Flak. Zbraň, kterou milují tvůrci sci-fi seriálů, za druhé světové děsila spojence

Historie zbraně se začala psát již za 1. světové války s tím, jak se zvyšovaly výkony letadel bylo potřeba i výkonnějších protiletadlových zbraní. Předchůdce pozdější osmaosmdesátky měl bránit Porúří a měl na svoji dobu úžasný dostřel do výšky 6800 metrů. Než se však kanónu dostalo širšího rozšíření, válka skončila a Versailleská smlouva jeho další vývoj zakazovala. Firma Krupp vyřešila problém jednoduše. V roce 1920 přesunula celou konstrukční kancelář do Švédska, kde úzce spolupracovala s firmou Bofors. Zde vznikla legendární druhoválečná osmaosmdesátka.  

Krupp původně počítal s menší ráží 75 milimetrů, ale s tou nebyl německy Reichswehr spokojen, a tak se inženýři vrátili k osvědčené ráži. Nová zbraň měla délku hlavně 4,9 metru, celkovou délku 7,62 metr a výšku 2,42 metru. Dopravní hmotnost s podvozkem byla 8,2 tuny a bojová na křížové lafetě pak 5,1 tuny. Pro novou zbraň byl vyvinut nový náboj o délce 56 kalibrů. Od počátku se počítalo s tím, že zbraň bude použita i proti pozemním cílům. Proto byly vyvinuty dvě verze nábojů: vysoce výbušné proti letadlům a pěchotě a protipancéřové.

Největší inovací však bylo poloautomatické nabíjení. Do kanonu stačilo pouze vkládat náboje a systém se postaral o vystřelení a vyhození prázdné nábojnice. S dobře vycvičenou posádkou dokázala osmaosmdesátka vystřelit až 20 nábojů za minutu. V protiletecké konfiguraci byl maximální dostřel do výšky 10 600 metrů a v pozemní konfiguraci dokázal kanón vystřelit až na vzdálenost 14 860 metrů. Životnost hlavně byla 6000 výstřelů. Cena za kus byla 33 500 říšských marek.

Prototyp byl hotov v roce 1928, první sériové kusy byly vyrobeny v roce 1931 ve Švédsku a tajně dopraveny do Německa ke zkouškám. Sériová výroba se rozeběhla až v roce 1933 po nástupu nacistů. Ti, aby zakryli, že se fakticky jedná o novou zbraň porušující Versailleskou smlouvu, kanón označili jako 8,8 cm Flak 18 (Flak-Flugzeugabwehrkanone – protiletecký kanón), přičemž 18 měla značit rok vyvinutí a zavedení zbraně do výzbroje.

K prvnímu bojovému nasazení zbraně došlo ve Španělské občanské válce, kde se kanón skvěle osvědčil. Zkušenosti z tohoto konfliktu němečtí konstruktéři zúročili v nové verzi nazvané Flak 36. nejviditelnější novinkou byl štít, který měl částečně chránit posádku před palbou nepřítele. Další novinkou bylo rozdělení děla na tři části. Pokud došlo ke zničení nebo opotřebení některé z částí, stačilo ji vyměnit a kanón byl stále použitelný. Nově také kanón mohl střílet i z přepravního podvozku. Další modifikace přišla o rok později. Flak 37 dostal nová mířidla a přístroj na výpočet vzdálenosti.

Osmaosmdesátka sloužila na všech bojištích wehrmachtu. Ukázaly se některé nedostatky. Kanón byl těžký a táhnout jej mohly jen nejtěžší náklaďáky a jeho přílišná výška bránila v jeho dokonalém zamaskování. Oba nedostatky však více než kompenzovala jeho bojová hodnota. V poušti Afriky a obrovských prostorách Sovětského svazu se však Flak uplatnil především jako protitanková zbraň.

 Během operace Barbarossa v roce 1941 byla osmaosmdesátka jediným německým dělem schopným zničit sovětské tanky KV-1 a 2. Němci proto vyvinuli z protileteckého děla čistě pozemní protitankovou verzi 8,8 cm Pak 43 (Panzerjägerkanone – protitankový kanón), kterým byly vybaveny i stroje  Elefant a Jagdtiger a 8.8 cm KwK 43 určené pro tanky Königstiger. Celkem bylo obou pozemních verzí kanónu vyrobeno přes 1000 kusů.

V roce 1941 Němci zavedli do služby nástupce osmaosmdesátky. Flak 41 měl zmodernizovaný poloautomatický systém nabíjení a měl kadenci 25 ran v minutě. Výškový dostřel byl 14 800 metrů. Bohužel pro Němce trpěl kanón mnoha technickými problémy a byl velmi složitý na výrobu. Do konce války jich bylo vyrobeno pouhých 556 kusů. Naopak osmaosmdesátka se ukázala jako naprosto nepřekonatelná a její výroba, na níž s podílela i plzeňská Škodovka běžela doslova do posledního dne války a dala celkem 20 753 kusů.

Již před válkou byla osmaosmdesátka exportována nejen do válčícího Španělska, ale i Číny, Brazílie, po podepsání smlouvy Ribbentrop-Molotov i do Sovětského svazu a Řecka. Řecké osmaosmdesátky v roce 1940 zatopily řádně nejen Italům, ale o rok později i Němcům. Během války se pak kanón dostal do výzbroje většiny spojenců Německa, ale kořistními kusy bylo vybaveno několik amerických a sovětských jednotek. Jejich nasazení však bránil nedostatek munice. Po válce osmaosmdesátky zůstaly ve výzbroji mnoha zemí. Jugoslávské kanóny se ocitly v boji během občanské války v 90. letech.  Poslední zemí, která originální německé druhoválečné kanóny vyřadila po roce 2000 ze služby bylo Finsko.

Bez zajímavosti jistě není, že Flak 18/36/37 dostala i do výzbroje československé armády pod označením 88 mm PLK vz. 37 N a to v nezanedbatelném počtu 329 kusů. Z armády měly být vyřazeny v 60. letech, ale podle některých zdrojů ještě na začátku 70. let osmaosmdesátky měly být rozmístěny pod velením Lidových Milic v Severních Čechách na obranu místních továren a dolů.