KOMENTÁŘ | Minimální mzda nedá politikům spát. Jen zvyšováním se nic nevyřeší

Určitě nebudu daleko od pravdy prohlášením, že kdyby si mohli politici vybrat právě jednu věc, kterou by ze svého života chtěli úplně vyškrtnout, bylo by to dozajista rozhodování o změně minimální mzdy. Proč? Když si člověk uvědomí domácí reálie o neustálém dohadování se mezi těmi v opozici s těmi u vlády, ve kterých její výše ovlivňuje celou řadu plateb a daňových odpočtů, například zálohy na zdravotní pojištění, limit pro zdanění důchodů nebo třeba i školkovné, hned je mu jasné o čem je tu řeč. Přesto se tu a tam objeví snahy o to, aby se výše minimální mzdy valorizovala automaticky. Bez zásahu těch zvolených. Utopie? Možná ano, ale i sám Evropský parlament, jak již zaznělo v úvodu textu, se nyní chystá poradit, jak na změny jít.

Nová vláda Petra Fialy z ODS si ale úkol automatické valorizace této položky předsevzala uvést do života. Nejprve ale fakta o minimální mzdě. Třeba specializovaný server Peníze.cz si teď vzal tahle data z Evropského statistického úřadu a srovnal je. A vyšlo mu, že i po masivních nárůstech minimální mzdy, schválených populisticko-socialistickými rozhazovači veřejných peněz z ANO, ČSSD a podporovanými komunisty, jsme stejně pořád ve skupině se zeměmi jako je Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko či Chorvatsko. Jenže ani po ryze populistických výdajích, které tu předváděla vláda Andreje Babiše a kvůli kterým v Česku vzrostla míra zadlužení z 38,1 procenta hrubého domácího produktu (HDP) na 40,5 procenta s deficitem státního rozpočtu ve výši strašných 420 miliard korun a rekordním státním dluhem, na tom s minimální mzdou nejsme stále nijak zvlášť dobře.

Její aktuální výše je sice 652 eur, ale pořád v Evropě patříme do skupiny těch slabších. Nic proti obyvatelům výše uvedených států, samozřejmě. Takže ani vyšší zaručené výdělky v ČR nestačí na to, abychom nebyli (rozuměj laskavý čtenáři, my všichni zaměstnanci) při přepočtu minimální mzdy na eura sedmí od konce ze všech členských zemí Evropské unie, při zohlednění kupní síly dokonce pátí od konce. S trochou jízlivosti by se tady dalo použít zvolání z pohádky Lotrando a Zubejda: „Volejte sláva a tři dny se radujte!“. Ve skutečnosti toho ale k veselení moc není. Ukazuje se totiž, že proto, abychom se přiblížili v této položce k těm „lepším“ státům Evropy, a to se všemi myslitelnými důsledky, nebude stačit jen masivní změna číslovek u minimální mzdy, ale rozhodně i další nepostradatelné záležitosti, reformy a zásadní úpravy všemožných systémů.

Zatím si velkých rozdílů v evropských minimálních mzdách všiml i Evropský parlament. Není divu. Zatímco dle výše zmíněných dat je nejnižší s 332 eury v Bulharsku, nejvyšší je minimální mzda v rámci Evropské unie v Lucembursku, a to ve výši 2257 eur. I proto má letos evropský parlament hlasovat o směrnici, která by rozdíly napříč unií upravila. To by pro Česko mohlo znamenat zvýšení minimálního příjmu o několik tisíc korun. O to větší pozornost se proto stále více upírají také k záměrům vlády, jak co nejvíce vylepšit fungování nejrůznějších sociálních systémů a výpočtů pro život lidí důležitých položek, jakou je třeba právě minimální mzda.

Vláda Petra Fialy ve svém prohlášení uvedla, že chce v sociálních věcech prosadit její automatickou valorizaci. Marian Jurečka, ministr práce a sociálních věcí, České televizi k tomu řekl, že záležitost by měla být vykomunikována nejen v koalicích, ale právě i se všemi sociálními partnery, a to během prvního pololetí letošního roku. Jasné je tak to, přes různé zájmy nejen vlády, ale i dalších hráčů, kteří do procesu nastavení těchto věcí mohou a budou mluvit, a to zaměstnavatelů a odborů, je předvídatelnost výdajů států jedním z bodů, který může posunout Česko mezi opravdu vyspělé země. Jak už jsem zmínil, přece nechceme, aby se tu nejrůznější postavy politického života dokola a do nekonečna hádali jenom o to, kolik nám vlastně na té minimální mzdě přihodí.