Schillerová představila zásadní změny důchodového systému

Hlavním cílem této reformy je celkově zatraktivnit spoření na stáří, zajistit občanům výrazně vyšší zhodnocení jejich vkladů a pomoci jim tak dosáhnout na důstojnější rentu ke státnímu důchodu. Podle vyjádření vládních představitelů je současné nastavení systému zastaralé a vyžaduje radikální zásah.

Základním bodem celé navrhované reformy je drastické snížení poplatků, které si penzijní společnosti každoročně účtují. Zatímco ještě v roce 2017 vybraly tyto finanční instituce na poplatcích přibližně 3,5 miliardy korun, v loňském roce už tato částka přesáhla hranici osmi miliard korun. Ministryně financí Alena Schillerová v této souvislosti upozornila, že výše tuzemských poplatků v penzijním spoření v současnosti patří k vůbec nejvyšším v celé Evropě. Velká část peněz, které si lidé odkládají na stáří, tak dosud končila přímo v ziscích soukromých bankovních domů.

Vedení resortu financí dalo jasně najevo, že nová pravidla mají chránit především peněženky běžných občanů. Podle premiéra Andreje Babiše se chystané změny nijak nedotknou státního rozpočtu, ale půjdou čistě k tíži finančních institucí, které na střadatelích neúměrně vydělávaly. Nově by měly poplatky za správu a výkonnost klesnout na pouhou čtvrtinu své dosavadní výše. U dynamických fondů, kde si společnosti ročně strhávají v průměru kolem dvou procent, se zavede nový jednotný strop ve výši 0,5 procenta ročně. Toto poplatkové maximum bude platit plošně pro všechny typy fondů, tedy pro transformované, konzervativní, smíšené i dynamické.

Dopad snížení poplatků o několik desetin procentního bodu se na první pohled může zdát zanedbatelný, avšak v dlouhodobém horizontu několika desítek let hraje obrovskou roli. U dlouhodobého investování od první práce až po odchod do důchodu totiž funguje princip takzvaného složeného úročení. To znásobuje nejen samotné výnosy, ale v negativním smyslu právě i poplatky. Každá stokoruna, kterou si fond na poplatcích každý rok neoprávněně strhne, totiž následně chybí v dalších letech, kdy se mohla dále zhodnocovat a generovat další zisky. V konečném součtu takto lidé přicházeli o obrovské sumy.

Ministerstvo financí pro lepší představu vypracovalo modelový příklad, na kterém ukazuje přínos nové legislativy v praxi. Pokud si občan v současnosti ukládá tisíc korun měsíčně a jeho zaměstnavatel mu přispívá dalšími třemi sty korunami, má při stávajícím dvouprocentním poplatku po pětadvaceti letech naspořeno necelých 600 tisíc korun. Pokud by se doba spoření prodloužila o dalších deset let, stoupla by celková částka díky růstu investic o 274 tisíc korun. Nová reforma však díky kombinaci nižších poplatků a lepších strategií slibuje, že výsledné portfolio před důchodem může u stejného člověka narůst o další stovky tisíc korun.

Zavedení moderní strategie životního cyklu by mělo střadatelům přinést navíc až 416 tisíc korun, jelikož systém lidi v produktivním věku automaticky zařadí do výnosnějších, dynamičtějších investic. Samotné snížení poplatků pak zvětší výslednou naspořenou částku o dalšího čtvrt milionu korun. V celkovém součtu ministerstvo odhaduje, že za nových podmínek by mohl mít vzorový střadatel na konci spořicího cyklu k dispozici přibližně 1 640 000 korun.

Zásadní finanční rozdíl pocítí lidé také ve chvíli, kdy začnou své naspořené peníze čerpat formou pravidelné měsíční renty jako přilepšení ke svému starobnímu důchodu. Podle stávajícího nastavení systému by si člověk mohl z penzijního spoření vyplácet částku 2700 korun měsíčně po dobu dvaceti let. Nový vládní návrh po započtení všech poplatkových úlev a lepších výnosů kalkuluje s tím, že by měsíční renta za stejné situace mohla dosáhnout zhruba 8700 korun, a to dokonce se zohledněním budoucí inflace. Pro seniory by to znamenalo podstatně vyšší životní úroveň a větší finanční nezávislost.

Další významnou inovací v penzijním systému bude automatické zavádění již zmíněné strategie životního cyklu pro všechny nově příchozí střadatele. Tento investiční mechanismus je navržen tak, aby v mládí ukládal peníze do dynamických nástrojů s vyšším potenciálem růstu a s blížícím se důchodovým věkem je postupně přesouval do bezpečných konzervativních produktů. Velkým administrativním zjednodušením bude, že lidé zařazení do této strategie nebudou muset vyplňovat složité investiční dotazníky. Stát chce tímto krokem odbourat zbytečnou byrokracii a usnadnit lidem přístup k efektivnímu zhodnocování peněz.

Reforma pamatuje také na specifickou podporu mladé generace a přichází s plánem na zvýhodnění klientů do třiceti let. Ministerstvo financí chce u většiny typů spoření zcela zrušit poplatky za výkon a výrazně snížit poplatky za správu, aby motivovalo lidi začít myslet na zadní kolečka hned na začátku jejich pracovní kariéry. Posledním pilířem chystaných změn je plán na postupné uzavření starých transformovaných penzijních fondů, které by měly definitivně skončit do deseti let. Tyto fondy mají legislativně zakotvenou povinnost vykázat každý rok kladné zhodnocení, což jim v praxi kvůli strachu z prodělku brání investovat do výnosnějších nástrojů a peníze klientů fakticky znehodnocuje.