KOMENTÁŘ | Zemanova kritika Ruska přišla pozdě. Lítost a odsouzení měl projevit už po anexi Krymu, tehdy se s Kremlem bratříčkoval

Najednou se stylizuje do role odpůrce Ruské federace. Prezident Miloš Zeman po invazi Putinovy exekutivy na Ukrajinu definitivně otočil. Režim, který mu ještě nedávno byl blízký až sympatický, najednou považuje za šílený a vyzývá k jeho zastavení, izolaci. Na Den vítězství přitom často chodil na ruskou ambasádu, kde vodkou s Rusy bujaře slavil výročí konce druhé světové války. Rétorika hlavy státu nyní zní sympaticky, ale z jeho úst přišla velmi pozdě. Nenechme se Zemanovými silnými výrazy na adresu Rusů ošálit. Podobně rázný měl být před osmi lety, kdy Moskva anektovala Krym.

Zeman tehdy ruskou agresi legitimizoval. Je dobré si osvěžit paměť, kterak jako velitel vrchních ozbrojených sil v Parlamentním shromáždění Radě Evropy ruskou anexi Krymu označil za „fait accompli“, tedy hotovou záležitost. Ukrajině poradil, aby se dohodla s Kremlem na kompenzaci. Za svá slova sklidil pochvalu ruských vládních politiků, ukrajinské i většinu českých naopak rozhořčil. O tvrdých sankcích či dokonce k vybízení k činům, jako nyní, v roce 2014 vůbec nemluvil. Tehdy se s Kremlem nepokrytě bratříčkoval.

V projevu zmínil, že bez vyhlášení války vstoupila na ukrajinské území cizí armáda. Státník se zde dopustil velkého přešlapu. Ani jednostranné vyhlášení války nikoho ve vyspělém světě přece neopravňuje k tomu, aby zabral cizí území. Žádná oficialita válečnou agresi nikdy neospravedlňuje.

Místo odsouzení kauzy Vrbětice týden mlčel

Šéf Hradu náhle obrátil. Kaje se, jak se v Rusku spletl. Jeho slovům však nejde věřit, že by byla míněna upřímně. Zeman je inteligentním politikem a ví, že kdyby v době naprosté jednoty Západu se Ruska zastal, klesl by na úroveň venezuelských politiků, kteří Putinův režim adorují. Sázka na spravedlnost Zemanovi nevyšla a ještě před měsícem byl ochoten se spolčit s diktátory a podpořit zimní olympijské hry v Číně, která systematicky porušuje lidská práva. Českého velvyslance v Pekingu Vladimíra Tomšíka údajně dokonce vyzval, aby na jeho žádost Hry podpořil. Není vůbec scestné tvrdit, že kdyby Zemanovi jeho zdravotní stav umožnil letět do Pekingu, při uvítacím ceremoniálu by sportovcům mával po boku prezidenta Vladimira Putina.

Nelze zapomenout na loňské jaro, kdy Miloš Zeman jasně neodsoudil možné zapojení ruské tajné služby GRU, která může stát za výbuchem muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku z roku 2014. Při explozi tehdy přišli o život dva čeští občané. Bezprostředně po oznámení závažného podezření si český prezident vzal týden na rozmyšlenou, než k národu promluvil. Jako by tehdy vyčkával na instrukce z Kremlu, jak se k celé kauze postavit. Zeman se měl okamžitě  postavit za své občany a požadovat omluvu i odškodnění. Místo toho taktizoval, aby si snad východního medvěda nerozhněval.

Dnešní Zemanův projev přišel pozdě. Rok před ukončením jeho působení v úřadu se dočkal možná největší porážky za období desetiletého prezidentování. Chameleonskému přístupu opravdu nejde tleskat. Ráznost je v současné době falešná. Abychom mohli být na hlavu státu hrdí, musel by takto mluvit po anexi Krymu. Jeho prozření teď působí nejen trapně, ale hlavně amatérsky a přitom si Miloš Zeman vždy zakládal na své profesionalitě.