KOMENTÁŘ | Dovolené zdražují, Čechům to ale nevadí. Sáhnou si hlouběji do kapsy

Nemá asi právě nyní moc cenu rozebírat důvody, proč se i ceny za chvíle odpočinku u moře během letních školních prázdnin pro většinu tuzemské populace o dost zvýší. Ale jak se říká, opakování matka moudrosti, takže pro připomenutí, navíc snadno dohledatelné i na internetu, je to hlavně kvůli navýšení cen dopravy, dopadům energetické a inflační krize, růstu cen potravin a také kvůli vývoji směnného kurzu české koruny k hlavním světovým měnám. A k tomu všemu se nesmí ještě zapomenout na to připočíst k dražším dovoleným i vyšší pojistku, dodal by jistě nejeden specialista právě na pojištění. Ale co se mi zdálo mnohem zajímavější, než ony důvody růstu cen dovolených, je to, že Češi jsou prý ochotni i přes „drahotu“ sáhnout si hlouběji do kapsy, právě kvůli vyšším cenám dovolených (s trochou jízlivosti by se jistě dalo dodat, že ono jim stejně nakonec nic nezbude, když přece do toho Chorvatska musí jet, protože tam i letos jede soused a co by potom řekl, kdybychom se tam nepotkali, že ano?).

Když už jsme u Chorvatska, podle zjištění ČTK cestuje na dovolenou do Chorvatska podle Chorvatského turistického sdružení až 60 procent Čechů s rodinou. K Jadranu vyráží zhruba 90 procent českých návštěvníků, zhruba dvě třetiny destinaci vyhledávají kvůli přírodě. Loni nejvíce Čechů do Chorvatska dorazilo v červenci. Návštěvníci z České republiky byli loni pátou nejpočetnější zahraniční skupinou v Chorvatsku, přijelo jich 775 tisíc, což bylo meziročně o polovinu více. A podle všeho mají být letos tahle čísla hodně podobná, ne-li vyšší. Částka, kterou prý chtějí obyvatelé České republiky letos za dovolenou nejen v Chorvatsku utratit, se pohybuje okolo 15 500 korun. Jak ale upozorňuje nejeden zpravodajský server, cestovky varují před tím, že očekávané výdaje se ještě mohou zvednout.

I tak podle statistik tuzemských cestovních kanceláří zatím obsadilo stupně vítězů v žebříčku nejprodávanějších dovolenkových destinací na letošní rok trio Řecko, Turecko a Egypt. Už během dubna se mediálním prostorem hnaly citace o tom, že cestovní agentury evidují nárůst zájmu o letní dovolené ve srovnání s loňským rokem ve stovkách procent. A to už je co říct. Jistě, dva roky šetření a odkládání letních cest vinou covidových restrikcí jsou vážným argumentem i v tom, že lidem nevadí ta dovolenková drahota. Je stále nákup dovolené, bez ohledu na cokoli (rozuměj vlastní finanční možnosti) přednější, než třeba zaplatit drahé energie a tvářit se, že na dovolenou musím jet, protože přesto prostě vlak nejede?

Aby bylo jasno, nikomu nezávidím, že dva roky, i třeba kvůli pandemickým opatřením, neviděl mořské řasy v Chorvatsku a nedal si tam v noci před odjezdem domů Lignje pržene. To ne, ale bylo by fajn, kdyby si většinová populace začala uvědomovat priority. Zvláště v době, ve které teď žijeme. Můžete namítnout, že každý dovolenkář, ať už vyrazí do zahraničí nebo do vlastní země, přece pomůže rozhýbat často po covidu dosti zamrzlé podnikání v cestovním ruchu. Je to ano i ne. Raději proto připomenu varování samotné Asociace cestovních kanceláří, které má na svých stránkách: „Asociace cestovních kanceláří ČR proto vždy doporučuje klientům, aby si před nákupem dovolené ověřili organizátora zájezdu, tedy zda se jedná o pojištěnou cestovní kancelář, případně využili pro její zprostředkování cestovní agenturu, která jim nabídne ověřené pojištění cestovní kanceláře.“ Chtivost být za každou cenu u moře se totiž nemusí vyplatit. A nejen proto, že na to nemám a půjčuju si. Ale nechť, ať už pojedete oddechnout si od všech starostí autem, vlakem, letadlem nebo na kole, užijte si bezstarostné chvíle. Snad těch starostí nepřibude, až se vrátíte.