Zraněný Loprais o nehodě: Křičel jsem, ale spal tvrdě

"Dakar je těžký závod a má svá rizika. Ale do toho jsme šli. Nicméně jsme nepočítali, že by to mohlo skončit takhle," začal vyprávět Aleš Loprais, který v době nehody Tatru nepilotoval, protože odpočíval. Během spánku posádky však přišel mikrospánek i na kopilota.

"Mého kopilota Petra Almášiho přepadl mikrospánek, což není nic neobvyklého, protože to známe i z běžných cest. Ale tady jsme kvůli tomu zhruba ve stokilometrové rychlosti vyletěli ze silnice. To nejtěžší jsme vlastně v tu chvíli měli za sebou, ale bohužel při obyčejném přejezdu po asfaltové silnici jsme vletěli do obrovské rokle," popsal důvod nehody.

Když se jejich kamion řítil do rokle, doslova celá posádka spala. "Bohužel při té nehodě jsme všichni ostatní spali v kabině, protože jsme byli hodně unavení po předešlé etapě. Já jsem se vlastně probudil až když se auto řítilo dolů do skály. Křičel jsem na Petra, ale on spal tak tvrdě, že se neprobudil," uvedl a dále popsal nejtěžší nehodu svého života.

"Byla to největší rána, jakou jsem kdy v životě zažil. Asi ve sto kilometrech za hodinu jsme se převrátili dvakrát přes předek a tady musím říct, že kdybychom neměli perfektně konstruované auto, zejména pak tu čumákovou kabinu, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Hodně těžko jsme se z toho po nehodě dostávali, ale nejdříve jsem vylezl já a Michal Ernst, ale já byl schopen lézt jenom po čtyřech, protože jsem měl velké problémy se zády. Petr Almáši byl chvíli v bezvědomí, takže tomu jsme se snažili pomoci. Když jsme ho pak vyndali, tak jsme ho ošetřili a volali helikoptéru. Na tu jsme čekali přes hodinu, což bylo úmorné, ale to už je teď nepodstatné," uvedl. Nyní už je ale vděčný za to, jak to všechno je. "Jsem samozřejmě rád, že jsme to všichni přežili. Je to pro nás zase zkušenost a my nadále bude makat na tom, abychom do budoucna dakarský vavřín získali. Prioritou je ale zdraví a to ostatní se nějak udělá," dodal a naznačil, že by jeho zdravotní problémy po karambolu nakonec nemusely být tak vážné, jak se zdálo.

"Já jsem měl původně identifikované dva zlomené obratle, ale už teď je to pozitivnější. Postavil jsem se na nohy a dělal malé krůčky. Věřím, že to bude dobré. U Petra Almášiho je to také lepší. Je v pohodě, normálně komunikuje, ještě tu však chvíli bude na pozorování, ale pak už budeme řešit návrat do České republiky, což bude takový konec," dodal Aleš Loprais.

V myšlenkách už pomalu směřuje do budoucna a plánuje další start na Dakaru. "Určitě do toho půjdeme znovu. Auto fungovalo skvěle a jsem si jist, že bychom bojovali o zlato. Byli jsme strašně blízko. Bohužel se nám stala v uvozovkách banální nehoda, ale takový je Dakar, krutý ve všech směrech. Určitě ale nezanevřeme a půjdeme dál. Jinak na Petra Almášiho se nezlobím vůbec, tyhle věci se prostě dějí. Všichni jsme byli dost unavení. Možná mě trochu mrzí, že jsem to mohl odřídit já, ale máme to takhle nastavené. Já jezdím rychlostní zkoušky a on přejezdy. Určitě s ním počítám i do budoucna," uzavřel český závodník.