Špotáková odletěla na MS do Koreje pro zlato

"Cítím se velice dobře, skoro mi to připomíná olympijský rok. Takhle dobře jsem se naposledy cítila před Pekingem," připomněla Špotáková před odletem na ruzyňském letišti soutěž, která jí vynesla olympijské zlato. "Tehdy jsme taky trénovali do poslední chvíle. Na to, jak jsem unavená, mi to lítá docela daleko. Věřím, že se to v Tegu ještě vyladí, mám na to deset dnů. Vždycky to tak fungovalo, tak doufám, že to teď bude stejné. Vím, že můžu hodit daleko," věří.

"Mým cílem je rozhodně zlato, co by to mělo být jiného? Vím, že můžu hodit daleko a jedu bojovat o zlato," prohlásila Špotáková, která tuší, že mistrovský závod bude zřejmě dalším ze série vyhrocených soubojů mezi ní, Němkou Christinou Obergföllovou a Ruskou Mariou Abakumovovou. "Každopádně, s tím počítám. S Christinou je to vyhrocené odjakživa, moc se nebavíme, to už spíš s Maruškou. Ta se měsíc nikde neukázala, určitě se objeví strašně silná. To ale nemusí znamenat, že hodí daleko... A jestli to bude psychologická válka? Základ je být dobře připravená. Když se cítím jako v Monte Carlu a vím, že můžu hodit sedmdesát, ostatní to poznají," připomněla vedoucí žena letošních světových tabulek svůj hod 69,45 metru z mítinku Diamantové ligy. "A když na tom nejsem moc dobře, tak mi žádná psychologická válka nepomůže. Ale válka to může být jen do prvních pokusů. Nejlepší bude hodit daleko, třeba těch sedmdesát," usmála se.

Tentokrát si s sebou neveze žádný talisman. "Dostala jsem malý přívěsek od maminky, jinak letos nic nemám. Lemura už nevozím, on zestárl, tahle zvířátka nežijí moc dlouho," připomněla se smíchem plyšovou hračku, která ji provázela před pěti lety na evropském šampionátu ve švédském Göteborgu, kde vybojovala svou první velkou medaili, stříbro. "Mým talismanem bude přítel Lukáš, letí za mnou v úterý. S ním se budu cítit dobře, potřebuju ho hlavně mezi kvalifikací a samotným závodem. Ten den bývá náročný, musím se uklidňovat. A právě od toho tam bude," vysvětlila.

Špotáková město Tegu zná, v roce 2005 tam vyhrála univerziádu. "Byla to tehdy hrozně fajn akce, doufám, že tentokrát to bude podobné. Korejci jsou velmi příjemní, dokonce jsem se naučila docela hodně korejských slovíček, bavilo mě to. Třeba děkuji, se řekne kamsahámidá," vysvětlila.

Vlhkého horkého podnebí se nebojí. "V takovém počasí se před závodem snažím málo pohybovat a šetřit energií. Ale při závodě mi to nevadí. Ostatně sprchlo v Pekingu i ve Stuttgartu," připomněla své dva největší životní úspěchy, olympijské vítězství a světový rekord. Nepotěšil ji ovšem dvojí liják během pátku, posledního tréninkového dne v Praze. "Jedna fáze v ranní bouřce, druhá v odpolední. Vždycky mi to aspoň pěkně opláchlo skútr," smála se. "Jinak to nebylo nic moc, poslední házení, a nebyl to dobrý trénink." V Koreji ji už čeká jen velmi lehké ladění. "Každý den do toho jen malinko šťouchnout. Pár medicinbalů, dvě rovinky, něco takového.... Honza nechce, abychom úplně odpočívali," připomněla trenéra Jana Železného, pod jehož vedením absolvuje první velkou akci. "Samozřejmě bych mu ráda udělala radost, aby měl konečně nějaký velký trenérský výsledek," přiznala atletka, která už mistryní světa byla. V roce 2007 zvítězila v japonské Ósace, před dvěma lety v Berlíně skončila druhá.