KOMENTÁŘ | Za zdražování můžeme "poděkovat" Rusku. Dokud válku neukončí, cena obilí neklesne

Zajímavý doplněk k tomu dal Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, který konstatoval, že prvotní odhady sklizní přitom bývají často spíše pesimističtější, než jaká je nakonec sklizeň finální. V uplynulých letech tomu tak v řadě případů bylo. Otázka tedy je, proč ceny obilí stále rostou, když i odhady úrody vypadají slibně? A znovu, a to nejen v Česku.

Pro jistotu, ještě ta statistická čísla: Základních obilovin podle prvotního odhadu ČSÚ by se mělo letos sklidit zhruba 7,2 milionu tun, vloni se čekala sklizeň základních obilovin v hodnotě 6,8 milionu tun. Nakonec se sklidilo 7,2 milionu tun. Letos jsou navíc příznivé prognózy ohledně úrody obilí i ve světě. Má se za to, například v případě pšenice, že přes propad produkce z Ukrajiny se můžeme přenést produkcí dalších států, třeba z Kanady.  

Hned na začátku je ale nutné říct, že za vším zlým v růstu cen obilí je ruská válečná agrese na Ukrajině. Klíčovým problém je totiž to, že Rusko a Ukrajina se na celosvětovém vývozu obilí ještě v loňském roce podílely z více než 30 procent (!). A i když, jak bylo dříve řečeno, existují scénáře, které počítají s náhradou za propad ukrajinské produkce obilí, jen v případě pšenice, po započítání oněch „náhrad“, bude celosvětový propad produkce v řádu nižších jednotek procent.

I tak ale je to nyní to, co žene cenu obilí také dost vzhůru. Nejeden z nás si tak klade tíživou otázku, kam až může kvůli tomu vystřelit cena chleba a základního pečiva. Virtuálním i mediálním prostorem se rojí číslovky od 80 do 200 korun za bochník chleba, a nutno říct, že žádná z nich není nereálná. Podle analýzy, vydané v online verzi německého deníku Deutsche Welle patří první tři místa v top desítce producentů pšenice v sezóně 2021/22 Evropské unii (138 900 tisíc tun), Číně (136 946 tisíc tun) a Indii (109 520 tisíc tun). Ukrajina obsadila sedmé místo s objemem produkce pšenice ve výši 33 000 tisíc tun.

Nemá cenu nyní rozebírat to, že i sami zemědělci ve světě stále více kvůli růstu ceny obilí využívají nejrůznější finanční instrumenty (jako například termínované smlouvy, aby se uchránili před výkyvy cen jejich produkce), ale faktem zůstává, že z celkového objemu pšenice, který se v průměru ročně „zobchoduje“ na komoditních burzách ve světě ve výši 200 milionů tun, patří Rusku a Ukrajině asi 60 milionů tun (a to není málo). Ale je napsat i to, že nejen tuzemští producenti pečiva, ale i ti ve světě, jak třeba konstatuje online vydání deníku Business World, se snaží udržet nízké ceny chleba a pečiva právě uprostřed prudkého nárůstu cen mouky způsobeného rusko-ukrajinskou válkou a přerušením globálních dodávek pšenice.

O možném konci války, a tudíž i uklidnění cenového vývoje nejen obilí, si zatím si zatím nikdo reálně netroufne mluvit. Nutné je ale pro další možný cenový vývoj počítat (a čísla v Evropě, ale i jinde na Zemi) s tím, že se znovu objeví restrikce. Cenu pečiva a chleba pak může ovlivnit nejen ochota nakupovat stejné množství pečiva a chleba online, ale i další záležitosti. Jako třeba výrobní postupy, zdravé ingredience či využívání nejnovějších technologií při výrobě. Buď, jak buď nyní jde ale zkrátka o to, jak by třeba konstatoval komentářový závěr, že svět se opravdu bez sklizně obilí z Ukrajiny, ale i z Ruska, neobejde.

Není totiž reálné, že bez množství komodity, které tyto země produkovaly před velkou, by mohla cena obilí na burzách ve světě klesnou. Jak konstatovala analýza zmiňovaného deníku Deutche Welle: „To množství obilí z Ruska a Ukrajiny je prostě příliš velké". A přestože nejsou nynější ceny pšenice, alespoň dle dat komoditní burze v Chicagu od roku 1982 vůbec ty nejvyšší, ty byly v roce 2008, je nutné spoléhat na to, že osevní plochy nejen třeba v USA, Kanadě, ale i Jižní Americe či Austrálii, se nebudou zmenšovat, ale spíše zvětšovat. A i když zlí jazykové jistě namítnou, že to nemusí být cesta k levnější produkci obilí, je dobré si také uvědomit to, jak funguje v tržním mechanismu cenové kyvadlo mezi nabídkou a poptávkou.