KOMENTÁŘ | Ceny ropy odhalily českou slabinu. Lidé volají po nereálném řešení

Slabinou může být ovšem i to, že se kvůli výše popsanému mohlo ukázat, jak jsme stále neodolní vůči vlastní neschopnosti, pohodlnosti a chamtivosti. Byť možná přikryté zdánlivě „lidumilnými“ argumenty. Vidíme, jak nejeden tirák stojí na Jižní spojce v Praze a blokuje jízdní pruhy, prý kvůli tomu, že česká vláda nic (rozuměj málo) nedělala vůči rostoucím cenám benzínu a hlavně nafty. „Chceme taky zastropování cen paliv, jinak zkrachujeme a všechno nakonec bude stejně o to víc drahý,“ můžeme slyšet přepravní Vox populi.

A jistě nejeden hlas ostatního národa, dozajista nejen na anonymních sociálních sítích, bude jako o život kývat souhlasně hlavou a ukazovat prstem: „Vidíte, v tom Polsku a Maďarsku, to se jim to žije, tam ty vlády opravdu pro lidi něco dělají.“ Tohle je mimochodem jedna z dalších tuzemských slabin. Lenost, chamtivost a závist. Když totiž budete mluvit s těmi dopravci, co jenom nekřečkují všechno ve velkém a snaží se být opravdu féroví i ve vlastním podnikání (tím neříkám, že třeba vysoké ceny paliv bez pomoci státu, způsobené válkou, neohrozí existenci malých firem, chraň Bůh) a hledají cesty k tomu, jak si zachovat byznys, rychle zjistíte, že většina z nich, místo blokování dálnic a Jižní spojky v Praze, spíše pomáhá s prací pro příchozí válečné uprchlíky, pomáhá shánět materiál a pokud jde o ceny nafty, říká, že až jim dojde nádrž a ty náklady na ní nepokryje amortizace, natankují prostě o deset kilometrů vedle, levněji, nebo třeba v tom Polsku či Maďarsku.

Tím se ale rozhodně automaticky neříká, že tam mají nyní lepší systém. Ano, zastropování cen je možná v krátkodobém časovém horizontu účinné a lepší, ale český stát si ho teď prostě jen tak dovolit nemůže. A říká to. A zkouší hledat jiné efektivní cesty. Tím neříkám, že všechno dělá správně, ale ví, že prostě nejde rozhazovat peníze státu (nás všech) z vrtulníku. Byť by to bylo líbivé gesto. A možná by na několik týdnu několika firmám pomohlo. Jenže v tomhle okamžiku si to český erár nemůže dovolit. Konečný účet za tuhle pomoc by byl nekompromisní. Bankrot. Stojí proto za připomenutí předchozí působení lidí na klíčových ministerských postech v levicově-populistických vládách Ano, ČSSD a KSČM, které dovedly tuzemské státní finance jen několik milimetrů od totálního krachu. Víc si po působení paní „Alenky“, pana „Karla“ a pana „Andreje“ česká státní kasa dovolit nemůže. A nejsem „hater“.

Na druhou stranu je ale pravda, že i tahle krize ukazuje výrazné rezervy v kontrolních mechanismech státu, jeho nedostatečné digitalizaci a nepřipravenosti úřadů na nejrůznější komplikované situace. Jistě, nedá se připravit na všechno. Ale i když jde o první opravdu velkou válečnou krizi za několik desetiletí, která se nás každodenně dotýká, předchozí krize nás mohly připravit na tu současnou. Jak se ukazuje, několik let jsme spíš bohužel spali, než se na ty krize nějak připravovali. Proč? Třeba proto, že nejeden dopravce potvrdí, tak jako mě, že ani tahle krize není první, na které se snaží nejeden pumpař „vyrýžovat“ co to jde. A tomu se dalo už dřív předcházet. Řada z majitelů pump si stěžuje na to, že to přece není nic divného, když se jen snaží takové příležitosti využít, protože až bude „líp“, nebude mít pumpa na provoz. Ale jak to, že jedna pumpa ve městě v téhle krizové situaci dokáže mít benzín a naftu o deset korun za litr levnější než její sousedka o dva či tři nebo pět kilometrů dál?

Je to navíc dvojaká zbraň, to zastropování cen. Když si totiž položíte otázku, kdopak asi doplatí ten rozdíl mezi zastropovanou cenou a tou tržní, a kdo posléze uhradí DPH, když to my jako zákazníci platit nebudeme, protože nám to velkoryse stát odpustí, nemusíte mít opravdu speciální vzdělání na to, abyste na odpověď přišli. Ano, doplatí to sice stát, ale z daní všech poplatníků. Tedy ‒ všech lidí ve státě. A mezitím se pěkně, a ještě víc zadlužíme, že ani naše pravnoučata pak nebudou mít čistý dluhový štít a pak bude muset ten stát třeba zastavit navyšování plateb nemocnicím, důchodcům anebo státním zaměstnancům.

Porovnáte-li si zjištění, jaká udělal ohledně fungování systému zastropování cen online deník Aktuálně.cz s tím, jak a co to způsobilo, rychle zjistíte, že není všechno zlato, co se třpytí. Mám proto za to, že když se v této krizi spíše než pevné ceny na stojanech pump zdokonalí veškeré rozhodovací, kontrolní a digitální způsoby kontroly, rozhodování a ovlivňování chodu věcí státem, ale i zvětší se i rozhled nás všech a opustíme vlastní pohodlnost, lakotu a závist, bude to více než jen dobře.