Komentáře

Související články:

Potraviny hned tak levnější nebudou. Proč to u nás nejde a v zahraničí ano?

Česko dál říká společné evropské měně ne. Má to dnes ještě smysl?

Kdo sleduje finančně-ekonomické a politické zprávy z tuzemska i ze světa, nemohl být uprostřed třetího srpnového týdne roku 2022 výrazně překvapen po zveřejnění rozdílů výše inflace v ČR a v Evropě. Nynější data, třeba ta, která zveřejnila hlavní zpravodajská relace České televize v tzv. prime time, ukazují, že Česko má čtvrtou nejvyšší inflaci v Evropě. Před českou hodnotou znehodnocení peněz ve výši 17,3 procenta jsou už jen pobaltské státy. Nejsilnější ekonomika „sedmadvacítky“, tedy Německo, má za poslední rok inflaci ve výši 8,5 procenta a ve Francii je to dokonce jen necelých sedm procent. A zatímco v celé Evropské unii, tedy i zemích, které ani přes letité členství nebyly sto zavést společnou měnu euro, činila za poslední rok inflace 9,8 procenta, v těch zemích, které euro mají je to méně - 8,9 %. Otázka tedy zní: Opravdu je euro nevýhodné?

Bytová krize může trvat až 11 let. Do hry se vrací družstva i mamahotely

Když patříte mezi ty, kteří se rozhodují o tom, zda si kvůli tomu, že potřebují někde bydlet, chtějí nyní pořídit vlastní dům, byt nebo raději půjdou do nájmu, či dokonce založí nebo se jen chtějí přidat k nějakému „esvéjéčku“ (snad vás neodradí shlédnutí filmu Vlastníci…), to opravdu nemají vůbec lehké. I ve druhém čtvrtletí letošního roku totiž Česko nezastavilo doslova prudký růst cen nemovitostí.

Rostou obavy z podzimní energetické drahoty. Jak může snížit spotřebu každý z nás?

Zdá se, že koktejl všemožných opatření namířených na vysokou inflaci, které zavedly v tuzemsku instituce k tomu povolané, zřejmě začíná zabírat. Červencová inflace totiž byla dle zveřejněných statistik v porovnání s předchozím měsícem jen o 1,3 procenta vyšší, což byl podle konstatování Českého statistického úřadu, který data zveřejňuje, nejmírnější meziměsíční nárůst od letošního února. To není vůbec špatná zpráva, a to přesto, že v prvním letním prázdninovém měsíci letošního roku narostla meziročně hodnota inflace o 17,5 procenta. Zkouška ohněm, jak se říká, nás ale teprve všechny čeká zřejmě na podzim.

Inflace stále ještě roste. Populisté ji svým chováním a hesly o lepších zítřcích nesníží

Čeští voliči mají před blížícím se závěrem letošního roku nejeden úkol. Ten hlavní je vybrat nové reprezentace do místních zastupitelstev a magistrátů. A i když nejen politologové, ale i další odborníci většinou říkají, že komunální volby by se s těmi parlamentními spojovat neměly (nejen proto, že ony reprezentace mají zcela odlišná práva a povinnosti), tak tomu v našich končinách zas tak moc není. Už nyní se třeba ukazuje, a nejen podle voličských preferencí, že lidem se líbí nejen „spanilé“ jízdy v cizí zemi soudem uznaného spolupracovníka totalitní československé Státní bezpečnosti, ale hlavně hesla o tom, že za něj bude zase líp, oproti nějakým argumentům, snažícím se vysvětlit, co v komunálu změnit, ale navíc nálada ukazuje, že snahy samotných lidí deagrofertizovat společnost, nemusí už být tou hlavní motivací ve volbách. Bez ohledu na to, které to jsou.

Jít na jedno se nám nejspíš prodraží. Kolik může výhledově stát pivo?

