AI: Rusko nuceně přesouvá obyvatele Ukrajiny na své území

Organizace hovořila s 88 ženami, muži a dětmi z Ukrajiny. Většina z nich pochází z jihoukrajinského přístavu Mariupol, další pak z Charkovské, Luhanské, Chersonské nebo Záporožské oblasti. Dotazovaní, zejména z Mariupolu, mimo jiné AI popsali nátlak ze strany ruských úřadů nebo vojáků, kvůli kterému neměli v podstatě jinou možnost, než odejít do Ruska nebo na jím okupované území.

Lidé, kteří podstoupili povinnou a násilnou kontrolu ruskými úřady, označovanou také jako filtraci, uvedli, že při ní byli podrobeni mučení a špatnému zacházení včetně bití nebo elektrošoků. Někteří neměli k dispozici vodu ani jídlo a drženi byli v nevyhovujících až nebezpečných podmínkách. Na filtračních stanovištích úředníci lidi fotografovali, vzali jim otisky prstů, prohledali jejich telefony nebo je dlouze vyslýchali. Muže nutili svléct se do půl těla.

Při filtraci po zadržení v Mariupolu byl mimo jiné od své matky oddělen 11letý chlapec, což podle AI odporuje mezinárodnímu humanitárnímu právu. "Moji mámu odvedli do jiného stanu a vyslýchali ji... Řekli mi, že mě mámě vezmou... Neřekli mi, kam máma půjde... Od té doby jsem o ní neslyšel," řekl chlapec AI.

"Oddělení dětí od rodin a nucený odsun lidí stovky kilometrů od jejich domovů je dalším důkazem těžkého utrpení, které ruská invaze způsobila ukrajinským civilistům," uvedla Agnès Callamardová, generální tajemnice AI. "Ruská strategie nucených přesunů a deportace je válečným zločinem. Amnesty International se domnívá, že je to potřeba vyšetřovat jako zločin proti lidskosti," dodala.

Třiatřicetiletá Milena se snažila na jaře utéct z Mariupolu, o který ruské jednotky sváděly prudké boje s ukrajinskými obránci a který byl několik měsíců v obležení. "Když jsme se ptali na evakuace, kam můžeme jít... (ruský voják) mi řekl, že lze jít jenom do Doněcké lidové republiky (DNR) nebo do Ruska," uvedla žena. DNR je samozvaný proruský útvar na území ukrajinské Doněcké oblasti. Milenina manžela, bývalého vojáka ukrajinské námořní pěchoty, zadrželi krátce po překročení ruských hranic a dosud ho nepropustili.

V sedmi případech byli zadržení vystaveni mučení a dalšímu špatnému zacházení. Jeden případ se týkal 31leté ženy, další 17leté chlapce a zbývající pěti mužů kolem dvaceti až třiceti let. Jednatřicetiletého Vitalije ruští vojáci zadrželi, když se 28. dubna pokusil v evakuačním autobuse odjet z Mariupolu, a převezli ho do Dokučajivsku nedaleko Doněcku. Tam mu při výslechu spoutali ruce, nasadili pytel na hlavu a zbili ho. Hüseyn, 20letý student z Ázerbájdžánu, musel každý den po několik týdnů podstoupit sérii elektrošoků a bití. Vojáci mu při výslechu hrozili popravou.

AI ve zprávě také podrobně popisuje nucený přesun 92 obyvatel státního ústavu pro seniory a osoby s postižením v Mariupolu do Doněcku a nebo několik případů starších lidí, které podle všeho při útěku zadržely ruské úřady a umístily je do ústavů v Rusku nebo na Ruskem okupovaném území.

Po deportaci do Ruska někteří lidé měli pocit, že jsou nuceni podat si žádost o ruské občanství. V případě, že tak neučinili, měli omezenou svobodu pohybu. Ruské úřady také pro některé sirotky nebo osoby s postižením zjednodušili proces podání žádosti. Tyto kroky podle AI mimo jiné naznačují záměrnou ruskou politiku související s deportací civilistů včetně dětí z Ukrajiny do Ruska.