Rusko války proti Ukrajině nelituje. Jedna věc se přesto mění

Od zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu nedal šéf Kremlu ani jednou najevo výčitky svědomí nebo lítost nad svým rozhodnutím zaútočit na sousední stát. Ruská armáda pokračuje v masivních úderech, což potvrdila i předvečer zahájení Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra. Tato událost měla v minulosti prezentovat Rusko celému světu, avšak západní investoři a politici na ni již dlouho nejezdí. Organizátoři sice stále hovoří o delegacích z více než 130 zemí, pro stát usilující o zahraniční kapitál však více než čtyřletý válečný konflikt nepředstavuje ideální reklamu. Moskva na to ale nebere ohled a Putin dál trvá na tom, aby Kyjev postoupil Rusku kontrolu nad celým Donbasem.

Jedna věc se však v kremelských kuloárech od loňského roku změnila, a to očekávání spojená s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Ruská politická elita dříve pevně věřila, že Trump pomůže prosáknout mírovou dohodu podle představ Moskvy a dotlačí Kyjev k přijetí ruských maximalistických požadavků. Po loňském americko-ruském summitu v Anchorage na Aljašce ruští představitelé nadšeně hovořili o takzvaném duchu Anchorage, jako by oba prezidenti našli společnou řeč ve prospěch Ruska. Žádná reálná mírová dohoda se však nekonala a Putinův zahraničněpolitický poradce Jurij Ušakov nedávno v televizi přiznal, že toto slovní spojení sám nikdy nepoužil, což svědčí o vyprchání tehdejšího optimismu.

Zklamání z diplomatického vývoje je pouze jedním z faktorů, které přispívají k viditelné frustraci Vladimira Putina. Původní záměr bleskové speciální vojenské operace se proměnil v krvavou opotřebovávací válku, která trvá již pátým rokem. Rusko od února 2022 zaznamenalo obrovské ztráty na bojišti, citelné škody v ekonomice a technologický úpadek. Konflikt se navíc přesunul přímo na ruské území, kam pravidelně dolétají ukrajinské drony. Cílem těchto útoků bývají ropné rafinérie a energetická infrastruktura, přičemž nedávný masivní nálet na Moskevskou oblast ukázal, že ukrajinské stroje dokážou proniknout i obranou samotného hlavního města.

Kvůli přetrvávajícím obavám z možných útoků musela být letos 9. května výrazně omezena i tradiční vojenská přehlídka ke Dni vítězství na Rudém náměstí. Více než čtyři roky bojů a tisíce mezinárodních sankcí vystavily ruské hospodářství enormnímu tlaku, který se projevuje rostoucím rozpočtovým deficitem a celkovou stagnací. Kreml však na tyto ekonomické a vojenské potíže nereaguje snahou o deeskalaci konfliktu, ale přesným opakem. Soudě podle intenzity nedávných náletů na ukrajinská města sází Moskva na další vyhrocení situace, přičemž vinu za eskalaci svaluje výhradně na Kyjev.

Ruská strana tvrdí, že její nynější údery jsou pouhou odvetou za ukrajinský útok na vysokoškolský internát v okupovaném Starobilsku na východě Ukrajiny, kde podle oficiálních ruských údajů zahynulo 21 studentů. Ukrajinská armáda potvrdila, že v tomto městě zasáhla velitelství elitní ruské jednotky vojenských dronů Rubikon, nicméně neupřesnila, zda se jednalo o stejnou budovu, o které hovoří Moskva. Konec válečného utrpení tak zůstává v nedohlednu. Vladimir Putin sice hodlá využít petrohradské fórum k opětovnému zopakování své kritiky Západu a setkání s šéfredaktory tiskových agentur, avšak nic nenaznačuje tomu, že by plánoval změnit svůj postoj k Ukrajině.

Navzdory oficiální neústupnosti se však uvnitř samotného Ruska objevují první náznaky veřejné diskuse o tom, zda by nebylo lepší válku ukončit. Tyto debaty se překvapivě začínají propisovat i do přísně kontrolovaného mediálního prostoru. Politolog Vasilij Kašin v odborném časopise Rusko v globální politice, který má velmi blízko k tamním diplomatickým kruhům, otevřeně konstatoval, že cíl zlikvidovat protiruský režim na Ukrajině je v současné fázi bez kompletní a dlouhodobé vojenské okupace celé země technicky nerealizovatelný.

Podobné myšlenky se objevily i v prorežimním bulvárním deníku Moskovskij Komsomolec, kde politický komentátor Alexandr Nosovič uvedl, že expertní komunita je rozdělena na dva tábory. Zatímco jedna část prosazuje pokračování operace až do úplného splnění cílů, druhá skupina se domnívá, že nastal čas boje ukončit, protože nejhorším možným scénářem není porážka, nýbrž nekonečná válka. V témže listu právník Dmitrij Krasnov argumentoval historickými paralelami, podle nichž to byly právě prohrané války a ponižující příměří, které Rusko v minulosti pravidelně nastartovaly k reformám a novým geopolitickým úspěchům. V zemi, jejíž národní identita stojí na kultu vítězství, byl takový text v tisku naprosto šokující. Že má tato diskuse své jasné limity, se však ukázalo o několik dní později, kdy byl celý článek z internetových stránek novin bez náhrady smazán.