Milí Češi, tohle se vám ale opravdu nebude líbit. Při přerušení dodávek zemního plynu, se kterým už počítá v rychle se blížící topné sezóně snad celá Evropa, by tuzemské pivovary, alespoň tak to uvedla agentura ČTK, byly schopné vyrábět a prodávat (pivo) jen v omezeném množství. ČTK říká, že podle nejznámějšího domácího pivovaru, tedy Plzeňského Prazdroje, by přerušení dodávek plynu mělo zásadní vliv na celé pivovarnictví včetně dodavatelů. Když tohle člověk slyší, říká si, zda pak bude platit i pro vládu země, která za tohle může, lidové moudro o tom, že právě taková vláda, která zdraží pivo, padne.

Globální okolnosti nebudí optimismus. Bude litr benzínu v Česku za stovku?

Ač se v několika posledních dnech už i v tuzemsku mluví o tom, že ceny benzínu a nafty na čerpacích stanicích klesají, globální okolnosti zatím moc nenahrávají optimistickým úvahám o tom, že by se číslovky na „benzínových totemech“ mohly snížit, jak to už někde v českém mediálním prostoru zaznělo, znovu třeba k pětatřiceti korunám za litr. Proč taková skepse, řeknete si. Vždyť přece ropa Brent nyní nestojí na trzích ani 96 amerických dolarů za barel, což je přece dost vzdálené některým odhadům komoditních analytiků z března letošního roku, které počítaly s cenou ropy až kolem 250 amerických dolarů za barel.

Jak na drahé energie? Univerzální řešení není, jednu věc ale může udělat každý

Topná sezóna se blíží doslova mílovými kroky a možná ještě rychleji se zvyšují ceny za zálohy na plyn i elektřinu. Nejspíš si proto říkáte, když snad denně čtete, posloucháte nebo vidíte tu politiky, jindy zase analytiky a ekonomy, vyprávět o tom, že od přelomu září a října to bude s cenami za energie opravdu „hustý“, že musíte něco udělat. Ale co?

Dražší obilí a tím pádem i pečivo. Existuje naděje na snížení cen?

Přestože tuzemská média nedávno přišla se zdánlivě příznivou zprávou o tom, že odhad letošní sklizně obilí, s nímž přišel Český statistický úřad (ČSÚ), je dle mínění analytiků poměrně povzbudivý, ceny obilí dávají (a nejen v tuzemsku) tušit, že varování českých mlynářů o tom, že ceny pečiva a chleba budou ještě pořádně růst, můžou být vskutku reálná. Statistici říkají, že sklizeň základních obilovin v Česku by měla být na úrovni loňského roku, poměrně úspěšného a měla by převyšovat pětiletý průměr.

Za zdražování můžeme "poděkovat" Rusku. Dokud válku neukončí, cena obilí neklesne

Přestože tuzemská média nedávno přišla se zdánlivě příznivou zprávou o tom, že odhad letošní sklizně obilí, s nímž přišel Český statistický úřad (ČSÚ), je dle mínění analytiků poměrně povzbudivý, ceny obilí dávají (ale to nejen v tuzemsku) tušit, že varování českých mlynářů o tom, že cena pečiva a chleba bude ještě pořádně růst, bez zastavení války, můžou být vskutku reálná. Statistici říkají, že sklizeň základních obilovin v Česku by měla být na úrovni loňského roku, poměrně úspěšného a měla by převyšovat pětiletý průměr.

Káva podražila a zlevnění je v nedohlednu. Důvodů je hned několik

Zatímco energie už nejen v tuzemsku zdražují několik měsíců za sebou, u jiných položek každodenního života, jakou je třeba káva, jsou cenové skoky znát, zjednodušeně řečeno, výrazněji jen několik týdnů. A proč je zrovna řeč o kávě? Inu proto, že právě nyní se česká spotřeba či lépe řečeno chování zákazníků začíná výrazněji, a to kvůli souběhu všemožných okolností, skutečně měnit.

