KOMENTÁŘ | Drahé potraviny mohou přinést další krize. Srazit ceny se můžeme pokusit i my sami

Uvedený rozhovor se dá ale číst několika způsoby. Jedním z nich je jasné poselství o tom, že nesmyslná ruská agrese na Ukrajině destabilizuje po léta těžko budované mechanismy, na základě kterých nyní dojde k rychlému zpřetrhání potravinových zásobovacích cest a řetězců, zejména pro regiony Afriky a Asie. Dalším, možná ne tak zřetelně nazvaným problémem je to, že z výše uvedených slov plyne jedno ‒ právě kvůli potravinové krizi se dá do pohybu další uprchlická vlna i do západní Evropy, nyní nejen za lepšími životními podmínkami, ale hlavně za jídlem a vodou. A v neposlední řadě se dá číst prohlášení Davida Malpasse i tak, že i bohatí lidé na Západě se musejí připravit na to, že si za jídlo budou muset sáhnout hlouběji do kapsy. Možná posledním poselstvím je to, že si v mnoha případech můžeme za nepříznivé ceny často sami. Ale bez ohledu na to, že teď nekomentují důvody daného stavu, je nutné jasně říct, že viníkem posledního zdražování jídla nejsou národní nebo evropské či americké úřady, je jím válečný zločinec Vladimir Putin a jeho agresivní a teroristické Rusko.

Server EuroZprávy.cz v citaci zmiňovaného rozhovoru šéfa Světové banky pro BBC uvedl, že David Malpass upozornil, že ve světě je dost potravin pro všechny a v porovnání se situací v minulosti jsou vysoké i jejich zásoby. Je ale potřeba změnit způsob distribuce, aby se potraviny dostaly tam, kde jsou potřeba. Například iniciativa EIT Food, která se řadí mezi přední evropské iniciativy pro inovace v oblasti potravin a usiluje o to, aby byl potravinový systém udržitelnější, zdravější a důvěryhodnější, říká, že se každoročně v Evropě, tedy Evropské unii, vyhodí 88 milionů tun jídla.To je zhruba pět tun jídla na hlavu. Z toho čísla, a to bez ohledu na nějakou příslušnost, či politickou preferenci, opravdu mrazí. Hodí se tak zopakovat: Pět tun jídla na hlavu se v Evropské unii ročně vyhodí.

Bez ohledu, že i na tuzemské obyvatele všech sociálních vrstev dopadá stále více inflační krize, pociťovaná právě u potravin a často rétoricky řádně „podkuřovaná“ nejen populistickou opozicí bez skutečně reálných návrhů řešení krize, které by český stát neuvrhly do ještě větších makroekonomických potíží, trpí dneska hlady ve světě podle statistik přes 820 milionů lidí. Neznamená to ale, že by neexistovaly žádné cesty, jak tato strašná čísla snížit. A právě ono zmiňované plýtvání je jakousi „největší“ a nejčastěji zmiňovanou cestou k možné nápravě světového hladu. Nemusíte být přímo zemědělští odborníci nebo specialisté na výživu, aby i vám bylo jasné, že další důležitou položkou je snižování „nedostatku“ půdy pro pěstování potravin. Například World Resources Institute, globální výzkumná nezisková organizace, říká, že i když se půda pro pěstování potravin rozšíří do roku 2050 od roku 2010 o oblast dvakrát tak větší, než je Indie, pořád to nemusí stačit. A to byla jen opravdu malá ukázka toho, kde má lidstvo největší Achillovy paty v potravinové otázce.

Jenže aktuálně řeší snad celá Země otázku zdražování potravin. Zatímco ještě v průběhu jarních měsíců jsme považovali zprávu Svazu pekařů a cukrářů České republiky o tom, že v létě může stát kvůli válce na Ukrajině chleba šedesát korun doslova za pověstné „UFO“, dnes se šíří českým internetem zprávy o tom, že potravina může být i za dvě stě korun. Pravdou ale je, že Ukrajina a Rusko jsou dva nejdůležitější vývozci mj. obilí, takže co se týká potravin, platí analytiky často zmiňovaná teze o tom, že vyšší cena se dají dál očekávat právě u pekárenské produkce a tam, kde převažují rostlinné komodity. Nejvyšší nárůsty cen, a to na světových burzách, jsou u cen pšenice, kukuřice a olejnin. A co víc ‒ rychle také zdražuje maso, a to nejen vepřové, ale i hovězí a drůbeží. Redakce zpravodajského serveru Aktuálně.cz si dala tu práci a sestavila žebříček 20 potravin, které meziročně vylétly v cenách nejvíce. 

Co bude dál? V poslední době se často říká, vzhledem k chování válečného agresora a zločince Vladimira Putina, že nikdo nemá křišťálovou kouli. A už i v českých médiích se stále více rojí hlasy o tom, že lídra nemocné Ruské federace nemůžeme pořád štvát, jinak se konce války nedočkáme. Konec války je ale mimochodem snad všemi ekonomickými a finančními experty považován za onen „Kámen mudrců“, který by mohl přetnout rychle se zvyšující křivky cen na trzích nejen u potravin, ale i u dalších pro svět nyní životně důležitých komodit. Na druhou stranu, ústupky Putinovi, třeba v podobě změny rétoriky, nemusejí přinést vůbec nic, navíc mohou probudit jiné, zatím jen spící zlo. Tak snad abychom přestali plýtvat potravinami a jedli jenom to, co vskutku potřebujeme.