KOMENTÁŘ | Zdražování v Česku téměř nemá v EU konkurenci. Konec inflační jízdy je ale na dohled

Je jen nechtěnou třešničkou na dortu, že Česko patří, bohužel už nějaký ten „pátek“ mezi ty vůbec nejhorší země v Evropské unii, kde navyšování cen roste rychleji, než by bylo zdrávo a než ve většině členských států unie. A abychom měli všechny ty informace o inflaci pohromadě, tak meziměsíčně (v dubnu) spotřebitelské ceny vzrostly o 1,8 procent, a hlavně ‒ doslova katastrofální čísla (vždyť skutečnost je ještě o 0,4procentního bodu horší, než odhadovala Česká národní banka, která má v popisu práce hlídat stabilitu cen a měny) inflace ovlivnily zejména vyšší ceny bydlení, potravin a nealkoholických nápojů.

To bydlení je zajímavé, a to nejen tím, že i přes upozorňování realitních odborníků, že si lidé nemají brát hypotéky na předražené nemovitosti (takže se ptejme, zda opravdu všichni potřebují nutně bydlet teď, nebo je to lakota a marnivost majitelů vytřískat na prodeji co nejvíc to jde?), roste poptávka po úvěrech na bydlení doslova jako o život.

Jistě, můžeme tu ale opakovat i katastrofická slova o tom, jak negativně dopadá vysoká inflace na život lidí, co všechno jim bere, kolik procent populace je kvůli tomu ohroženo chudobou a tak dále. Jenže ‒ ani to všechno, zjednodušeně řečeno, nedá jasnou odpověď na to, proč a co s tím a jak dlouho to opravdu ještě potrvá. Důvody a příčiny rychle rostoucí inflace jsou vesměs známy, jenže ne tak zcela rychle to jde opravit. A v těch opravách je navíc zakopán onen pověstný „detail“, který může nadělat paseku.

Jak jistě sami tušíte, není jen jedna, ta „správná“ cesta, která by vyvedla Česko z pekelné inflační jízdy, a to rychle a bezbolestně. Když to hodně zjednoduším, řešení mohou být, jak už to tak bývá, dvě: Buď být ještě ve zvyšování základních úrokových sazeb v zemi (což má omezit všechno, co jde měřit navyšováním cen), anebo ne, protože předchozí přísnost by mohla srazit zemi do recese a pak běda. A teď si z toho vyber, milý Watsone, řekl by jistě legendární knižní detektiv. Každé má své pro a proti, někdy víc, někdy míň. A každé řešení má své zaryté zastánce a své zaryté odpůrce. Ach jo, řeknete si jistě se mnou.

A je tu další jenže ‒ vážnost situace není jen v realizaci řešení vysokých cen. Vysoká inflace, jak třeba ukazuje i poslední dění okolo kampaní před blížícími se komunálními volbami, ale i prezidentskou volbou, dost ovlivňuje i možný výběr vítězů těchto voleb. A bohužel, jak to tu v těchto končinách bývá, lidé si v nich nevybírají podle toho, kdo je (nebo rozhodně byl) pro zemi „Best in..“ a teď si bez emocí dosaďte každý sám, ale většinou bez nějakých osobních antipatií řečeno, pomstou.

A když navážu na předchozí, tak výlepy u silnic o tom, že za Andreje Babiše, který vedl vládní kabinet čtyři roky a před tím byl i s jeho hnutím další volební období aktivně u kormidla a mimochodem tu dnešní inflaci výrazně nastartoval a nic proti ní nedělal, není z toho, že by se znovu nějak zmocnil nějakých výrazných exekutivních funkcí, nijak veselo. Bez ohledu na skutečné životní komplikace lidí, kteří kvůli rychle rostoucím cenám mohou mít opravdu vážné problémy.

Snad je proto lepší zprávou to, že ekonomové Komerční banky ve své analýze inflace tvrdí, že vrcholit by měla „v průběhu června a července, a to mezi 15 % až 16 %“. „Z velmi dynamického vývoje cen v posledních měsících však vyplývá, že náš odhad je spojen s vysokou mírou nejistoty,“ konstatuje analýza Komerční banky. A jak to tak už bývá, i tenhle názor má své předpoklady. Nejdůležitějším z nich je to, aby se dosavadní výrazný nárůst úrokových sazeb ČNB začal konečně projevovat ve zpomalení tzv. jádrové inflace.

A abyste si nemysleli, že všechno je, jak se říká „cajk“, tak se tento týden můžeme rychle přesvědčit, zda se kola inflace roztočí ještě rychleji než dosud, nebo ne. Prezident, kterému mimochodem, nemůže přijít na jméno až osmdesát procent české populace, a to nejen kvůli dlouholetému podlézání ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a dalším totalitním vládcům, má v rukávu, jak se dá předpokládat, na závěr své politické kariéry důležitý trumf. Právě v těchto časech má totiž jmenovat dalšího guvernéra centrální banky. Uff, řeknete si, no jo no. Tak si přejme, aby budoucí hlídač stability cen a měny nebyl z jiné planety, chcete-li „ufon“, ale člověk, který dá, věřme! věci i kolem inflace, do pořádku.