ROZHOVOR | Blížíme se k přímému angažmá zemí NATO na Ukrajině, říká expert pro EZ po summitu. Rusům doporučuje se zamyslet

Může být mírový summit ve Švýcarsku účinný, pokud se ho neúčastní velmoci jako Čína, či přímo zúčastněná strana – Rusko? Z historie víme, že jednání beze strany, které se konflikt přímo týká, není do budoucna vnímáno kladně.

Účinný být může, konec konců tyto země svoji účast samy odmítly. V tak nesmyslném konfliktu jako je ten na Ukrajině, je navíc jasné, že jde spíše o první krok k možnému řešení. Těžko očekávat výsledky hned. 

S tou historií si myslím, že je to složitější. Jsou příklady řady jednání, kde se neúčastnila přímo každá strana konfliktu, ale své opodstatnění i tak měly. Komunikace a dialog je totiž vždy základ konkrétních ujednání. Ukrajinské podmínky tak zazněly na širším fóru než jen se zeměmi, které už Ukrajině stejně nějakou formou pomáhají. 

Co jiného může vzejít ze summitu než nějaké společné prohlášení nebo odsouzení ruských činů? 

Může to být začátek řady dalších dvoustranných jednání o další pomoci. Případně zahájení fungování platformy, která může jednání v budoucnu zopakovat v ještě širším složení. Řešena byla i otázka jaderné bezpečnosti, což může mít širší dopady i v budoucích konfliktech. Buďme ale realisté, v prvním kroku s výjimkou obecných proklamací mnoho očekávat ani nešlo. 

Je summit bez ruské účasti vhodným řešením ve chvíli, kdy Moskva chrastí jadernými zbraněmi asi nejvíce od konce studené války a snad každý krok Volodymyra Zelenského ji dráždí?

Moskva se pokouší Ukrajinu zničit nebo minimálně poškodit natolik, že přestane být funkčním státem. Proto taková intenzita konfliktu, Zelenskyj i přes všechny chyby z poslední doby, z mého pohledu jde o některá chybná personální rozhodnutí, zejména odvolání Valerije Zalužného, summitem zvedl otázky, na které je třeba se ptát. A to zejména, jak bude fungovat celý region dále a jaké varianty se nabízejí. 

Pokud by byly přijaty poslední ruské návrhy, které zazněly z Putinových úst v podobě odstoupení dokonce i území, která teď Rusko ani neovládá, značná část ukrajinské veřejnosti to stejně nepřijme. Pak by válka stejně pokračovala dále, byť v pozměněné podobě například guerillových přepadů. Největší země světa by se měla zamyslet spíše nad tím, proč potřebuje další území navíc, když jejím obyvatelům se skutečně dobře nežije a mnohá místa jsou spravována mírně řečeno neefektivně. 

Co si myslíte o nedávných návrzích Ruska na mírové ukončení konfliktu? 

Že jsou v každém ohledu nepřijatelné, nenabízejí dlouhodobé řešení konfliktu. Jen čekání na další válku, ve které bude ruská expanze konečně zastavena. 

Nebylo by od Ukrajiny přece jen prozíravé přenechat okupovaná území silnějšímu nepříteli a zkrátka fungovat, případně se připojit do Evropské unie?

S ohledem na to, že se Ukrajina už 28 měsíců přes veškeré oběti a strádání houževnatě brání a celkově je ve válce s Ruskem od anexe Krymu již celou dekádu, tak by to dle mého názoru skutečně prozíravé nebylo. To, že ústupky nefungují, ukázala právě invaze roku 2022. Pokud by došlo k ukrajinskému kolapsu, Rusové si vezmou další území, to je jasné. Taková je zákonitost konfliktů. Fungování bez hospodářsky důležitých regionů jihovýchodu Ukrajiny by navíc bylo velmi obtížné i přes případný vstup do EU. 

Předchozí otázky jsem kladl poměrně přímočaře, protože i přes různá ujištění o pokračující západní podpoře ukrajinští obránci na frontě musí v mnoha případech ustupovat. Jak jinak může Západ zvrátit situaci, kdy Rusové nasazují doslova ohromující sílu a postupují dále v Charkovské oblasti a na Donbase?

Zrovna v Charkovské oblasti bych ruský postup za úspěšný skutečně neoznačoval, uvízli pár kilometrů od hranic a nedokážou prorazit dále. Jejích ztráty narůstají. Mohou se tvářit, že to není důležité, ale bude je to dohánět, ta válka sčítá mnohé ruské potíže a ty se budou projevovat. Ani žádný alespoň dílčí úspěch v ukrajinském konfliktu to Rusku nedokáže kompenzovat. 

Na druhou stranu ukrajinská fronta se dále protáhla, a to klade další obtížné nároky. Na Donbase je zase situace odlišná v tom, že stálý tlak, kterému jsou zde ukrajinští obránci již velmi dlouho vystaveni, se nakonec projeví v ústupu z nějaké pozice. Hned za ní je však další pásmo obrany. 

Západ může situaci zvrátit tím, že dá Ukrajině technologie, které dále ruské ztráty navýší, a naopak Ukrajincům umožní své síly šetřit. O nasazených technologiích konec konců správně hovořil i Zalužnyj ještě před tím, než byl ze své funkce odvolán. A Syrskyj, jako jeho nástupce, se musí u západních partnerů snažit o to stejné.

Pomohlo by přímé angažmá NATO? Nemyslím ale pouze přímé nasazení do boje. Jak by Rusové mohli vyhodnotit, kdyby západní spojenci poskytli Ukrajině například svá letiště pro útoky na ruské území? Nebo kdyby vojáci NATO pomáhali ukrajinským silám v zázemí?

K přímému angažmá některých zemí NATO se stejně neustále přibližujeme a je to jen o politickém rozhodnutí, zda k tomu dojde. Shoda všech členů NATO na takové věci přitom není reálná. Možností se ale jinak nabízí skutečně mnoho. Mimochodem to, že přemýšlíme, jak Rusko zareaguje na další pomoc napadené zemi, je součástí jejich psychologického působení. I tím se snaží další takovou pomoc odstrašit. Rusko je však to jediné, které může válku okamžitě ukončit.