Komentáře

Související články:

Zemanova kritika Ruska přišla pozdě. Lítost a odsouzení měl projevit už po anexi Krymu, tehdy se s Kremlem bratříčkoval

Migrační vlna i tvrdá rána ekonomice. Jaké budou následky války?

Už nějaký ten pátek může každý sledovat v přímém přenosu výsledky agresivní, rozpínavé a nelítostné politiky exdůstojníka sovětské tajné služby KGB, který bohužel stojí v čele nynějšího Ruska, Vladimira Putina. Na hranicích s Ukrajinou, a to i v té běloruské části kdysi mocného Sovětského svazu, po jehož obnově Putin tak touží, stojí údajně okolo dvě stě tisíc vskutku ruských vojáků, kteří mají za sebou všemožnou techniku a vojenské vybavení, jenž nyní využívají k útoku na Ukrajinu. A Putin se rozhodl, že půjde ještě dál, zabral totiž území cizího státu, které se vydává samo za ruské.

Putin staví Rusko do pozice Hitlerova Německa. Evropa bojuje o svou budoucnost

Prezident ruské federace Vladimir Putin nařídil „mírové operace“ v separatistických oblastech na východě Ukrajiny. Učinil tak hned po svém hodinovém projevu, v němž označil svého západního souseda za umělý stát, který nemá existovat. Za stát, který je zločinný a který páchá genocidu na svých nebohých obyvatelích. Vyvrcholilo tak podivné období válečného konfliktu, které na východě Ukrajiny trvá už od roku 2014, a který – jak je třeba zdůraznit – je od počátku rozdmýcháván a podporován ruskými zbraněmi, ale i vojáky. Rusko od té doby stihlo obsadit do té doby ukrajinský poloostrov Krym a ve východních ukrajinských oblastech stvořit tzv. Doněckou a Luhanskou lidovou republiku – loutkové pseudostáty se zhruba čtyřmi miliony obyvatel.

Německo proti Putinovi vytasilo trumf. Celá Evropa ale musí rázně ukázat, že se umí bránit

Říká se, že demokracie neválčí. Že demokracie vyjednává tak dlouho, dokud nepřesvědčí ty, kteří chtějí válčit, že to nikam nevede. Jenže ukazuje se, že tahle taktika nefunguje. Na druhou stranu, jaké mají demokratické země nástroje, aby nyní zastavily válku, pro kterou se jen kvůli svým představám evidentně rozhodl Vladimir Putin?

Agresor bez špetky soudnosti. Putin dal volný průchod svému pohrdání

Bude, nebo nebude válka? V době, kdy se situace mění z hodiny na hodinu, asi nikdo netuší, co nás čeká za několik dní nebo týdnů. Jisté ale je, že ať už se bude ruská agrese vyvíjet jakkoliv, ruský prezident Vladimir Putin se bude nadále snažit stavět do role spasitele, ačkoliv očividně ztrácí soudnost, zatímco Kreml dokazuje, že na 21. století není připraven.

Putin invazí na Donbas porušil mezinárodní právo. Sankce EU a Západu musí mířit na ruský průmysl i banky

Ruský prezident Vladimir Putin jednoznačně porušil mezinárodní právo, územní celistvost Ukrajiny a Minské dohody. A to tím, že nejprve uznal nezávislost separatistických republik na Donbase a následně do Doněcké a Luhanské lidové republiky vyslal vojenské jednotky. Přes neustálé ujišťování Kremlu, že žádný konflikt rozhodně Ruská federace nechce, se jedná o jasný akt invaze a agrese, který však nemusí být konečný. Je na čase, aby západní mocnosti včetně Evropské unie ukázaly, jak koordinovaně umí postupovat proti státům, které nectí mezinárodní právo a napadají jiné země. Připravovaný seznam sankcí musí Rusko zasáhnout dostatečně tvrdě a zamířit na citlivá místa, kterými jsou klíčové podniky v průmyslu, zacílit se musí i na banky.

