Jak změnit názor lidí k nošení roušek? Odbornice poskytla návod na správnou komunikaci

Česká republika byla první, která nařídila povinné nošení roušek od 19. března letošního roku. Po dvou měsících přišlo částečné uvolnění a lidé mohli volně dýchat v případě, že dodržovali minimální dvoumetrové odstupy. S příchodem letních prázdnin bylo nošení roušek téměř zrušeno, až na několik výjimek jako je pražské metro nebo hromadné akce. Uvolnění se netýkalo Moravskoslezského kraje, kde se v polovině května objevila ohniska a také na Frýdecko-Místecku nebo na Karvinsku.

„Roušky zavádíme od 1. září plošně jen v epidemiologicky nejrizikovějších místech. Nicméně všude tam, kde se pohybuje mnoho různých lidí a nejde dodržovat bezpečný odstup, roušky doporučujeme. Nyní je zásadní, aby lidé nezapomněli, že virus mezi námi je a jen tak nezmizí. Abychom nemuseli zavádět celostátní opatření, musíme být nyní všichni zodpovědní a obezřetní. Prosíme občany, aby dodržovali základní hygienická pravidla – mytí rukou, rozestupy od ostatních a roušky,“ uvedl v tiskovém prohlášení ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. 

Tato slova vyvolala rozruch a mnoho lidí zaujalo odmítavý přístup. Tento problém se netýká pouze obyvatel České republiky, ale celého světa. Pravděpodobně všichni známe někoho, kdo nenosí roušku na veřejnosti, a to i v případě, že jde o doporučení vlády. Lidé se liší v tom, jak jsou psychicky i fyzicky zranitelní a také v tom, jak vnímají možné riziko. Jak tedy přimět naše nejbližší nebo kolegy z práce, aby roušky nosili? Science Alert představil návod, jak změnit odmítavý postoj.

Podle Claire Hookerové, která se zabývá rizikovou komunikací je prvním bodem zaměřit se na své emoce. Když se zlobíme, bojíme nebo jsme úzkostlivý, mohou tyto emoce změnit význam sdělení a vyzní úplně jinak, než jsme ve skutečnosti zamýšleli. Věta „Chci, aby sis vzal roušku, když jezdíš vlakem za naším otcem,“ může v druhém vyvolat jiný pocit, než jsme původně zamýšleli. Druhý slyší „Chováš se špatně a zlobím se na tebe“.

Celosvětová pandemie zvyšuje pravděpodobnost chybné komunikace, protože jsou lidé více stresovaní a přirozenost člověka je reagovat na nepříjemnou situaci bojem, útěkem nebo ztuhnutím. To má velký vliv na komunikaci. Podle odborníků je odmítání nošení roušky také znakem, že se jedinec snaží mít kontrolu nad situací. V případě, že někomu dáte nošení roušky příkazem, může se stát, že se automaticky stane defenzivní, a to má za následek, že není schopen přijímat informace a přesně je hodnotit. V důsledku toho se lidé stanou více kritičtí a pevněji se drží svých přesvědčení.

Důkazy ukazují, že největší skupina odmítačů roušek je mezi mladými muži, převážně politicky konzervativnějšími a s nižší zdravotní gramotností. Také sem spadají muži, kteří mají tradičnější představy o mužnosti.

„Vidím, jak je pro tebe důležitý vlastní postoj a naprosto souhlasím, zejména proto, že důkazy se neustále mění. Ale důkazy také jednoznačně ukazují, že mohou onemocnět zdraví mladí lidé, mohla bych tě požádat, jestli by sis nemohl vzít roušku, až příště pojedeme za naším otcem?“ Tato věta ukazuje respekt hodnot jiné osoby a empatii, která je při komunikaci důležitá, protože nabízí prostor pro vyjednávání.  Můžeme se také zajímat o to, proč jedinec nechce masku nosit, místo příkazu, že by ji nosit měl. Sníží to možnost obranného mechanismu a jedinec bude přístupnější.

Empatie může pomoci také při zachování vztahů a zároveň ukázat určitou hranici. „Náš vztah je pro mě velmi důležitý, vážně tě chci vidět, ale i když to nerada říkám, nemůžu tě pozvat na návštěvu bez roušky, alespoň do doby, než se sníží počet případů,“ uvedla Hookerová příklad.

Odbornice na rizikovou komunikaci radí, že je důležité přizpůsobit komunikaci a ovládat své emoce, abychom mohli lépe komunikovat s někým, kdo má velmi odlišný názor. „V případě, že chcete někoho přimět, aby svůj názor změnil, musí se cítit bezpečně, respektovaně a tehdy bude komunikace skutečně fungovat,“ míní Hookerová.