Definice účetnictví říká, že jde o písemné zaznamenávání informací o hospodářských aktivitách a jevech nějaké firmy (nebo státu či rodiny). A další, rozšířenější podmínkou je také to, aby každá ekonomika, chcete-li stát, měla opravdu reálné informace o tom, jak se firmám a uskupením uvnitř daného území daří, že ony „subjekty“ musejí vykazovat všechny jevy a aktivity v souladu se schválenými pravidly. A hlavně pravdivě. Když se tak neděje, přijde trest. Platí však tahle pravidla i pro stát? Pokud ano, co přijde za trest, když stát hospodaří nad rámec svých možností? A přijde trest i za to, že neumí lidem vysvětlit, proč vlastně hospodaří jinak, než původně sliboval?
Aby těch otázek nebylo málo, dokreslím celý obraz ptaní se o další, zdánlivě jednoduchou otázku: Proč vláda vypadá, jako by byla stále pod silnějším a silnějším tlakem nějakých okolností, které jí nutí dělat, komunikovat a prosazovat stále divnější záležitosti? Řeč je o „pětitisícové“ pomoci nebo také příspěvku českým rodinám.
Když v lednu 2022 nastupovala koaliční vláda premiéra Petra Fialy z ODS, dala si do vínku jako jeden z nejdůležitějších bodů svého vládního prohlášení klauzuli o tom, že bude hledat na většinu problémů země taková řešení, která neohrozí prosperitu země. Po všemožných dluzích, nadělaných lidmi z ANO, ČSSD, KSČM a SPD, to opravdu nebylo vůbec snadné prohlášení. A všichni jsme věděli, že to nebude lehké a snadné. Nové politické uskupení také slibovalo, že proto bude nejen komunikovat, ale i jednat jinak než to uskupení před ní, aby rozhodnutí nepůsobila chaoticky, zmateně a proti záměrům, kterých se má dosáhnout. Vím, že namítnete, že to přece nejde pořád být jen ve všem úspěšný a každý přece může udělat někdy nějaký ten přešlap.
Ale dá se vůbec něco takového připustit v aktivitách, které mají přímý vliv už na 53 procent českých domácností, jak uvedl server Aktuálně.cz podle dat z průzkumu Institutu prevence a řešení předlužení, který navíc také zjistil, že pět milionů Čechů nemá přehled o své průběžné energetické spotřebě. Bez obalu je nutné si přiznat, že onen zmiňovaný „pětitisícový“ příspěvek na pomoc rodinám s dětmi do osmnácti let takovým „nedodělkem“ je. V Česku se bohužel na dobré úmysly už nějaký ten pátek nehraje. Už samotný vznik této položky je dokladem toho, že dobrá předsevzetí mohou vzít pod tlakem rychle za své.
Vzpomněl jsem si přitom na scénu z jednoho dílu ze série Slunce, seno…, ve které se Helena Růžičková rozčiluje nad tím, že svatba její filmové dcery, kterou se snažila domluvit kvůli životním peripetiím původního plánovaného manžela, je nějak ohrožena. Scéna: „Se vemete‘, se nevemete‘...“, tak připomněla nejprve dohady o tom, jaké rodiny na zmiňovaný příspěvek budou mít vůbec nárok. Nejdřív milion korun hrubého, pak nějak jinak, a pak zase jinak. Achjo. Proč? Vždyť okolnosti vzniku příspěvku a jeho výše, mimochodem řadou renomovaných ekonomů spíše kritizovanou s odkazem na to, že rodinám, které mohou mít kvůli vysoké inflaci potíže, zkrátka vůbec nepomůže, neukazovaly žádnou příznivou atmosféru. I proto se objevuje spíše více otázek, jako třeba proč pět tisíc, když tato částka rodinám připomíná opravdu jakousi kapku v moři, navíc právě vládními politiky kdysi kritizovanou v podobné výši, a proč právě teď… A tak dále.A teď se hodí vrátit se zpátky k účetnictví. Státní kasa na tom sice není extrémně zle, ale každá podobná výdajová položka může bez předchozích jasně stanovených pravidel a okolností nadělat nejen u eráru víc škody než užitku. Pak se můžeme ptát, chceme-li tedy vyřešit co nejdříve až téměř po uši zadluženou zemi, nebo ne? A že se dá tušit, že rodiny na tom nebudou třeba jen co do splácení energetických záloh s prodlužováním ruské válečné agrese, zvláště před nadcházející topnou sezónou, nijak zvlášť dobře, a tudíž bude zřejmě nutné zamýšlet se nad další finanční a možná i jinou pomocí, není nutné snad ani dodávat. A to výše popsaná pomoc nepomoc vyjde českou státní kasu na desítky miliard korun.
