KOMENTÁŘ | Česko proti všem. Na pozadí rekordního zdražování letí úrokové sazby nahoru, ale jen u nás

Ještě zajímavější je ale v této souvislosti to, zda nástroje a taktika boje s inflací, kterou razí tuzemská instituce, hlídající právě stabilitu měny a cen, je třeba lepší nebo horší než ta, kterou předvádějí jiné centrální banky světa. Třeba ta evropská, která řídí měnovou politiku zemí Eurozóny nebo ta americká, známá jako Fed.

Když nebudu zatěžovat laskavého čtenáře dlouhými citáty o tom, jak se kdo ze zmíněných institucí k inflaci staví, dá se o tom jednoduše říct to, že například šéfka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová nyní dál razí názor, že současná situace (s inflací) nevyžaduje výrazné zpřísňování měnové politiky. Tedy, že zvýšení úrokových sazeb by teď inflaci nevyřešilo, jen by to ublížilo ekonomikám v Evropě.

Věc se má dokonce tak, jak to uvedl ve svém komentáři Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance a člen týmu ekonomů skupiny KBC/ČSOB: „V eurozóně jsou vyšší sazby tabu pro rok 2022 i většinu roku 2023. Navíc v nové inflační prognóze ECB pravděpodobně znovu zopakuje mantru o „dočasnosti” inflace, kdy se po letošní inflační vlně prognózovaná inflace usadí viditelně pod 2 % (BTW: to je stejný cíl, jako má tuzemská ČNB), což bude vyžadovat potřebu pokračování kvantitativního uvolňování, programu APP (Asset Purchase Programme) a záporných sazeb.“

A americký FED? Ten sice měl prý původně chtít zvyšovat úrokové sazby razantně, ale dle řady zahraničních komentátorů z tohoto záměru s největší pravděpodobností nyní sejde. Ale i tak jsou Američané připraveni úroky měnit, ne že ne.

Otázka tak je, kdo má tedy pravdu v souboji centrálních bank, které válčí s inflací? Češi, kteří vidí, jak jejich centrální banka razantně zvedá úrokové sazby v rámci dosažení inflačního cíle ve výši dvou procent za rok, ECB, která ani za boha úrokové sazby nezvedne, a to při podobné míře inflace, jakou vykazuje tuzemská ekonomika, či FED, který místo údajně původně plánovaných 50 bodů prý zvedne v březnu úroky „jen“ o 25 bazických bodů? Když to trochu zjednoduším, tak jasná odpověď na to bohužel nyní není. Pravdu totiž můžou mít všechny tři centrální banky.

Je to přesně jako v té pohádce o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. Každý něco umí a může mít úspěch v nějakém okamžiku v boji proti „inflačnímu zlu“. A navíc ‒ každá z centrálních bank může, a to už není pohádka, jak se říká, kdykoliv „překvapit“. Třeba právě nečekaným krokem v podobě zvýšení úrokových sazeb, nebo ve spolupráci s vládou dané země přísnějším omezováním růstu mezd či razantnějším omezováním poptávky nebo jiným měnovým nástrojem, který by růst inflace v ekonomice stlačil dolů.

Proč je ale ta vysoká inflace vůbec špatná? Stačí si přečíst výklad České národní banky. Na jejích webových stránkách se uvádí: „Cíl dosáhnout a udržet nízkou a stabilní inflaci vychází z mezinárodně potvrzené zkušenosti, že vysoká a nestálá inflace ekonomice škodí. Vysoká inflace a zejména její výrazné kolísání vytváří nejistotu a nutí majitele peněžních prostředků k zaměření na krátkodobé projekty. Přitom ekonomický růst je založen především na dlouhodobějších investicích.

Pohyb inflace na vysokých hodnotách ztěžuje její předvídání a tím vnáší do ekonomiky různá pokřivení: mění skutečnou hodnotu závazků dlužníků vůči jejich věřitelům, deformuje daňový systém, způsobuje kolísání úrokových sazeb s následnými výkyvy v přílivu a odlivu krátkodobého, rizikového kapitálu vedoucími ke kolísání měnového kurzu a podobně. Střadatelé si mnohdy také neuvědomují, že vyšší inflace nezanedbatelným způsobem znehodnocuje jejich úspory.“

Odhadovat proto to, zda bude ta či ona strategie v boji s inflací není dnes úplně, jak se říká „easy“ a na místě. Lidé v bankovních radách všech zmíněných centrálních bank mají sice různé názory, ale vědí moc dobře, co dělají. Guvernéři centrálních bank jsou sice samozřejmě o té své pravdě přesvědčeni, ale nic, o čem by před tím daná bankovní rada hlasovala, neprosadí.

Proto snad dobrou zprávou je, že se shodují v tom, že výsledky té či oné bojové taktiky s inflací budou viditelné až během několika příštích měsíců. Věřme, že i Jiří Rusnok, coby guvernér ČNB, dokáže se svým týmem, když novinářům řekl, že inflace není chronická nemoc, tuhle chorobu srazit na kolena. Snad se z ní podaří rychle vyléčit.