Jsme kvůli inflaci opravdu chudí? Začátek léta ukazuje něco jiného

Snad mi dáte za pravdu, že všichni můžeme každý den vidět, slyšet, ale i na vlastní kůži zažít, jaké jsou nejrůznější následky všeobecného zdražování, vyjádřeného ukazatelem inflace. Přestože nejen ekonomové, analytici, ale i politici a lidé z centrální banky, kteří sledují či mají přímo na starosti nutné kroky pro udržení, či ještě lépe řečeno snížení inflace, netrpělivě čekají na červnová čísla o ní, jedno už je teď jasné. Zdá se, že navzdory neustálým výkřikům levicové a extrémistické politické opozice o katastrofální chudobě v tuzemsku, Češi tyhle „politické plky“ ignorují. A možná, že chudobu také.

Stát má lidem pomáhat. Nikoliv však "divně" a na úkor budoucnosti

Pamatujete si na to, jak jsme všichni rádi říkali: Všechno je relativní? Tak tedy je. Začnu ale zdánlivě „od lesa“. Když v říjnu loňského roku uspěly v parlamentních volbách koalice Spolu a PirStan, považovala řada analytiků jejich vítězství za výsledek chutí voličů změnit směřování, fungování, a především vystupování a činy vládních politiků. Lidé chtěli něco jiného, lepšího než osm let předvádělo hnutí ANO a ČSSD s komunisty v zádech. Zvláště když noví vítězové tvrdili, že mají připraveny recepty na nejeden problém. Hlavním trumfem byl navíc předseda ODS Petr Fiala, označovaný za klidného a slušného člověka, který bude mít jako předseda vlády zcela jinou autoritu nejen v tuzemsku, ale i ve světě. Ukázalo se, že to tak v řadě potíží, které Babiš neřešil, může být.

V Česku hrozí splasknutí realitní bubliny. Ceny však výrazně klesat nemusí

Snad každý člověk ví, že hospodářský cyklus má několik fází, které mohou být různě dlouhé. Definice říká, že se sestává obvykle z recese, kdy je tzv. ekonomická aktivita země podle statistik minimální, následovaná fází expanze neboli oživení, kdy je krize překonána a pak už je veseleji - přichází fáze tzv. konjunktury, či růstu ekonomiky a příznivého vývoje. No a celý cyklus by nebyl kompletní bez deprese, tedy poklesu výkonu celé ekonomiky. Tahle definice se dnes více než hodí, protože snad všichni dobře vědí a vidí, že nejen ČR, ale i celý svět neprožívá ekonomicky příliš příznivé období.

Pomoc domácnostem ohroženým inflací nesmí být „divná“. Nechceme zažívat déjà vu

Definice účetnictví říká, že jde o písemné zaznamenávání informací o hospodářských aktivitách a jevech nějaké firmy (nebo státu či rodiny). A další, rozšířenější podmínkou je také to, aby každá ekonomika, chcete-li stát, měla opravdu reálné informace o tom, jak se firmám a uskupením uvnitř daného území daří, že ony „subjekty“ musejí vykazovat všechny jevy a aktivity v souladu se schválenými pravidly. A hlavně pravdivě. Když se tak neděje, přijde trest. Platí však tahle pravidla i pro stát? Pokud ano, co přijde za trest, když stát hospodaří nad rámec svých možností? A přijde trest i za to, že neumí lidem vysvětlit, proč vlastně hospodaří jinak, než původně sliboval?

