KOMENTÁŘ | Válka změnila uvažování Evropy. Bude si muset jasně říct, kde kupovat plyn a ropu

A proč se o tom vůbec bavit, když už nyní je Evropě jasné, že se bude muset, dřív nebo později, obejít bez ruských komodit, nechce-li v budoucnu čelit ještě možná vážnějšímu konfliktu s Ruskem? Snad první vlaštovkou, která naznačuje změnu trendu, i když po ní už řada expertů volala dávno, je oznámení německého kancléře Olafa Scholze, který teď, na konci února 2022, prohlásil, že jeho země urychlí výstavbu dvou terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG). A to jako reakci právě na válku na Ukrajině a snížení závislosti na ruském zemním plynu. No jo, řeknete si, a to už nešlo třeba v roce 2014, kdy Putin invazí zabral Krym? Ten totiž patří Ukrajině. Bez ohledu na bláboly nejrůznějších politických postav i z domácí scény.

Jenže podobných „přešlapů“ udělala Evropa i Německo bohužel víc. Máte ale pravdu, milí čtenáři, že bohužel i v tomhle platí ono dobré české pořekadlo o tom, že po bitvě je každý generál. Nemá cenu asi proto připomínat politický projekt Nord Stream II a důvody jeho výstavby, ale aniž by to byla pustá fráze, je nutné se příště bránit i tomu, když hlavní dodavatel zemního plynu z Ruska, jaksi „opomene“ v letní sezóně, jak se to stalo loni v létě, dodat Evropě rezervy plynu na zimu. Další faul. A to nejen kvůli rychle narostlé ceně. Pravdou ale je, že i poté na nějakou rychlou reakci, neměli evropští odběratelé vlastně téměř řádné páky. Bránit se Evropa rostoucím cenám plynu, jak uvedl bruselský think-tank Bruegel, kterého citoval online deník Aktuálně.cz ještě před vypuknutím zbabělé ruské agrese, moc nemohla.

Kontinent je totiž výhradním dovozcem zemního plynu a jeho hlavním dodavatelem je právě totalitní Rusko. Zajímavé jsou závěry analytiků zmíněného zdroje. Z nich totiž vyplývá, že právě když padala cena komodity, srazily se dovozy plynu na pětiletá minima. A snad i jen trochu poučený čtenář ví, na základě studia ekonomie, že kde není nabídka, roste rychle cena. A kdo měl největší prospěch z této triviální rovnice? Není třeba snad ani říkat, že právě stát, který se nyní zřejmě neštítí vůbec ničeho. Válkychtivé putinovské Rusko. Na druhou stranu pro něj je to pořád hlavní zdroj získávání peněz. Ropa, zemní plyn, komodity. Z toho Putin zbrojí, a proto chce ceny těchto položek co největší. Když si ale uvědomíme, že při rostoucím počtu ruských smrtelných útoků na civilisty, kteří kvůli zbabělosti Putina, přicházejí o život, ale jemu se s vojáky nedaří Ukrajinu dobít, dá se čekat, že stále více budou útočit na kritickou infrastrukturu, tedy i ropovody a plynovody.

Pak mohou ceny oněch strategických surovin vystřelit ještě výš. Rychle se tak může naplnit nejen scénář o ropě za 150 dolarů za barel, o kterém jsem tu psal. Bohužel i pro zemní plyn a další komodity může ale rychle platit, že líp už bylo. Důkazem může být třeba konstatování z amerických médií o tom, že válečný konflikt v Evropě v posledních dnech rozvířil globální trhy, způsobil otřesy na akciových trzích, zvýšil ceny ropy a vnesl do již tak velké nerovnováhy celosvětové ekonomiky ještě více nejistoty. Obavy oněch neviditelných investorů kvůli tomu, že inflace, která už je nyní ve světě dosti vysoká, by mohla být ještě vyšší, se začínají naplňovat. Třeba ve Spojených státech se index spotřebitelských cen, který měří průměrnou změnu cen, které spotřebitelé platí za zboží a služby, v lednu tohoto roku, kdy ještě válečný konflikt nehořel, za poslední rok zvýšil o 7,5 procenta. To je 40leté maximum. Doufalo se, že inflace brzy začne klesat a že faktory, které ji řídí, jako vysoké ceny plynu a problémy s dodavatelským řetězcem, konečně pominou. Jenže ‒ jak se říká, člověk míní a ‒ snad ani nebudu psát, kdo činí.

Když vezmeme jenom inflaci, cenu plynu a ropy, pak třeba americká televizní stanice CNN uvedla, že průměrná cena zemního plynu ve výši 3,54 dolaru za galon je nyní výrazně více než 2,66 dolaru před rokem, a i toto číslo nyní kvůli válce poroste ještě výš, zejména s blížícími se letními měsíci, které přivedou na silnice více lidí. Joe Brusuelas, hlavní ekonom poradenské firmy RSM, řekl právě v CNN, že rusko-ukrajinský konflikt by mohl meziročně navýšit inflaci v USA na 10 procent (ta je dnes 7,5 %), částečně způsobenou kvůli růstu ceny plynu. Podle jeho výpočtu by zvýšení cen ropy na 110 dolarů mohlo v průběhu roku zvýšit spotřebitelské ceny o 2,8 procenta. O tom, že výše popsané skoky, a to nejen v USA, základních makro veličin, udělají dlouhodobou paseku v životě celého světa, není potřeba dlouho polemizovat.

Ceny plynu, ropy, ale vlastně ani většiny dalších komodit, které neslouží pro investice, ale jsou nutné k životu lidí, kvůli válce na Ukrajině, hned tak nezlevní. Všimli jste si, že naše vlastní, míněno evropské, hyby, se vždycky, bráno jistou mírou zjednodušení, ukáží v plné nahotě v krizových situacích, jako je tato. Věřím proto, když stávající lídři u moci, i jejich politická opozice vidí, co rozhodnutí v minulosti, učinění s těmi, kteří jsou ochotni vést válku, způsobila, nebudou příště, zůstanou-li u moci, s podobnými existencemi vůbec vyjednávat. Věřme proto, když mluvíme o těch cenách energií, že doporučení expertů budou o to rychleji, a hlavně skutečně zaváděná do praxe. Třeba ty terminály na LNG už totiž mohly dávno stát, a to nejen v Německu.