KOMENTÁŘ | Pomoc domácnostem ohroženým inflací nesmí být „divná“. Nechceme zažívat déjà vu

Aby těch otázek nebylo málo, dokreslím celý obraz ptaní se o další, zdánlivě jednoduchou otázku: Proč vláda vypadá, jako by byla stále pod silnějším a silnějším tlakem nějakých okolností, které jí nutí dělat, komunikovat a prosazovat stále divnější záležitosti? Řeč je o „pětitisícové“ pomoci nebo také příspěvku českým rodinám.

Když v lednu 2022 nastupovala koaliční vláda premiéra Petra Fialy z ODS, dala si do vínku jako jeden z nejdůležitějších bodů svého vládního prohlášení klauzuli o tom, že bude hledat na většinu problémů země taková řešení, která neohrozí prosperitu země. Po všemožných dluzích, nadělaných lidmi z ANO, ČSSD, KSČM a SPD, to opravdu nebylo vůbec snadné prohlášení. A všichni jsme věděli, že to nebude lehké a snadné. Nové politické uskupení také slibovalo, že proto bude nejen komunikovat, ale i jednat jinak než to uskupení před ní, aby rozhodnutí nepůsobila chaoticky, zmateně a proti záměrům, kterých se má dosáhnout. Vím, že namítnete, že to přece nejde pořád být jen ve všem úspěšný a každý přece může udělat někdy nějaký ten přešlap.

Ale dá se vůbec něco takového připustit v aktivitách, které mají přímý vliv už na 53 procent českých domácností, jak uvedl server Aktuálně.cz podle dat z průzkumu Institutu prevence a řešení předlužení, který navíc také zjistil, že pět milionů Čechů nemá přehled o své průběžné energetické spotřebě. Bez obalu je nutné si přiznat, že onen zmiňovaný „pětitisícový“ příspěvek na pomoc rodinám s dětmi do osmnácti let takovým „nedodělkem“ je. V Česku se bohužel na dobré úmysly už nějaký ten pátek nehraje. Už samotný vznik této položky je dokladem toho, že dobrá předsevzetí mohou vzít pod tlakem rychle za své.

Vzpomněl jsem si přitom na scénu z jednoho dílu ze série Slunce, seno…, ve které se Helena Růžičková rozčiluje nad tím, že svatba její filmové dcery, kterou se snažila domluvit kvůli životním peripetiím původního plánovaného manžela, je nějak ohrožena. Scéna: „Se vemete‘, se nevemete‘...“, tak připomněla nejprve dohady o tom, jaké rodiny na zmiňovaný příspěvek budou mít vůbec nárok. Nejdřív milion korun hrubého, pak nějak jinak, a pak zase jinak. Achjo. Proč? Vždyť okolnosti vzniku příspěvku a jeho výše, mimochodem řadou renomovaných ekonomů spíše kritizovanou s odkazem na to, že rodinám, které mohou mít kvůli vysoké inflaci potíže, zkrátka vůbec nepomůže, neukazovaly žádnou příznivou atmosféru. I proto se objevuje spíše více otázek, jako třeba proč pět tisíc, když tato částka rodinám připomíná opravdu jakousi kapku v moři, navíc právě vládními politiky kdysi kritizovanou v podobné výši, a proč právě teď… A tak dále.A teď se hodí vrátit se zpátky k účetnictví. Státní kasa na tom sice není extrémně zle, ale každá podobná výdajová položka může bez předchozích jasně stanovených pravidel a okolností nadělat nejen u eráru víc škody než užitku. Pak se můžeme ptát, chceme-li tedy vyřešit co nejdříve až téměř po uši zadluženou zemi, nebo ne? A že se dá tušit, že rodiny na tom nebudou třeba jen co do splácení energetických záloh s prodlužováním ruské válečné agrese, zvláště před nadcházející topnou sezónou, nijak zvlášť dobře, a tudíž bude zřejmě nutné zamýšlet se nad další finanční a možná i jinou pomocí, není nutné snad ani dodávat. A to výše popsaná pomoc nepomoc vyjde českou státní kasu na desítky miliard korun.

Když pandemie covidu ukázala, že i rozhodnutími a činy tehdejší vlády lidé fatálně přestali důvěřovat autoritám (nutno říct, že to ale nebyl problém jen v ČR), není divu, že pro mnoho obyvatel této země jsou okolnosti vzniku zmiňovaného příspěvku, jeho komunikace a vůbec celý styl schvalování spíše nechtěným déjà vu. A možná, že se budete ptát se mnou, proč si vládní ministři takto lacino podřezávají pod sebou větev s přízní voličů, a právě teď, kdy se celý svět s obdivem dívá na to, jak kdysi „kývač a schvalovač“ východních totalit a nynějších válečných zločinců, dokáže nejen smysluplně pomáhat cizím lidem z války postižené země, ale i jednat se svými kdysi soupeři a odpůrci bez řvaní, nadávek a divného arogantního jazyka.

Je jasné, že pomáhat nejen uprchlíkům, ale hlavně ohroženým českým domácnostem s tím, aby nespadly do nečekaných finančních potíží a dluhů, musí všichni. A vláda jako první. Ale platí i to, že by měla dostát svým závazkům a slibům, díky kterým dokázala porazit předchozí garnituru. Je jasné, že i kvůli všem nepříznivým důsledkům, způsobeným v tomto roce nejen válkou na Ukrajině, bude s největší pravděpodobností původně plánovaný schodek státního rozpočtu ve výši 280 miliard korun asi o dost vyšší. Snad se proto všichni ministři chytnou za nos a začnou víc přemýšlet o tom, co všechno a jak mají udělat, abychom se nemuseli příště ptát na to, proč?