KOMENTÁŘ | Slavíme 30 let internetu v Česku. Jak proměnil naše životy?

Oficiálně a slavnostně se tak stalo 13. 2. 1992 na pražské ČVUT.  O rok později vzniklo počítačové propojení tuzemských univerzit Cesnet, běžné veřejnosti se tyto kroky ale příliš netýkaly. Změnilo se to až o pár let později. Skutečné počátky českého internetu z hlediska masovějšího zapojení se totiž ale začínají psát kolem roku 1996. Právě tehdy vznikl vyhledávač Seznam.cz, webové stránky spustila Poslanecká sněmovna, a začala i éra internetové žurnalistiky – v podobě portálů MF Dnes, Práva, Neviditelného psa a tak podobně. Na první internetové bankovnictví jsme si ale museli počkat až do roku 1998. Trvalo ale ještě víc než dalších deset let, kdy se internet skutečně stal neodmyslitelnou součástí našich životů. Podíl českých domácností překonal 50 procent až v roce 2010 (a dnes internet využívá 83 procent obyvatel).

Stalo se toho ale víc, než že máme za samozřejmé posílání emailových zpráv, diskuze na sociálních sítích, focení svých obědů, výběhů a výletů na Instagramu, sledování videií na Youtube nebo filmů na Netflixu. Nástupem éry digitálních médií totiž došlo i k proměnám hlubším, která si v té naší každodennosti možná ani příliš neuvědomuje.

Od konzumentů k tvůrcům

S nástupem svobodného internetu a především pak sociálních sítí jsme se začali proměňovat z pouhých čtenářů či diváků, tedy těch, kdo média konzumují, ke spolutvůrcům, kterým nové platformy velmi usnadňují stát se sami autory a tvůrci – a nejde tady jen o boom youtuberů, influencerů atd. Ale třeba i o to, že to byl právě svobodný internet, který dramaticky snížil práh vstupu do mediálního prostoru – a je tak velmi snadné založit si vlastní blog, vlastní médium a oslovovat množství lidí způsobem, o jakém by se nám ještě před pár desítkami let ani nesnilo. V zásadě internet velmi napomohl vytvářet svobodnější a rovnoprávnější společnost, přinesl okamžitý přístup pro všechny, kdo se chtějí vyjádřit. Samozřejmě, jako všechno, i tahle technologická proměna nepřinesla jen pozitivní dopady.

Úpadek tradičních médií a jejich znovuzrození

Tak hned za prvé – internetový boom ve velké míře odnesla tradiční média. Jejich monopol na poskytování a zprostředkování informací vzal za své. Jejich dosavadní čtenáři měli totiž najednou násobně víc možností, odkud nabírat informace a navíc zadarmo. To samozřejmě běžné redakce vystavilo drtivému ekonomickému tlaku spojenému s úbytkem inzerce, množství žurnalistů se tak ocitlo na dlažbě a celá mediální scéna stále hledá způsoby, jak vlastně v éře sociálních sítích přežít.

Řada médií se na internetu vydala cestou bulvarizace, protože právě emocionálně vyhraněné titulky, nápadná grafické úprava, stejně jako příklon k senzacím, skandálům či katastrofám jsou tím, co láká pozornost masového čtenáře. Využívají totiž obyčejné lidské zvědavosti. Urvat si pozornost, kliknutí na článek za každou cenu. Každé zobrazení (reklamy připojené u článku) se totiž počítá.

Dobrou zprávou ale je, že na druhé straně ale logicky vznikla poptávka po kvalitních zdrojích informací, orientovaných na data, analýzy a kontext, tedy něco, za co jsou čtenáři ochotni i zaplatit. Sázka na kvalitu se tak ukazuje jako udržitelná cesta pro menší mediální projekty, stejně jako to, že není třeba za každou cenu nadbíhat bulvárním čtenářům a honit se za co největší čteností.

Demokratický a svobodný internet s sebou přinesl ale i další fenomén – o dost horší, než na jaký jsme byli zvyklí z bulváru. Totiž existenci webů, kterým dnes říkáme dezinformační.

„Alternativní a dezinformační weby“ – nástroj politického boje a nejtvrdšího byznysu

V téhle kategorii se na dnešním internetu potkáváme především se dvěma principy a pozadími fungování blábolivých webů, které si s věcmi jako žurnalistická etika, objektivita či fakta opravdu hlavu nelámou.

Prvním je chrlení vylhaných zpráv (nebo fake-news, chcete-li) ze zcela zištných důvodů, v zásadě je můžeme chápat jako bulvár na steroidech – jde o mediální podnikatele, kteří si výrobu falešných zpráv prostě zvolili jako svůj byznys model. Protože čím vyhrocenější, čím víc šokující téma lidem předhodíte, tím spíš na něj budou reagovat. Jde o lidi, kterým ani náhodou nezáleží na tom, jaké dopady může přinést takováhle vylhaná mediální masáž.

Druhá kategorie tvůrců dezinfowebů jsou buď lidé, kteří tímto způsobem buďto prostě prezentují své názory (třeba sebevíc nesmyslné) a snaží se ze svých čtenářů loudit trochu peněz na provoz webu. No a nebo do téhle kategorie vstupují média, přímo zřízená či podporovaná nějakými jinými cizími zájmy (jiným státem, byznysovými zájmy). Ti jsou si naopak velmi dobře vědomi toho, jakých cílů by rádi u svých čtenářů dosáhli. A zhusta se jim i daří.

Internet vyrostl… a třeba někdy i dospěje

 Uplynulých třicet let s internetem nám otevřelo zcela nové obzory a v míře dřív nevídané umožnilo dosáhnout veškerého vědění lidstva na pár kliknutí – a stejně tak nás zahltilo nesmírným množstvím braku a nesmyslů. Neocitli jsme se v digitálním ráji, jako spíš v digitální džungli, do které je zapotřebí vstupovat alespoň trochu připraven a vybaven – třeba mediální gramotností. Ale s tím se asi dalo počítat a nemá smysl se nad tím extra rozčilovat. Bylo by bláhové si myslet, že digitální svět by měl být a bude nějak příliš jiný, než jaký je ten náš lidský svět.

Přesto - pozitivní pokrok s internetem spojený a technologický rozvoj takřka v každé oblasti našich životů nám lidem otevřel nový svět. A skutečný svět se zmenšil, násobně víc se propojil. Je na nás, abychom se v tomhle novém patře lidské zkušenosti dobře zabydleli a dokázali jej spíš využívat, než aby nové technologie využívaly nás.