KOMENTÁŘ | Německo proti Putinovi vytasilo trumf. Celá Evropa ale musí rázně ukázat, že se umí bránit

Jsou to oznámené sankce, které na jeho zemi chystají s „nebývalou silou“ uvalit nejen Spojené státy americké, ale i Evropská unie či Spojené království Velké Británie a Severního Irska? A rozumí tomu všemu obyčejní lidé, kteří do nejvyšších pater světové politiky až tak dobře nevidí? Nutno říct, že ne na všechny otázky zaznívá bohužel právě od demokratických zemí, jasná odpověď. A nutno také říct, že pokud se tohle, doslova už zítra výrazně nezmění, bude to, a zase znovu, celý demokratický svět hodně mrzet. A Evropu asi nejvíc.

Člověk nemusí být hned označován za negativistu v případě, když řekne nahlas, že plánované sankce, tak jak byly naposledy zkraje tohoto týdne oznámeny po bezprecedentním vniknutí invazních ruských vojsk na ukrajinské území, jsou málo. Jsou málo na to, aby zastavily Vladimira Putina v jeho tažení východní Evropou. Je proto seznam sankcí třeba v podobě zařazení dalších stovek poslanců ruské Dumy na sankční seznam nebo vystavení stopky pěti ruským bankám, financujících vojenský průmysl na to, aby mohly obchodovat v librách a dolarech a jejich přístupu na finanční a kapitálové trhy Západu, opravdu tím účinným nástrojem na to zastavit tanky a děla Ruska v dalším postupu?

Normální člověk si přece řekne: „Proč stopka jen dalším třem stovkám poslanců a proč zákazy jen pro pět bank, proč ne najednou a hned pro všechny vládní, státní, okresní a já nevím ještě jaké úřední a vládní představitele a proč ne stopka pro celé Rusko, pro všechny banky, pro všechny instituce, zkrátka pro zemi, která si válečnou agresí vynucuje něco, co chce jen ona?“

Možná, že mají pravdu ti, kteří říkají, že nemůžeme přece vystřílet všechen silný prach proti Putinovi hned na začátku. No jo, tak nemůžeme. Ale na co chceme čekat? Není vyloučeno, že se za nějaký krátký čas znovu začnou tak nějak obcházet, jako v případě sankcí uvalených za anexi Krymu. Ty totiž Putina nebolely a podívejte, co se od jejich uvalení do dneška stalo. Z veřejně dostupných zdrojů je totiž patrné, že po spuštění sankcí za Krym sice Rusko přišlo řádově o několik stovek miliard dolarů, ale jeho agresivní politika výpadů proti cizím územím a národům tím neskončila. Naopak.

Putin moc dobře ví, že jeho slabé místo je úplně někde jinde a že Evropa si nemůže dovolit ho využít proti němu. Nemá na to, protož tím slabým místem jsou totiž nerostné suroviny. Zemní plyn, ropa, drahé kovy, dřevo a řada dalších. A bez nich je významná část starého kontinentu doslova nahraná. A to ještě na řadu let dopředu.

A to je možná důvod, proč nikdo z EU dosud neřekl: „Ropu, plyn ani nic jiného z důležitých komodit, jejichž prodej tvoří podstatnou část vašich státních příjmů, od vás kupovat už nebudeme.“ Jenže zatím nic dalšího, co by Putina mohlo zastavit v jeho agresích, Evropa v ruce nemá. Sází na to, že se jí podaří přesvědčit ho, aby zanechal válek a opustil Ukrajinu. Sami ale uznáte, i po tom, co se děje, že tenhle scénář dobré vyhlídky nemá.

Proto se zdá, že i poslední sankce proti Rusku jsou spíše jen dalším „lízátkem“, které sice Západ označuje za zatím nejtvrdší sankční reakci, která mohla vůbec přijít, ale pro lidi to působí spíše jen jako další „sladká“ návnada, která nakonec nemá valného efektu. Škoda, že se současní politici tváří, jako by historie neexistovala. Přitom musí moc dobře vědět, právě z nedávné historie, že tu zdánlivě smířlivě obětované území, jindy zase něco jiného, přinese nakonec spíš fatální důsledky, než chtěný mír či stabilitu.

Ale jistě, velký trumf proti Putinovi vytáhlo Německo. To totiž, ústy svého kancléře Scholze, poslalo k ledu plynovod Nord Stream II. Bojím se ale že ani to bolet Rusko příliš nebude. Výstižný byl k tomu post Mariana Jurečky z KDU-ČSL na sociální síti Facebook: „Týdně posíláme Putinovy miliardy za plyn, takže je nejvyšší čas na omezení energetické závislosti na Rusku.“ OK, konečně, řeknete si. Jenže, jak už bylo řečeno, je to spíše přání otcem myšlenky než možná realita, protože hned tak si většina zemí Evropy jiný zdroj důležitých energetických, stavebních a dalších komodit než ten z Ruska, neumí zajistit.

Takže co? Budeme dál posílat peníze za plyn, ropu a další potřebné komodity Putinovy, který bude proto o to veseleji zbrojit? Jasné je tak to, že bez opravdu výrazně razantní reakce Západu, a nejen té dnešní slovní, která aspoň po dlouhé době zní zatím opravdu jednotně z celé Evropské unie, to s největší pravděpodobností, jak ukazují poslední události, s ruskými vůdci nehne.

Co z toho vyplývá? Jasně to citoval ve vyjádření Petra Fialy, premiéra České republiky, zpravodajský server Českého rozhlasu iRozhlas.cz: Západ v minulosti nepostupoval proti rozpínavosti Ruska dostatečně razantně. Tohle je tak ideální příležitost ukázat, že i přes nejrůznější hádky a spory se v Evropě umíme, když nám opravdu teče do bot, zdravě naštvat a účinně se bránit. Zatím ale předvádíme jenom něco, co sice rétoricky vypadá úžasně, ale fakticky to nebude mít na Rusko téměř žádný dopad. A to se musí rychle změnit.