KOMENTÁŘ | Jsou sankce proti Rusku skutečně účinné?

Lze i sledovat, že na počátku konfliktu jasná a neoddiskutovatelná jednota Západních spojenců, jak by to viděl nejeden „obyčejný“ člověk, se v posledních hodinách a dnech už nezdá být tak pevná. Maďarsko po znovuzvolení Putinova obdivovatele Viktora Orbána zařadilo prezidenta Ukrajiny na seznam svých (rozuměj Orbánových) nepřátel, tresty Evropy a USA vůči Rusku za válku se svou přísností rozcházejí a do myslí lidí se proto vkrádá otázka: Jsou ty sankce vůbec vůči Rusku ještě účinné a vydrží ona silná a nezlomná jednota Západu proti ruskému zlu a barbarství?

A odpovědi na to jsou ještě komplikovanější. Není proto divu, že se každý člověk může podobně ptát. Vždyť zpráv, které by mohly zpochybnit efektivitu a účinnost sankcí, se v posledních dnech rojí dost. A nejsou to ani dezinformace či lži nebo výmysly proruských činitelů, ale jen a pouhá fakta. Tak třeba: hodnota ruského rublu vůči americkému dolaru, která byla v prvních dnech války na Ukrajině oslabena razantními západními sankcemi a zmrazením rezerv Ruské centrální banky na Západě, se vrací zpět na předválečnou úroveň. Také tzv. ruský benchmark (tedy srovnávací) akciový index MOEX se nedávno znovu vyšplhal na úrovně naposledy zaznamenané před tím, než Rusko vyslalo na Ukrajinu tisíce vojáků, zatímco se čekalo na nové kolo rozhovorů mezi Moskvou a Kyjevem o stažení ruské armády zpět do kasáren.

Množí se i řada obav z toho, aby při dlouhém válčení vydržela ona zmiňovaná jednota Západu. Naposledy trefně nazvaná úvaha „Čas pracuje pro vraha. Pro Putina“ o účinnosti západních sankcí a postojů vůči Rusku a možném rozdělení spojenectví mezi USA a Evropou v postupu proti putinskému zlu z pera Daniela Anýže na Aktuálně.cz říká, že: „Ukrajina se nesmírně statečně brání, pokud ale někdo sází na to, že čas je teď na straně Kyjeva a jeho západních spojenců, mýlí se. Spojené státy trpí ostrým stranickým rozštěpením, které Putinovi v delším výhledu hraje do karet. Jeho vůbec největší nadějí jsou ale Evropané. S každým dalším měsícem, kdy na jeho válečný účet odcházejí eura za plyn a ropu, se Putin může upevňovat ve svých zákopech. Přímo v terénu na Ukrajině a také ve svém přesvědčení, že rozmazlený Západ nemá dost sil a odhodlání, aby mu vzdoroval.“ A není třeba připomínat, že podle tohoto autora je i v tuzemské politické reprezentaci dost „prasátek“ z Farmy zvířat George Orwella, které by nejen Putinovi nejraději vlezli… do chomoutu, ale které i stále častěji zpochybňují efektivitu a účinnost sankcí Západu proti Rusku.

Jasně ale musí být řečeno: Otázka nyní nestojí tak, zda jsou sankce účinné (jistě, mohli bychom hned poslat bombardéry na Moskvu nebo Petrohrad či východoruské vojenské základny, aby Putinovi jasně řekly, že má stáhnout armádu zpátky domů a odstoupit do propadliště dějin a je otázka, zda k tomu opravdu nedojde), nebo ne, ale je to opravdu Kdo z koho. Sankce totiž mají smysl, a i přes poslední vývoj, fungují. Ale je to tak, zda západní jednota v postupu proti Rusku nebude časem nahlodána jednou z typických českých negativních vlastností, totiž relativizováním a zpochybňováním přijatých kroků a opatření. Pravdou ovšem je, že velkou slabostí Evropy, kvůli které by k výše popsaným prasklinám při jednotném a (konečně!) razantním postupu EU a USA proti Rusku mohlo dojít, jsou energetické suroviny. A Vladimir Putin to moc dobře ví. A sází na to, že trpělivost nejen politiků, ale hlavně jejich voličů se sankcemi, může s delší dobou trvání válečného konfliktu skončit.

Američtí novináři si také všímají toho, že: „Sankce nikdy neodrazují," řekl prezident USA Joe Biden v Bruselu po historickém multilaterálním setkání zaměřeném na válku ve východní Evropě. „Zachování sankcí je (ale) zajistit, že po měsíci budeme pokračovat v tom, co (těmi sankcemi) děláme, nejen další měsíc, následující měsíc, ale po zbytek celého tohoto roku. To ho (Putina) zastaví.“ Je tak víceméně jasné, co může následovat, aby byl konec války na Ukrajině blíž. Mezi sankcemi, zvláště když se budou stále více objevovat důkazy potvrzující válečné zločiny ruské armády, se dozajista objeví i stopka vůči pro Evropu životně důležitým fosilním energetickým surovinám. Uhlí už na seznamu je, teď ještě ropa a hlavně zemní plyn. A v sázce je podle světových politiků i to, aby se zatím k pevnému spojeneckému tandemu USA a EU, které sankcionují Rusko kvůli konfliktu na Ukrajině, přidalo víc a víc „nerozhodných“ států světa. A to hlavně těch důležitých a velkých.

Západní spojenci, ke kterým se Bohudík, řadíme i my, musejí, jak poukazuje nejedno světové analytické a politologické oko, přesvědčit právě ty „nerozhodné“ státy, aby se buď přidaly na stranu Spojenců, nebo aby řekli, že budou pro válku s Ruskem. A pak podle toho jednali. Cílem všeho, a proto se intenzivně na všech „frontách“ diskutuje o účinnosti západních sankcí vůči Rusku, musí být odstavení všech Putinových lidí, včetně diktátora od moci. „Bude nás to hodně stát,“ říkalo se na začátku války na Ukrajině. Agentura Reuters v této souvislosti uvedla, že jí oslovení analytici předpovídají i po dalších kolech jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, a i přes další sankce v nejbližší době stabilitu ruské měny. Evropa tak musí zůstat jednotná proti stále drzejším požadavkům Moskvy a jejímu vyhrožování. Nesmíme to prostě vzdát.