Komentář | KOMENTÁŘ Jana Laška: Dva roky od pandemie. Úzkosti z neznámého a strach ze smrti vystřídala agrese, děti zvládly frustraci lépe

Museli jsme se seznámit s novým slovem: lockdown. Realizace zmíněného pojmu zasáhla prakticky celou společnost, snad s výjimkou novorozenců, a způsobila nám všem na všech úrovních věkových, vzdělanostních, sociálních i osobních masivní a dlouhodobé pocity frustrace. Prakticky během okamžiku se zhroutily všechny naše běžné denní stereotypy a museli jsme se z minuty na minutu učit úplně novým dovednostem. Zde bych chtěl pochválit všechny pracovníky školství a jejich žáky, jak výborně zvládli distanční výuku, na kterou ne každý měl odpovídající techniku. O zdravotnících nemluvě, umí. Ti si v několika vlnách opakovaně sáhli až na úplné dno.

Nastalá situace dala vzniknout řadě spontánních občanských aktivit a různých forem akutní pomoci v nouzi, dala však také příležitost jedincům se specifickou strukturou osobnosti projevit své sociálně patologické předsudky, což se opakuje i v poslední době výzvou k napadání rodin lékařů. Nelze se divit: jedna z již klasických teorií agrese hovoří o tom, že jednou z nejčastějších a nejobvyklejších reakcí na frustraci je právě agrese.

Koronavirus uspíšil odstartovaný rozpad vztahů

K tomu, abychom dali agresi směr k její kanalizaci, potřebujeme cíl, který se nemůže účinně bránit. Jsou to tradičně „oni,“ ti kteří přicházejí s omezeními jinak dosti poklidného až rozmazleného nedávného života, a pak ti, jež se sice snažili, ale vlastně to „prodlužovali“ a ničili naše „svaté“ svobody. Přibylo úzkostí z neznámého a strachu ze smrti. Někteří životem zkušení, vzdělaní a racionálně uvažující se zabednili doma a nechávali si jídlo před použitím sterilizovat, jiní, vycházejíce z hesla „to se mně nemůže stát“ pořádali tajné, mnohahlavé mejdany.

Do toho všeho donekonečna opakované zprávy o počtu nakažených, nemocných a zemřelých. Většina z nás se s podobnými dlouhodobými pocity frustrací nikdy v takové míře nesetkala. V některých případech upevnil covid – 19 vztahy osobní i pracovní, v některých uspíšil jejich již odstartovaný rozpad. Ale nekladl bych infekci vše za vinu, jen se projevily naše předchozí životní zádrhele či sny. Jen zase, jak jsme zvyklí, hledáme viníka zvenčí.

V podobných situacích rádi přemýšlíme o osudu našich dětí a obáváme se negativního dopadu na celé jejich životy; poněkud zapomínáme, že dětská psychika, na rozdíl od té naší dospělé, je velmi robustní, dosud nepoškozená a dětské vidění si s frustracemi poradilo nepoměrně lépe, než jejich dospělé okolí. Ano, některým se nechce se vrátit do sportovního oddílu anebo kroužku; máme snad jistotu, že všechny děti to před koronavirem v podobných institucích bavilo tak, jak si přálo jejich ambiciózní okolí? Na rozdíl od nás děti zvládly zcela jiný způsob výuky a není proč se obávat, že by se „zavřené školy“ projevily v budoucnu na úrovni vzdělání celé populace dnešních žáků a studentů.

Situace se naštěstí uklidňuje a za krátký čas vše bude historií. Až odložíme respirátory, bude už konečně všechno „jako dřív?“ Bohužel, zdaleka ne. Ale jsme na tom rozhodně lépe než před dvěma lety, kdy v neděli 1. března 2020 vše začalo a my ani netušili, co se na nás vlastně řítí.

Autor je psychologem, napsal mnoho odborných publikací, soudní znalec v oboru psychologie a přednášel na Katedře pedagogiky a psychologie Fakulty Univerzity Hradec Králové.