KOMENTÁŘ | Letošní horší výsledky maturantů nerelativizujme. Ukazují na hlubší potíže

Po prohře českých reprezentantů se Švédském na Mistrovství světa v hokeji ve Finsku se v mojí „sociální bublině“ objevil názor, který mě zaujal, ale se kterým nesouhlasím, a navíc se mi hodí k tomuto komentáři o výsledcích maturit. Šlo o reakci na jeden text jednoho bulvárního deníku, který rozebíral neúspěch českých hráčů. A ta reakce? Prý proč kritizujeme hráče a trenéry, že se nedaří, když oni tam přece nejedou s tím, že chtějí schválně všechno prohrát, vždyť i hokej hrají lidé, kteří nejsou roboti, naprogramovaní na neustálé vyhrávání a úspěchy.

Proč s tím nesouhlasím? Kdyby šlo o ojedinělý neúspěch nebo „nedaření se“ jen jednu, či dvě sezóny, budiž, ale… Sami dobře víte, že právě v hokeji (a bohužel nejen v něm) je to tak nějak už pěkně dlouho, co jsme žádný úspěch neměli. A určitě se mnou budete souhlasit, že to má své důvody a příčiny. A čím déle kolem nich budeme chodit a neřešit je, tím déle žádný úspěch nebude. Stejně tak, jako aktuální výsledky tuzemských maturit.

Můžete se tomu usmívat, ale i popisovaná reakce z úvodu textu totiž vystihuje dlouholetý, po svobodě nabytý český problém: Relativizace, dlouhodobá neochota udělat rázná a na dlouhá léta fungující rozhodnutí, a jak by řekla ikona českého filmu, Jára Cimrman, ochota spíše podlézat, než být „rovný“, zkrátka neustálá ignorace autorit, která se projevují neutuchající snahou všechno, co ty autority vyřknou, obejít nebo ignorovat, nepřináší, jak se ukazuje, vůbec žádné výsledky. Agentura ČTK k výsledkům maturit zveřejnila zprávu, která konstatuje, že neúspěšnost u státních maturitních testů letos v květnu proti minulému roku vzrostla, proti před covidovému roku 2019 ale mírně klesla.

Letos u testů neuspělo 13,7 procenta těch, kteří šli ke zkouškám poprvé. Loni to bylo 11,2 procenta, před třemi roky 14,1 procenta. Vyplývá to z výsledků, které dnes zveřejnil Cermat na svém webu.  Možná si proto řeknete, že dělat z komára velblouda, není na místě. Když si ale opravdu přečtete detaily zmiňované zprávy, moc úsměvů nenaberete. Bez ohledu na to, že některé názory vyzdvihují schopnost učitelů udržet výsledky maturit i přes epidemiologické zákazy a příkazy stále na stejné úrovni. To teď nechme stranou. Když se totiž zeptáte třeba ve firmách, zaměstnávajících právě i absolventy nynějších středních škol, většinou neuslyšíte moc příznivých charakteristik.

Otázka tedy je, proč tuzemské školství nefunguje tak, že ze škol odcházejí nejen lidé s maturitou či vyššími tituly, ale i takoví, kterým nebude překážet nějaká (ne)znalostní mezera či (ne)dostatek. Vždyť to není nějaký nový problém. Proč je problém to, aby školství fungovalo podle potřeb, sestavených ze zaměstnavatelských svazů, jednání či požadavků firem a tak dále? Může být pravdou to, jak jsem nedávno zaslechl, že české školství vypadá, tak jak vypadá, protože politici lavíruji v důležitých rozhodnutích o fungování resortu kvůli tomu, že nechtějí naštvat rodiče-voliče? Je česká veřejnost vůbec schopná si třeba připustit, že nám tu zavládl, slovy filmového klasika, takový nešvar, totiž přesvědčení, že gymnázium je humanitní škola, když nejen odborníci ve skutečnosti vědí, že to tak není. Protože ve skutečnosti je to všeobecná škola.

