KOMENTÁŘ | Česko v září čeká stávka proti chudobě. Půjde v ní o prezidentský post?

Místní odbory těží sice z toho, že jejich členská základna bude mohutně souhlasit s pokřikováním o tom, že je tu draho, že vláda proti tomu nic nedělá, ale sami moc vážných řešení, snad kromě onoho zvyšování mezd či zastropování cen a snižování daní, k danému tématu nenabízejí.  Možná se vám to zdá laciné, jenže mám za to, že ještě lacinější je svolávat na 5. září do Prahy shromáždění, na kterém odbory chtějí zveřejnit své požadavky proti zdražování a připravit se na svůj další postup. Proč ale až v září? (Že by kvůli kampani některých šéfů odborů pro start na volbu prezidenta?)

Můžete namítnout, že zpochybňuju základní „klacek“ v boji odborů proti vládě, v boji na zlepšení oněch pracovních podmínek, tedy protest, stávku, chcete-li. A o tom to je. Nezpochybňuju. Jenže odbory jsou ze zákona součástí tzv. Tripartity, tedy sociálního dialogu, který má řešit mezi vládou, zaměstnavateli, a právě sdruženími chránícími zájmy pracujících lidí všechno, co se týká stylu, povahy, způsobu nejen zaměstnání, ale i podmínek práce atd. Tak proč stávka, proč se to neřeší hned teď mezi všemi účastníky této platformy? Řeší? Kde jsou nějaké návrhy oněch řešení, postupy, cíle? Jistě mi dáte za pravdu, a nemusíte být nestranný pozorovatel, abyste si řekl, že za poslední léta (dosaďte si sami, za jak dlouho) se odbory k ničemu jinému než pokřiku o tom, že se „MUSÍ“ zvýšit taková či „maková“ mzda, tu minimální, jindy zase tarifní, moc nezmohly. Předáci odborů sice chodí rádi do nejrůznějších relací, aby vysvětlovali, jak pravicoví politici ničí sociální smír, nechtějí přidávat na důchodech a nevidí drahotu pro pracující, ale...

Na druhou stranu je stále víc vidět, že ceny v Česku si dělají doslova co chtějí. Ona zmiňovaná chudoba, která kvůli očekávané vysoké inflaci za tento rok bude zřejmě o dost vyšší než průměrné tempo růstu mezd, hrozí opravdu stále více lidem, se podle zprávy, vydané tento týden serverem iRozhlas.cz nesmí podceňovat. Podle tohoto výstupu totiž počet domácností s příjmem pod hranicí chudoby vzrostl z 9 % koncem roku 2021 na momentálních 16 %, je dokladem toho, že nejde o žádnou legraci. Podle zmíněného zdroje jsou nejvíce ohroženi příjmovou chudobou samostatně žijící senioři, samoživitelé a samoživitelky. iRozhlas.cz konstatoval, že tyhle závěry vyplývají z exkluzivních dat projektu Život k nezaplacení, na němž spolupracují Český rozhlas a PAQ Research. A řešení? Podle odborářů má být podobné, jaké třeba představila znovuzvolená šéfka partaje, která tu právě v honbě za nastolením prý sociálně lepších podmínek pro všechny pracující (mimochodem ‒ za totalitní vlády KSČ museli pracovat všichni, ne být třeba doma), v minulém století neváhala mučit, týrat a zabíjet lidi, Kateřina Konečná z KSČM. Ta v pořadu TV CNN Prima News neváhala s bolševickým blýskáním v očích konstatovat, že: „…Přece co je komu po nějakém schodku státního rozpočtu, když si lidi nemůžou koupit jídlo?“ To jako fakt?

Takže řešení je jasné: Vyplenit stát, co to jde a po nás potopa, pak všechno znárodnit, protože přece víme, že to pak bude fungovat nejlépe, zvýšit pořádně (na kolik?) všechny mzdy, důchody, dávky, které stát vyplácí a… Carpe diem. Možná jsem tohle zjednodušil až na samou hranici únosnosti, ale skutečnost je taková. Ti, co rozhazovali peníze za posledních osm let, když se měli v dobrých časech připravovat na doby výrazně horší, nedělali nic, pardon, nyní se fotí třeba v moravských krojích a sbírají laciné politické body tím, že poukazují na vlastní přešlapy s odkazem na to, že vláda nedělá proti drahotě nic. Takže stávka je touhle optikou možná jen to minimální, co ti chudáci, drahotou ubíjení obyvatelé České republiky, mohou dělat.

Možná se sami ptáte, zda to s tou chudobou není jen nějaká hra s čísly. Jak to, že třeba ještě v březnu letošního roku podle zprávy České národní banky (ČNB) vklady českých domácností v bankách od března roku 2015 nepřetržitě stoupaly a podle nejčerstvější statistiky právě ČNB si Češi k 1. únoru v korunách a cizích měnách našetřili 3,28 bilionu korun, což je o 22 miliard (!) víc, než měli na kontech na začátku letošního roku. Jasně, že každé konstatování má své vysvětlení, své pro a proti. Jenže mám za to, že místo pokřikování na náměstích v Praze o tom, že chci zvýšit mzdy, by měli všechna ta sdružení a svazy spíše představit a snažit se prosazovat třeba své nápady a ideje o tom, jak mají být lidé zaměstnavatelní, co ještě vylepšit nejen ve způsobech zaměstnání, či jeho stylu nebo rozložení pracovní doby, home office a já nevím, co ještě. A když ani pak to nebude lepší, proč ne, ať se klidně stávkuje za zvyšování mezd. Ale když se všech těch „levicových“ politiků zeptáte, kde na to má stát vzít, dostanete většinou ještě šílenější odpověď, než uvedla členka rudé partaje. Opravdu chceme kvůli tomu uvrhnout zemi do ještě vážnějších komplikací?