Dovolené zdražují, Čechům to ale nevadí. Sáhnou si hlouběji do kapsy

Už jen několik týdnů zbývá do startu letních dovolených, kdy se dají po Evropě do pohybu desítky milionů lidí, včetně Čechů. Tak si říkám, při sledování výkřiků nejrůznějších politiků, kteří v tuzemsku způsobili ve velkém zdražování snad všeho, co potřebujeme k životu, proč ještě takovou Alenu Schillerovou nebo Andreje Babiše, či Tomia Okamuru nebo nejednoho kandidáta na post prezidenta, nenapadlo vyhlásit stávku kvůli zdražování dovolených. No co, vždyť třeba sama šéfka Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Kateřina Chaloupková, řekla novinářům ze zpravodajského serveru TN.cz, že „dochází k poměrně k výraznému zdražení (dovolených). V průměru o šest až deset procent.“ Tak proč se ještě nestávkuje? Já chci jet do Chorvatska nebo Turecka za stejné peníze jako před covidem, drahota nedrahota. Vy ne?

Zdražování paliv v Česku nepředstavuje tak závažný problém. Proč?

Taky vás už v poslední době pořádně štve (dosaďte si třeba i jadrnější sloveso, které bude lépe vyjadřovat vaše pocity), že benzínky v tuzemsku zdražují, i přes snahu všech možných institucí brzdit jejich cenovou expanzi, doslova jako utržené z řetězu? O důvodech, proč to tak je, tak nějak veřejnost ví, ale zatímco jedni - zejména ti z hnutí ANO, odborů a dalších „rozhazovačných“ partají, které se osm let podílely na plenění státního rozpočtu a zvyšování zadlužování země a nedělaly vůbec nic pro palivovou, energetickou a vůbec celkovou bezpečnost státu - chtějí ještě víc dluhů a ještě větší zadlužení, ti druzí alespoň navenek stěží vybírají rány mířené na jejich „solar“ od těch prvních.

Zaměstnanci se do kanceláří v plné míře nevrátí. Nejde jen o vlastní pohodlí

Kdoví, zda se mnou budete souhlasit, ale český pracovní trh je stále „tajuplným ostrovem“. Potvrzují to i nynější nálezy nejednoho tuzemského zpravodajského serveru o tom, že i když už nejspíš máme po covidových zákazech a příkazech o uzávěrách a (ne)chození do práce (kanceláří), stále je problém najít v těch místnostech víc lidí, tedy aspoň takový počet, který tam byl před pandemickou krizí. Proč? Nechce se těm lidem odcházet z pohodlí domova, nebo zkrátka firmy zjistily, že mohou za menší náklady „vytěžit“ od lidí z kanceláří ne-li stejné, tak hodně podobné výkony? Sami tušíte, milí čtenáři, že pravda může být někde uprostřed.

Česko v září čeká stávka proti chudobě. Půjde v ní o prezidentský post?

Letošní září má být horké. A to nikoliv podle posledních modelů superpočítače Aladin, který představuje povětrnostní odhady pro českou zemičku, ale podle odborových předáků. Někdo sice může říct, že odbory jsou v poslední době vidět jen u toho, když požadují zvyšování mezd (ale tahle akce má být prý o větším problému), ale jiný by třeba mohl správně namítnout, že se například taková Francie -hodně zjednodušeně řečeno - se svým naturelem lidí „prostávkovala“ a to často právě kvůli navyšování mezd, až do sedmičky ekonomicky nejsilnějších zemí světa, tak proč ne my. Jenže, jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž.

Letošní horší výsledky maturantů nerelativizujme. Ukazují na hlubší potíže

Po prohře českých reprezentantů se Švédském na Mistrovství světa v hokeji ve Finsku se v mojí „sociální bublině“ objevil názor, který mě zaujal, ale se kterým nesouhlasím, a navíc se mi hodí k tomuto komentáři o výsledcích maturit. Šlo o reakci na jeden text jednoho bulvárního deníku, který rozebíral neúspěch českých hráčů. A ta reakce? Prý proč kritizujeme hráče a trenéry, že se nedaří, když oni tam přece nejedou s tím, že chtějí schválně všechno prohrát, vždyť i hokej hrají lidé, kteří nejsou roboti, naprogramovaní na neustálé vyhrávání a úspěchy.