Když pandemie covidu ukázala, že i rozhodnutími a činy tehdejší vlády lidé fatálně přestali důvěřovat autoritám (nutno říct, že to ale nebyl problém jen v ČR), není divu, že pro mnoho obyvatel této země jsou okolnosti vzniku zmiňovaného příspěvku, jeho komunikace a vůbec celý styl schvalování spíše nechtěným déjà vu. A možná, že se budete ptát se mnou, proč si vládní ministři takto lacino podřezávají pod sebou větev s přízní voličů, a právě teď, kdy se celý svět s obdivem dívá na to, jak kdysi „kývač a schvalovač“ východních totalit a nynějších válečných zločinců, dokáže nejen smysluplně pomáhat cizím lidem z války postižené země, ale i jednat se svými kdysi soupeři a odpůrci bez řvaní, nadávek a divného arogantního jazyka.
Je jasné, že pomáhat nejen uprchlíkům, ale hlavně ohroženým českým domácnostem s tím, aby nespadly do nečekaných finančních potíží a dluhů, musí všichni. A vláda jako první. Ale platí i to, že by měla dostát svým závazkům a slibům, díky kterým dokázala porazit předchozí garnituru. Je jasné, že i kvůli všem nepříznivým důsledkům, způsobeným v tomto roce nejen válkou na Ukrajině, bude s největší pravděpodobností původně plánovaný schodek státního rozpočtu ve výši 280 miliard korun asi o dost vyšší. Snad se proto všichni ministři chytnou za nos a začnou víc přemýšlet o tom, co všechno a jak mají udělat, abychom se nemuseli příště ptát na to, proč?
Související
40 let od Černobylu. Proč jedna katastrofa nevysvětluje rozpad SSSR
Česká nafta zdražila v EU nejvíce, ukazují data. Expert zhodnotil dopad snížení daně
komentář , Vláda ČR , Petr Fiala (ODS) , finance , státní rozpočet , rodina
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
Trump už se nahlas hlásí ke královské rodině. Mohou za to britští novináři
před 2 hodinami
Babiš je na první cestě mimo EU. V Ázerbájdžánu jednal o dodávkách ropy a plynu
před 2 hodinami
Ledecká půjde do další zimní sezóny bez lyžařských koučů Gampera a Banka
před 3 hodinami
Obchody nemají na vybranou. V květnu se jednou musí řídit zákonem
před 4 hodinami
Policisté hledají výtržníka. Odjíždějícímu autobusu pražské MHD rozbil dveře
před 4 hodinami
Zemřel Oskar Petr, autor legendárních hitů Lucie či Davida Kollera
před 5 hodinami
Ostravský Baník hledá marně cestu z krize. Pomoci má už čtvrtý trenér za sezónu
před 5 hodinami
Letní počasí dorazí už o víkendu. Meteorologové řekli, co není vyloučeno
před 6 hodinami
Evropský parlament se postavil proti Orbánovu muži. Maďarského eurokomisaře vyzval k rezignaci
před 7 hodinami
Von der Leyenová: Rusové mají pocit, že se opět nacházejí za železnou oponou. Tentokrát je digitální
před 8 hodinami
Ceny ropy po oznámení o blokádě přístavů prudce vzrostly
před 8 hodinami
Nový rozsudek v Cimického kauze. Psychiatr má skončit za mřížemi
před 9 hodinami
Evropská komise podá žalobu na Česko a Maďarsko
před 9 hodinami
Cintula si za atentát na Fica odsedí 21 let, potvrdil NS
před 10 hodinami
Už nebudu hodný, vzkázal Trump za doprovodu bizarní fotomontáže
před 11 hodinami
Svět zasáhne silné El Niño, varuje WMO. Počasí může letos lámat rekordy
před 12 hodinami
Odchod Spojených arabských emirátů z OPEC otřásl světem. Proč je tak významný?
před 13 hodinami
Estonsko chce, aby Evropská unie zakázala vstup ruským vojákům
před 14 hodinami
Ruská přehlídka ke Dni vítězství bude poprvé po 20 letech bez vojenské techniky. Důvod ministerstvo tají
před 14 hodinami
Řítí se svět do další ekonomické krize? Tentokrát by se neodehrála stejně, jako ta předchozí
Vzpomínky na pád banky Lehman Brothers v září 2008 jsou pro mnohé stále živé. Bobby Seagull tehdy pracoval jako obchodník v londýnském Canary Wharf a do kanceláře dorazil před šestou ráno naposledy. Ačkoliv zprávy z Ameriky věštily bankrot, zaměstnanci v Británii netušili, co to pro ně znamená. V kancelářích zavládl chaos a někteří lidé si začali brát obrazy ze stěn jako náhradu za dlužné akcie.
Zdroj: Libor Novák