KOMENTÁŘ | Jít na jedno se nám nejspíš prodraží. Kolik může výhledově stát pivo?

Ale vážně, věc totiž zas tak úsměvná není. Neskutečné energetické vydírání Evropy ruskými válečnými agresory, kteří se zastavením dodávek komodit Evropě mstí za sankce uvalené za krvavou válku na Ukrajině, totiž může nejen ohrozit, ale i zastavit existenci řady firem, a právě i ze snad nejcennějšího českého ekonomického oboru – pivovarnictví.

Možná, že si řeknete, no tak co, nějaká firma skončí, vznikne nová, ale pivo se snad vařit nepřestane, ne? A když s pomocí plynu, tak pomocí něčeho jiného, přece. Nebudu teď zbytečně zacházet do výrobních procesů a podrobností, ale nutné je říct, co omezení výroby piva může přinést. Není totiž nutné chodit daleko pro to správné slovo, které, milí čtenáři, jistě sami tušíte. Je to zdražení. Ekonomická teorie, zjednodušeně řečeno, říká, že pokud je něčeho nedostatek a na trhu se v co nejkratším čase nezmění poptávka po tomto nedostatkovém zboží, přivodí výrobní nedostatek většinou zvýšení ceny.

S trochou nadsázky se dá říct, že plyn se může stát pověstným hřebíčkem, člověku se ani nechce napsat k čemu. Agentura ČTK to formulovala v případě tuzemské pivovarnické jedničky zcela jasně: Plzeňskému Prazdroji loni kvůli dopadům pandemie koronaviru druhým rokem klesl prodej piva v ČR, když se vloni snížil meziročně o tři procenta na 6,5 milionu hektolitrů. O rok dříve byl meziroční pokles osmiprocentní. Přičteme-li letošní cenové vývoje ve všech známých i neznámých kategoriích, až dosud to vedlo k tomu, že v českých restauracích a hospodách se půl litru tankového piva prodává dle statistik již přes 50 korun a lze najít i místa, kde cena zlatavého moku atakuje za tradiční půllitr dokonce 60 korun. Je sice malou náplastí to, že ve srovnání s řadou jiných evropských států se Česko pohybuje spíše v „levnější“ části cenového žebříčku, protože v některých zemích Evropy je cena piva klidně i čtyřnásobně vyšší.

Nemá cenu zastírat, že lidí, kteří si v restauracích a hospodách dají orosenou sklenici piva stále víc ubývá. Právě kvůli zdražování a růstu cen. Ale o tom, co se bude s cenou piva dít dál, se zatím detailně nikomu moc mluvit nechce. A není divu. Jasné totiž je, že strmý cenový růst i u piva se hned tak nezastaví, a při nedostatku plynu by to bylo právě naopak. Není se proto čemu divit, že nejen pivovary, ale i celé dodavatelské řetězce jsou z této situace nervózní a nechtějí předjímat žádný scénář. S velkou mírou pravděpodobnosti by další zdražení piva znamenalo další propad návštěvnosti v restauracích, které se podle mnoha hodnocení nejen lidí z oboru, ale i ekonomických analytiků, ještě ani zdaleka nestačily zotavit z následků covidových uzavírek a omezení. Hrozba zastavení dodávek plynu tak ukazuje i na to, že se domácí ekonomika a odpovědné úřady budou muset připravit nejen na to, aby dokázaly efektivně a účinně pomoci obyvatelům země, v případě nouze nejvyšší, ale i tuzemskému průmyslu a firmám. Bez nich totiž ekonomika fungovat nebude.

A tak i když může pivo stát třeba stovku za půl litr, neměl by stát rezignovat na záchranné brzdy, které dokážou udržet ekonomický vlak v jízdě, ale ani my ostatní. Nikoho přece nemůže bavit pořád si číst jenom o tom, co všechno a o kolik zdražilo, nebo to, že sami při nedostatku ruského plynu budeme platit ročně místo nějakých desítek tisíc korun při spotřebě plynu v rodinném domě sta tisíce. Dejme si proto raději už dneska o jedno pivko víc, ať máme nápady a sílu na taková řešení, která nás dodávek, byť důležitých komodit, ale od nevyzpytatelných dodavatelů, navždy zbavit. Pak zmizí i úvahy o tom, kolik bude stát pivo, když se Rusové rozhodnou vypnout plyn.