A tady se hodí třeba k doložení toho, jak to tu „všeobecně“ funguje, tweet expremiéra jedné české vlády ‒ Mirka Topolánka. Jednoduše řečeno: Chválíme se něčím, co vlastně vůbec nestojí za pochvalu. Vím, že namítnete, že po roce 1989 se všichni snažili, abychom tu měli nejen školství, odpovídající potřebám nové éry, jenže, jak se ukazuje, není to pořád „ono“ a nejen v tomto oboru to nějak nevyšlo. Proč? Platí, že za všechno můžou ambiciózní rodiče, kteří nutí děti chodit na školy, na které vlastně nemají? Jedni z vás určitě kývají rychle souhlasně ano, jiní se zase mračí, že to tak není. Ale co bylo špatného na tom dál rozvíjet systém podle kterého, když jste měli průměr známek na „základce“ do 1,2 šli jste na „gympl, když do 1,5. tak na „obchodku“ nebo „průmku“, no a když od dvou výš, tak na učňák?

Majitelé několika průmyslových firem mi k tomu jasně řekli: Potřebujeme lidi, který budou něco po „tý střední“ umět. Zásadní je proto dnes podle nich multidisciplinarita, tedy jednoduchý princip, že jak na všech humanitních školách mají být základy techniky, tak naopak na technických školách se má po celou dobu vyučovat také základy humanitních věd. Jistě, namítnete, že v řadě případů to tak může být, ale zkušenosti a praxe lidí, kteří musejí absolventy často učit ty „základy“ hovoří v mnoha případech jinak. Nechci se přidat také k těm, co relativizují, ale ani k těm, co dělají z komára velblouda. A máte pravdu v tom, když říkáte, že i letošní maturanti vlastně pořádně do té školy moc dlouho (kvůli covidu) vlastně nechodili. Jenže ‒ mám za to, že bychom nejen ve směřování školství měli konečně „bouchnout do stolu“ a začít opravdu dělat „věci“ tak, aby pořádně a dlouhodobě fungovaly. Nejen podle přání rodičů-voličů, či úředníků nebo ředitelů škol, ale spíš podle toho, co ukazují výsledky a potřeby společností, firem, zaměstnavatelů, ale taky strategických plánů země. Měli bychom se zamyslet, bez ohledu na vlastní ambice, zda je správně neustále chrlit lidi, sice s „gymplem“, ale bez potřebných znalostí. Určitě víte, že tohle rozhodně nepřinese nikomu nic dobrého. A není to škoda?

Související

Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory. Komentář

Dva roky války na Ukrajině: Putinovy lži, brutální bitvy a konec v nedohlednu

Před dvěma lety ruské jednotky překročily hranice suverénní Ukrajiny. Hned brzy ráno první šrámy války utrpěla řada měst v čele s Kyjevem, Charkovem či Oděsou. Ruské rakety začaly nevybíravě brát životy mužů, žen a dětí. Dne 24. února 2022 se rozhořel největší konflikt v Evropě od konce druhé světové války.
Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory. Komentář

Konec v nedohlednu. Ohlédnutí za dvěma roky války na Ukrajině

Uplynuly dva roky od zahájení otevřené vojenské agrese Ruska vůči Ukrajině. Konflikt si za tu dobu vyžádal téměř jistě šestimístný počet životů. Zahynuly také tisíce, v drtivé většině případů ukrajinských civilistů. Více než 3,5 milionu lidí před boji uprchlo z domovů. Válka, jejíž konec není v dohledu, nadále představuje jeden z hlavních zdrojů mezinárodního napětí. Během 24 měsíců o ní bylo v tuzemském veřejném prostoru napsáno a řečeno mnohé. Potvrdila se přitom jen malá část predikcí a interpretací. Pochmurné výročí tak může komentátorům a analytikům nabídnout dobrý moment pro kritické zhodnocení svých slov. 

Více souvisejících

komentář maturity státní maturity Školství

Aktuálně se děje

před 8 minutami

před 31 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

včera

včera

včera

Po mizerném týdnu se Bayern Mnichov dohodl na předčasném konci s koučem Tuchelem

Nejprve prohra 0:3 v Leverkusenu, následně prohra 0:1 na hřišti Lazia Řím v rámci osmifinále Ligy mistrů a pak prohra 2:3 v Bochumi. To vše společně s tím, že v Bundeslize ztrácí Bayern Mnichov už osm bodů na vedoucí tým, nakonec vyústilo v dohodu mezi klubovým vedením a trenérem Thomasem Tuchelem na předčasném ukončení spolupráce, přičemž bývalý kouč Dortmundu, Paris Saint Germain či Chelsea by měl z mnichovského velkoklubu odejít až po této sezóně 2023/24.

Zdroj: David Holub

Další zprávy