se vztahují k odpovědnosti, vině a pokání. Třeba Martin Niemoeller – ten chlapík, který se proslavil citátem „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista; když přišli pro sociální demokraty... odboráře...když přišli pro mne, již nezbyl nikdo, kdo by mohl protestovat“. Anebo Karl Jaspers, který vytvořil typologii viny a zdůraznil existenci metafyzické viny, tedy solidarity a spoluodpovědnosti za všechno bezpráví na světě.  Slušelo by nám všem, obzvláště však Rusům, kdyby se nad tématem společenské viny zamysleli. A když ne společenské viny, tak kolektivní odpovědnosti. Ono totiž není dost dobře možné být hrdý na ruskou hudbu, balet a literaturu a zároveň nenést odpovědnost za ruské zločiny. Dosud se exkulpovala jen malá část ruské společnosti, těm patří obdiv a dík. Omlouvá snad neznalost? Někteří Němci by se možná dokázali podělit o zkušenost.

Zamyslíme-li se nad největšími moderními vrahy a historickým pokáním, nemůžeme ovšem zůstat jen u Hitlera a Stalina. Snad dojde zanedlouho i na další...., která jména se Vám vybavila?

Autorkou textu je PhDr. Martina Klicperová, DSc.Psychologický ústav Akademie věd ČR