Nemáte dluhy? Při současných ekonomických problémech je to stejně jedno

Že v Česku rychle roste všeobecné zadlužení, a to bohužel nejen eráru, ale i u domácností, a hlavně u firem, je snad všeobecně známo. Čtenářům se servírují titulky a rozsáhlé zprávy o tom, jak že podnikatelé a domácnosti se loni zadlužovali výrazně rychleji než v předešlých letech, takže u lidí dluh meziročně vzrostl o desetinu, což byl nejrychlejší nárůst od roku 2009 a zadlužení dnes činí 2,05 bilionu korun. Objem firemních úvěrů se zvýšil o šest procent, což bylo nejvíce od roku 2011 a firmy věřitelům dluží další „dardu“ ‒1,19 bilionu korun. Když se k tomu přičte i dluh státu, který na konci roku 2021 vykázal „sekeru“ ve výši 2,5 bilionu korun, může se člověku ze všech těch čísel udělat až nevolno. Kdo to jako všechno zaplatí, že?

Česko proti všem. Na pozadí rekordního zdražování letí úrokové sazby nahoru, ale jen u nás

Boj s inflací nabírá ve světě obrátky. I na těchto stránkách jste si mohli milí čtenáři už přečíst, že inflace v Česku je nejvyšší od 90. let, ale že ani tato čísla nejsou pravděpodobně ještě u konce, takže i stávající rekordní znehodnocení úspor a navyšování cen ještě minimálně během letošního roku stoupne. Ano, ano, dle veřejných zpráv meziroční míra inflace v lednu letošního roku stoupla na 9,9 procenta z prosincových 6,6 procenta a stala se tak nejvyšší od července 1998. Ne příliš dobrou zprávou ale je, že uvedená čísla byla bohužel vyšší, než očekávala Česká národní banka, která i kvůli tomu odhadla, že je více než pravděpodobné, že v následujících měsících inflace překoná deset procent.

Události Petra Nutila: Ukrajina, Okamurohodiny, gurmánský McDonald´s a mrtvý český hokej

Žijeme v báječně absurdní době! Pojďme si tedy shrnout to podstatné, co se za posledních pár dnů stalo.

Minimální mzda nedá politikům spát. Jen zvyšováním se nic nevyřeší

Říká se, že v jednoduchosti je krása. Tak třeba taková minimální mzda. Když by se její výše nemusela odvíjet od rozhodnutí politiků, ale třeba jen od toho, jak se mění předem schválené parametry jejího výpočtu, myslím, že by se ulevilo nejen lidem v Česku, ale i investorům, a nakonec jistě i nejednomu politikovi. No uznejte, přijít o hodiny často zbytečných a nicotných plků ve Sněmovně o tom, že jedni nemají rádi chudé, zatímco těm druhým je jedno, jestli erár má nebo nemá peníze na jejich rozhazování z pověstného vrtulníku, je snad až příliš krásná a ideální představa o tom, jak by mohl fungovat stát. Do nastavení její výše se ale chystá nyní promluvit i Evropský parlament. Ten totiž chce schválit směrnici, která má všem zemím Evropské unie poradit, jak jí zvyšovat.

Slavíme 30 let internetu v Česku. Jak proměnil naše životy?

„Dnes je ten slavný den, kdy k nám byl zaveden… internet…“, můžeme si právě teď po Cimrmanovsku zanotovat. Protože už jsou to tři desítky let od historického okamžiku, kterého si tehdy skoro nikdo nepovšiml. A přesto postupem času proměnil takřka každý aspekt našich životů.

Události Petra Nutila: Pandemický zákon, hala pro Sáblíkovou a větry ve skleničce

Čas letí jako bláznivý - já nechytím ho ani vy, a proto je tu další díl dokonale absurdních událostí, kterými nás oblažuje naše současnost. Tak pojďme na to!

Češi bezhlavě skupují zájezdy. Zdražování a krachu cestovek navzdory

Na řadě míst České republiky si už několik dní nejen školáci, ale i jejich rodiče, prarodiče či blízcí příbuzní užívají jarní prázdniny. A možná, že ani nezaznamenali velké třesky a očekávané změny v segmentu cestovního ruchu. Řeč je o tom, že právě v tomto roce bude muset opustit podnikání v tomto segmentu řada cestovek.

