Liga mistrů ohrožena? Může ji nahradit zbohatlická Superliga. Je to však řešení?

Co je záměrem? Podnět vychází především z Britských ostrovů, kde se majitelé klubů nejspíš zbláznili. Chtějí vytvořit Superligu, do níž by bylo zařazeno stálých dvacet účastníků z evropských zemí s každoroční jistotou prezentace. S ohledem na výjimečnost soutěže by pak měli podstatně vyšší, odhaduje se až pětinásobné příjmy z televizních práv.

Další zdroje tvrdí, že za tím vším nejsou jenom majitelé, ale stále více hladové hvězdy, které si diktují natolik vysoké částky za svou příslušnost k danému klubu, že i milionářská Liga mistrů není až tak rentabilní. A protože nejvíc vydávají za superhvězdy superkluby, volají po Superlize.

Na první pohled to vypadá velice lákavě. Evropské top kluby budou každoročně hrát mezi sebou, nikdo nevypadne, bude častější konfrontace hráčů, kteří si v případě nepříznivého losu v Lize mistrů proti sobě vůbec nezahrají. Protože se do tohoto projektu chystá zapojit i majitel týmu Miami Dolphins Stephen Ross, zdá se, že nic tomuto gigantickému finančnímu podniku nestojí v cestě.

Není to všechno jenom příliš zjednodušený pohled?

Jenže - zdá se, že zatím nikdo nedomyslel následky takového projektu. Nemluví se totiž o tom, zda ony supertýmy budou vyjmuty ze svých národních ligových soutěží. Nejspíš ano, protože si lze těžko představit, že by hráči místo nynějších 40 až 50 zápasů (ligové zápasy plus utkání v LM) během sezóny zvládli přes sedmdesát. A to nepočítáme národní poháry a reprezentační starty. Takže kdyby se z lig trhly nejlepší kluby, dá se očekávat bouřlivý odpor národních fotbalových svazů, protože by tím utrpěla nejen úroveň soutěže, ale také menší kluby, kam zajíždějí domácí giganti. Stačí se podívat na čísla návštěvnosti a s tím by byl v případě Superligy ámen.

Dalším problémem může být i taková maličkost, jako je cestování. Je něco jiného si jezdit jen po ostrovech, sladké Francii nebo Španělsku. Je otázkou, zda by byly náhrady dostatečné, ale nejde jen o peníze, putování by se značně prodloužilo a s tím i únava. A nemusíme být zdatní medici, abychom si nedali rovnítko mezi zvýšenou fyzickou náročnost a z ní plynoucí častější zranění. Navíc, pokud nebudou v kádru ty největší hvězdy, tak ani Superliga nepotáhne. Nebo by někdo byl nadšený, kdyby v kádru chybělo šest základních hráčů a diváci nalákaní na špičkovou podívanou sledovali de facto souboj béčka Manchesteru United s béčkem Realu Madrid?

Nemluvíme ani o tom, že neustále opakované souboje stejných soupeřů začnou časem nudit. Není nic zajímavějšího, než vpád nové, neokoukané krve a překvapivé výsledky. To v Superlize nebude. Jediné, co může spolehlivě přinést, bude další a ještě větší rabování mladých talentů z oněch "nevyvolených" klubů. Je otázka, jak dlouho bude diváky bavit taková podívaná. 

Pokud odhlédneme od faktu, že některé země, a jak to vypadá, mezi nimi i Česká republika, nebudou mít možnost konfrontace se špičkovými kluby, pak je tu zásadní otázka - jak se k dané záležitosti postaví UEFA. Je téměř utopistické předpokládat, že by tento model posvětila a tím "zabila" svůj mistrovský produkt Champions League. V tomto směru se kolem Superligy vznáší příliš mnoho otazníků a není vůbec jisté, jak rychle se je podaří vyřešit. 

Jako dramatickou bychom neměli brát ani přítomnost Stephena Rosse, tento ambiciózní pán pošilhává i po značném koláči z F1 a může se stát, že si ukousne příliš velké sousto. Když už jsme u Formule 1, pokud si zajdete na stránky spřáteleného serveru www.F1NEWS.cz a projdete si seriál o někdejší bitvě dvou znepřátelených organizací ve Formuli 1, kde se také hrozilo podobnou vizí Superformule, pak seznáte, že někdy ambiciózní plány mohou mít hliněné nohy (více zde).