KOMENTÁŘ | Zaměstnanci se do kanceláří v plné míře nevrátí. Nejde jen o vlastní pohodlí

Věřme snad, že nově oznámené tzv. komunitní šíření opičích neštovic, které se podle některých novinových titulků šíří Evropou, není ono nové, osudové zlo, před kterým varují nejen seriózní, ale o to více i ta obskurní a dezinformační média. Jak to tedy bude s těmi lidmi v kancelářích? Zůstanou poloprázdné, nebo se budou zakrátko zase plnit lidmi ve velkém?

„Pandemie (covidu, pozn. red.) u zaměstnanců skončila. V dělnických profesích je vše při starém, ve firmách se už ani netestuje a konečně si všichni užívají normální provoz bez omezení. Samozřejmě je otázka, na jak dlouho,“ řekl serveru EuroZprávy.cz Luboš Rejchrt, provozní a personální ředitel a jednatel Plaček Pet Products, „Bílé límečky to mají ale jinak. A pandemie byla pouze katalyzátor změn. Do kanceláří se už nikdy nevrátí ve stejném čase stejný počet zaměstnanců,“ tvrdí Luboš Rejchrt. Podle něj firmy, které jsou postavené pouze na zaměstnancích v kancelářích mění svůj space planning, protože více lidí dlouhodobě využívá kombinaci home office s přítomností na pracovišti. „Je to otázka přístupu k work life balance, který je u stále více a více zaměstnanců důležitým aspektem pro rozhodování, zda nabídku přijmout či nikoliv,“ vypočítává personální ředitel společnosti Plaček Pet Products.

I několik dalších lidí z byznysu, které jsem s problematikou (ne)zaplněnosti kanceláří oslovil, mi jasně řeklo (nezávisle na sobě), že jsou pozice, u kterých je úplně jedno, kde ti lidé pracují. Zkrátka to funguje tak, že zadáte úkoly a vy jako manažer musíte vidět, jestli je nebo není hotovo. Řada firem fungovala i v lockdownech předchozí dva roky a šlo to. Dáte mi určitě za pravdu, milí čtenáři, že sami znáte firmy, které si dneska najmou člověka z druhého konce republiky, jednou měsíčně ho nechají přijet do centrály, ať má pocit, že je součástí kolektivu a funguje to. A když ne, pak…

Zajímavé ale je, že se při těchto diskusích objevil názor, že lockdownová éra je v tuzemsku velkým procentem zaměstnavatelů brána jako promrhaná politická příležitost. „Všichni ti lidi, kteří v Praze pracují na pozicích, které se dva roky vykonávaly dálkově, tam odněkud přišli. A já nikde neviděl kampaň: Pojďte bydlet za svůj pražský plat k nám do regionu, za 4KK tady zaplatíte jako za 1KK vzdálené dvacet minut od metra a divadla, tady to máme taky a často i výrazně levnější, řekl mi majitel průmyslové firmy s 50 zaměstnanci, který si přál zůstat v anonymitě. Prý aby zbytečně nezavdával příčinu svým zaměstnancům být „laxnější“ v práci.

A má pravdu, předseda, řekla by dozajista známá postava ze seriálu o lokálních fotbalistech a jejich starostech. Podle posledních statistik jsme totiž v Evropě stále zemí s nejdelší dobou, kterou trávíme prací, jenže nejen generace Z a mileniálové chtějí více času pro sebe a rodinu. To vše přináší změny do stylu kancelářské práce a lidi pracují více z domova a nikomu to vlastně nevadí. Když si tohle všechno dáte dohromady a začnete hledat „systémová“ řešení, třeba na internetu, rychle zjistíte, že i média udělala rešerše a vyhledávání. Dostanete tak informaci o tom, že home office v podobě třeba 2 + 3 nebo 3 + 2, což znamená, že chodíte dva dny do kanceláře třeba v centru Prahy a tři dny jste doma se zadaný úkolem, chcete-li hybridní pracovní režimy, nebo podobné modely, se stále více hlásí o slovo i v tuzemsku.

Je tu velké ale. Na vlastní kůži jsme si zažili, a to opakovaně, fatální přešlapy, chce se říct rovnou neschopnost ministerských úředníků, právě v období covidové pandemie, s řešením nejen zaměstnaneckých záležitostí, proto není snad ani nutné dodávat, že i budoucnost pracovních režimů, systémové nastavení právě třeba hybridních systémů práce a dalších „postcovidových“ zaměstnaneckých idejí nesmí uniknout dobrému řešení nynější vlády. A bude jistě možná nošením dříví do lesa prohlášení, že čím dřív to bude, tím lépe pro všechny. Bez ohledu na nejrůznějších krize a útrapy, které nás bolí a zatěžují nám život. Moudří (a možná i modří, dle známé říkanky) už totiž moc dobře vědí, že umožnit lidem pracovat z prostředí, které jim vyhovuje, může přinést nečekané užitky. A to všem.