Vypne Meta Evropanům Facebook a Instagram? Ne. Co by ale bylo, kdyby ano?

Dokážeme si vlastně ještě vůbec představit, jak by vypadal náš každodenní online svět bez největších sociálních sítí? Pamatujete si ještě svět „předtím“? Jaké to bylo? Čím jste trávili svůj čas při čekání na tramvaj?

Extrémní úrokové rozdíly v boji s inflací ukazují, že nežijeme v normální době

Člověk nemusí mít hned nějaké ekonomické super vzdělání, třeba z prestižních amerických univerzit, aby si nevšiml, že teď nežijeme úplně v normální době. Tak třeba ‒ když porovnáme vývoj inflace v tuzemsku s nastavením úrokových sazeb Českou národní bankou s tím, jaké hodnoty mají třeba země Eurozóny, musí nás nutně napadnout, že tu existují dost „extrémy“. Jenže ‒ jak se říká ‒ všechno má své příčiny a následky.

Nálada Čechů je na bodu mrazu. Protentokrát za to ale nemohou peníze

Společenská nálada v tuzemsku nebyla kvůli šíření viru SARS-CoV-2 za poslední více jak dva roky nijak zvlášť výborná. Nebyla nouze i o novinové titulky, jak se kvůli existenci nebo neexistenci samotné nákazy rozkližují vztahy v rodinách, mezi přáteli nebo kolegy. Jenže, proč vlastně?

Tahle země není pro chudý. Lidé mohou skončit na ulici lusknutím prstu

Po přečtení výsledků zkoumání statistického serveru Numbeo o tom, jaké jsou životní náklady v zemích Střední a Východní Evropy, musím říct jedno: Tahle země není pro chudý. A berte to milí čtenáři jako konstatování faktu, nikoliv jako nějaký atak proti bohatým či chudým. Naopak.

Cena ropy opět letí nahoru. Poděkovat můžeme i totalitnímu Rusku

Nejen tuzemská média, ale snad i většina „mainstreamových“ světových titulů, v těchto dnech s velkou vervou varují před tím, že cena ropy nezadržitelně míří k magické hranici 100 amerických dolarů za barel. To je 2150 korun, přepočteno aktuálním měnovým kurzem české koruny k americkému dolaru, když ještě před rokem to bylo necelých 1380 korun. Laskavý čtenář, který si ale umí najít na internetu graf dlouhodobého vývoje obou klíčových značek ropného segmentu, totiž americké ropy WTI a ropy Brent, ale rychle zjistí, že ona „stovka“ u cenovky není za posledních třicet let žádnou novinkou. A že už bylo s cenami ropy hůř, je taky fakt. Pravdou ale je, že rostoucí ceny ropy mají nyní značně nepříznivý dopad na růst všeobecné cenové hladiny. Ale ani to není výjimečné. Chce se tak říct: Hlavně žádnou paniku.

Události Petra Nutila: Královna Instagramu Schillerová, demoverze Fidela Castra jménem Tomio a na závěr fascinující leguáni

Vítejte u dalšího dílu dokonale absurdních událostí, kterými nás oblažuje naše současnost! Dnes toho máme fakt hodně, tak pojďme na to.

Česko zažívá digitalizační boom. Kam nás posouvají virtuální asistentky?

Když v roce 1984 hudební skupina Olympic vydala album Laboratoř, málokdo si připustil, že by jednou mohl mít doma třeba virtuální asistentku, se kterou by se dalo nejen rozprávět v rodném jazyce, ale i z pohodlí domácího křesla jí zadávat úkoly, které pak splní. V úvodní písni zmíněného alba se mimo jiné zpívá: „Když jím, kolik reakcí se ve mně ztrácí. A mám víc než en na entou informací. Tak dál mě má chemie tu nutí k práci. A pak že prý tu nedělám nic… Ať to zkusí laboratoř!“ Uběhlo dost let a laboratoře vyvinuly virtuální realitu.