KOMENTÁŘ | Jak na drahé energie? Univerzální řešení není, jednu věc ale může udělat každý

Otázky k tomuhle tématu se vynořují doslova jako houby po dešti a odpovědí k nim ještě víc. Jedni čekají na to, až jim „někdo“ pomůže, jiní zase přistupují k problému sami a aktivně se snaží najít nějaké východisko. Takže - i když možná čekáte, že vám dneska někdo dá všeobecně platnou radu na to, jak se od podzimu účinně bránit energetické drahotě, zklamu vás. Žádná jednovětá či jednoduchá rada na to není.

Ti, kdo se šikují pod praporem dnešní politické opozice a volají po tom, že stát dělá pro lidi s drahými energiemi málo a měl by v pomoci přidat, jsou bohužel dost vedle. Náš problém je, že volíme lidi jako Andrej Babiš, Alena Schillerová nebo Karel Havlíček, kteří nyní unisono volají po zastropování snad všech cen, plošných výdajích státu na zastavení růstu cen nebo jiných „zaručených“ postupech, a přitom před tím osm let rok co rok svou nečinností jen zvyšovali českou totální závislost na Rusko právě v energetických komoditách, nehledě na šílené zadlužení, které nynější politické reprezentaci, ať už je vám blízká či nikoliv, svazuje ve výdajích ruce. A hraběcí rady o tom, že stát musí pomáhat plošně, aby pomohl lidem, je… ani se nechce říct co. Proč? Protože si to kvůli dříve popsaným aktivitám eráru, který rozhazoval peníze z vrtulníku nemůže dovolit. Nemá na to.

Tak co teď? Když vyjdeme z toho, že každá domácnost může elektrickou energii a plyn do svých místností, topení či ohřevu teplé vody dostat několika cestami, nebo si dokonce energie vyrobit sama, rychle zjistíme, že v tomhle bodě si můžeme pomoct sami. Dokonce i s onou opozicí vzývanou pomocí státu. Tedy pokud na to máte dostatek peněz. A když ne, nedá se nic dělat, musíte pak, vybírat pečlivě systém záloh na energie. Kardinální otázka dneska stojí, zda se vyplatí změnit dodavatele nebo fixovat zálohy na energie na víceleté období. Jistě k tomu sami naleznete na internetu řadu odborných vysvětlení, názorů analytiků nebo prohlášení politiků. Jedno mají ale společné. Všechny totiž vycházejí jen z dat a aktuálních okolností, které ale bohužel nejsou s to odpovědět na podstatu všeho zdražování: Jak rychle dokáží ceny zareagovat na případný konec ruského agresivního válečného běsnění na Ukrajině?

Přiznám se proto, že jsem kvůli problému, co s drahými energiemi od podzimu dělat, oslovil pár finančních poradců. Nebudu je jmenovat, však víte, pro sichr. A i když to nezaznělo úplně jednohlasně, dá se říct, že zafixovat si dneska ceny energií u dodavatelů a zavázat se k odběru elektřiny nebo plynu za stávající ceny třeba až na tři roky, se nevyplatí. Nejen komoditní specialisté, ale i vládní úředníci správně poukazují na to, že ceny těchto komodit jsou vskutku hodně vysoko a globální energetický trh čeká, že energie za čas (snad krátký!) klesnou. Navíc se už dnes rozbíhají třeba aktivity států z Afriky, které se rozhodly vybudovat infrastrukturu, která by přes terminály v Alžírsku přivedla plyn do Evropy. V případě Česka se snad opravdu povede navíc v co možná nejkratší době položit do země trubky propojující terminály na plyn v Polsku, a tak se dá pokračovat. Ano, není to všechno otázka týdnů či měsíců, ale spíše let. Ale fakt je, že i tyhle věci přispějí k tomu, že odpadne závislost na nevyzpytatelném agresorovi, kvůli jehož choutkám po obnovení starých struktur tu neplatí, že přece výrobní náklady na pořízení plynu jsou pořád více méně stejné, ale to že kvůli politice Ruska se jeho cena na trzích zvedá, je jen dočasný problém.

A nutno dodat, že ani český stát nečeká s pomocí lidem zase až tak s rukama v klíně. Ministr resortu průmyslu a obchodu Jozef Síkela totiž podle českých médií počítá s tím, že na dotaci cen elektřiny a plynu přes již schválený tzv. úsporný tarif stát zaplatí 27 miliard korun, dalších 10 miliard má jít na modernizaci tepláren a 3,6 miliardy na podporu tepla z kotelen v domech. Odpuštění poplatku na podporu obnovitelných zdrojů, ke kterému stát už dříve také přistoupil, má státní rozpočet vyjít na 23 miliard korun. Jistě, vždycky si můžete říct, že je to málo, a že přece ostatní státy dělají pro své lidi víc, viz třeba přehled serveru aktuálně.cz. A určitě mě nebudete mít rádi za to, co uvedu dál, protože se vám to nebude líbit, ale platí to dnes možná ještě víc než v době, ve které to jeho autor vyřkl. Platí totiž kennedyovské: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zem.“

Takže, na závěr: Jednoduchá odpověď, co dělat s těmi zatraceně drahými energiemi, by zněla asi následovně: Ti, co si mohou dovolit sami začít vyrábět elektřinu nebo ohřívat vodu, ať si pořídí fotovoltaickou elektrárnu či solární kolektory nebo tepelné čerpadlo. Těm ostatním se vyplatí, je-li to nutné, zkusit změnit systém záloh na energie tak, aby to pro ně bylo finančně únosné a nebylo nutné fixovat cenu energií déle než na rok. A hlavně - všichni začněme opravdu šetřit energiemi, kde se dá. Vyplatí se to.