Věda jménem krematorium: Spálit zemřelého je těžší, než se zdá

Zaměstnanci krematoria v britském Nottinghamu poodhalili zákulisí své práce, aby definitivně vyvrátili všechny mýty, které si mnozí spojují s kremací. Většina lidí se totiž za tajemný závěs, za kterým mizí rakev, nedostane. 

Mnozí si proto myslí, že ke spalování ostatků dochází okamžitě, jakmile se rakev ztratí z dohledu pozůstalých. Podle zákona ale krematorium musí spálit ostatky do 72 hodin. 

Prvním krokem je zajistit, aby nebylo v rakvi nic, co tam nepatří. Nejdůležitější je zjistit, zda nemá zesnulý kardiostimulátor. Pokud by tento drobný přístroj explodoval v dvacetitunové peci, nadzvedl by ji do výšky sedmi centimetrů.

Rakev následně putuje do jednoho ze dvou spalovacích přístrojů, v němž plamen poháněný plynem vytvoří teplotu od 800 do 1000 stupňů Celsia. Stroj je tak žhavý, že když ho v pátek večer zaměstnanci vypnou, do pondělí udrží teplotu 300 stupňů Celsia.

Pokud tvoří ostatky pouze části těla, nikdy nejsou spáleny s pozůstatky jiných, ale samostatně. Samotné spalování poté trvá přibližně 90 minut.

Personál dohlíží na průběh speciálními otvory a proces je ukončen, když už uvnitř nejsou žádné plameny. Během tohoto procesu jsou odsávány a filtrovány částice odpadu, aby do ovzduší nepronikala rtuť ze zubních výplní. 

Popel, který by měl mít konzistenci písku, pak z pece pracovníci vyhrabou a nechají hodinu vychladnout. Konečná hmotnost popela pak obvykle odpovídá porodní hmotnosti.

Pokud jsou po zpopelnění nalezeny nějaké prsteny nebo náhrady kyčelního kloubu, odešlou se na recyklaci. O tom, jak skončí popel nebohého, už rozhodují výlučně pozůstalí.