KOMENTÁŘ | KOMENTÁŘ Cyrila Svobody: Ambici obnovit Sovětský svaz není radno podcenit, ještě je možné prezidenta Putina překvapit

Každý manuál krizového řízení předpokládá vypracovaní různých variant řešení, aby  se v případě vzniku krizového stavu mohla politická reprezentace jen rozhodnout kterou variantu zvolit, aby nemusela v krizovém stavu postup formulovat. Odborníci na krizové řízení předkládají návrhy, politici rozhodují. Projevem politické neodpovědnosti je vymýšlet scénáře řešení až po vypuknutí krize.

Kdo jsou Vladimír Putin, Sergej Lavrov a další představitelé státní moci v Rusku je všeobecně známo. Není nám utajena ambice Ruska stát se supervelmocí, víme o Putinově nostalgii po bývalém Sovětským svazem. Členské státy NATO a EU mají dlouhodobou zkušenost s mírou efektivity sankcí uvalených proti Rusku po anexi Krymu v roce 2014. Především je všeobecně známo, že tyto sankce kurz Ruska nezměnily. Dokonce nezabránily Rusku připravit útok na Ukrajinu.

Naopak Rusko se poučilo ze zkušenosti života z trvání sankcí a odhadovalo pravděpodobné chování západních států po napadení Ukrajiny.

Je naivní si myslet, že se prezident Putin nebo Rusko demokratizovali. Naopak vývoj potvrzuje, že se prezident Putin poučil. Jako zkušený důstojník zpravodajské služby vypracoval strategii proti Ukrajině právě s ohledem na zkušenost se Západem a jeho protiruskými sankcemi. Vsadil na to, že se  západní státy nezměnily. Odhadl chování Západu. Připravil Rusko na jeho reakci.

Západ si vzal slabé poučení ze sankcí po Krymu

Po napadení Ukrajiny měl Západ Putina překvapit, měl se zachovat jinak, než jak  zpravodajský důstojník očekával. Realita je jiná.  Západ nepřekvapil.  Zachoval se podle Putinova odhadu. Máme možnost vidět, jak slabé poučení ze zkušenosti sankčního režimu po krymské krizi v roce 2014 si vzaly západní demokracie. Dnešní sankce sice  mají vážný ekonomický dopad, jsou hlubší, razantnější než sankce z roku 2015, ale pro veřejnost znějí velmi podobně, jako ony z roku 2015. Nemají odrazující účinek.

Západu chybí odvaha ke demonstrativně společnému postupu. Postupuje dominově. Jeden po druhém. Sankce uvalily USA, následně státy EU a další státy. Uvalování sankcí se dávkuje. Očekávají se další. Bohužel ze Západu nepřišla rána, která by měla překvapivý dopad.

Je zřejmé, že se žádný stát nezapojí použitím ozbrojených sil do konfliktu proti Rusku. To možná cítí někteří představitelé Ukrajiny jako zklamání. Slib ale bojovat žádný stát Ukrajině nedal. Ukrajina měla očekávat, že nikdo ozbrojené síly nevyšle.

Druhé očekávání ze strany Ukrajiny byla naděje, že Rusko bude vyřazeno ze systému SWIFT. To je jiný příběh. Tento krok byl prezentován jako krok skutečně razantní a efektivní. Západ k němu nepřistoupil, aniž by řádně vysvětlil proč. Z nedostatku vůle k jednotě. Některé země byly proti. Teprve bitva o Kyjev snad přesvědčí Západ, aby učinil to, co měl udělat dávno.

Sleduji prohlášení některých představitelů bývalých svazových republik, například prezidenta Kazachstánu Kasyma-Žomarta Tokajeva. Je cítit z textů mezi řádky, že ambici obnovit Sovětských svaz není radno podcenit. Jestli je válka na Ukrajině, může být i jinde.

Právem panuje dojem, že Západ je sjednocen do jisté míry. Ukrajina a Rusko vidí, že  západní mocnosti myslí hodně na sebe, na dopady sankcí na domácí politické scéně.

Není pozdě, ještě je možné prezidenta Putina překvapit. Má přijít neočekávaná reakce. Nechci se dočkat černého scénáře, podle kterého Putin ovládne Ukrajinu jako celek, východní část připojí k Rusku a zbytek bude pod vládou nové proruské reprezentace úzce spolupracující s Ruskou federací podle běloruského scénáře.

(Autor je bývalým ministrem zahraničních věcí, někdejším ministrem vnitra či exministr pro místní rozvoj, člen KDU-ČSL, které v minulosti předsedal)