Proboha, napadli nás Marťané! Orson Welles napálil Ameriku

Pokud by to ovšem nedopadlo, jako ve slavném románu britského spisovatele Herberta George Wellse Válka světů (War of The Worlds), ve kterém autor přisoudil Marťanům dobyvačně agresivní choutky. V jeho podání původní obyvatelé Rudé planety svou domovinu zničili a proto se vydali kolonizovat okolní světy. V lodích, připomínajících střely a zanechávající za sebou zelené paprsky, přilétají na Zemi do oblasti Anglie, kde s využitím třínohých bojových strojů masakrují obyvatelstvo. V bezvýchodné situaci, když selhává na tehdejší dobu moderní zbrojní technika, je nakonec dokáže porazit zcela triviální nepřítel.

Orson Welles šokoval americkou veřejnost nejen filmem Občan Kane (1941), ale i promyšlenou "marťanskou invazí" (zdroj: RKO Radio)

Welles vsadil na paniku a málem zničil Ameriku

Původní děj byl několikrát adaptován a převeden do různých forem, ovšem žádná nevyvolala takový ohlas, jako slavná rozhlasová hra známého Orsona Wellese. Tomu zadaptoval hru Howard E. Koch a Welles ji odvysílal v rámci série The Mercury Theatre on the Air v CBS Radio. Rozhlasový přenos začal ve 20. hodin v neděli 30. října 1938 a zajímavé bylo, že v programu bylo uvedeno, že se bude jednat o adaptaci knihy britského spisovatele. Tvůrcům se však podařilo vysílání zpracovat a hlavně podat takovým způsobem, že nakonec působilo jako skutečný přenos a mělo také stejný dopad. „Napadlo mě, že udělám rozhlasovou hru takovým způsobem, jako by šlo o dokumentární záznam skutečné události," uvedl Welles později. Nebyla to původní idea, protože podobné případy už byly vyzkoušeny v minulosti. Sám Welles měl s některými z nich osobní zkušenosti. „Válku světů" odvysílalo CBS Radio jako 17. epizodu zmíněného seriálu a její účinek zvýšil tím, že do ní angažoval většinu těch, kteří v sérii účinkovali, včetně sebe samotného.

Jak by asi marťanská agrese vypadala, mohli shlédnout diváci 15 let po Wellesově "útoku nanečisto" na filmovém plátně (zdroj: Paramount Pictures)

Welles dle vlastního vyjádření bohužel musel poněkud ustoupit od svého záměru použít ve hře skutečná místa, aby bylo minimalizováno možné podávání žalob. Hra se připravovala celý týden s generální zkouškou v sobotu, kdy byly přidány patřičné efekty (davové scény, dělové výstřely a zvuky lodí). Welles chtěl původně dlouhé hudební úseky, nakonec se spokojil s melodiemi Clauda Debussyho a Fryderyka Chopina hranými na klavír.

Dopad vysílání byl podle dobového tisku naprosto šokující. Adaptace běžící po rozhlasových vlnách byla natolik sugestivní, že podle pozdějšího líčení deníků vybíhali lidé v panice z domovů v obavách, že došlo ke skutečné marťanské invazi - hovořilo se o desítkách tisíc lidí, kteří zaplavovali prostranství a hledali únik před domnělými útočníky z Marsu. Po 40 minutách z původní hodinové stopáže bylo vysílání přerušeno a zařazena uklidňující relace, vysvětlující, že jde o pouhou adaptaci. Později se psalo, že zprávy o panice a zmatku byly nadsazené, ale má se všeobecně za to, že nešlo o nic jiného než snahy tisku zmírnit celou situaci a předejít právním postihům vůči CBS Radio. Hovořilo se totiž rovněž o nemalých škodách na majetku, duševních újmách a také určitém počtu zranění. Podle dobových záznamů nebyl naštěstí nikdo usmrcen.

Válka světů se vrací

Lákavé dílo se objevovalo v dalších knižních adaptacích a posléze i filmech. Nepočítáme-li literární verze ještě z dob Rakouska-Uherska, vyšel nadlouho jediný překlad v roce 1925. Zajímavé je, že v tehdejším Československu se Wellsovo dílo dlouho neobjevovalo, byť by předrevolučnímu režimu měl být autor svým prokomunistickým přístupem sympatický. V roce 1975 se čtenáři dočkali zkrácené verze v časopisu Pionýr, rozdělené do tří čísel. Později byla Válka světů vydána v edici Knih odvahy a dobrodružství (KOD) jako Válka světů a jiné příběhy z neskutečna (1988). Po revoluci ji vydalo nakladatelství Levné knihy KMa (2003) a později ještě Computer Press Brno (2008).

(zdroj: youtube.com)

Na poli filmů se Válka světů poprvé představila v roce 1953 v režii Byrona Haskina. Pochopitelně z dnešního pohledu působí především po trikové stránce naivně, ale pořád byla pokladem pro dvě adaptace z roku 2005. Nesly shodně název H.G.Well's War of the Worlds, jednu režíroval David Michael Latt (v naší distribuci uváděna jako Invaze světů), druhou Timothy Hines. Do třetice přišel se svou troškou do mlýna slavný Steven Spielberg, který se snažil jít na celou věc od lesa v tom směru, že děj posunul do budoucnosti, ale skalní příznivci adaptaci Davida Koeppa nepřijali, přestože diváci byli především díky Tomu Cruisovi spokojeni. Snímek však v mnoha směrech opouští dějovou linku a je spíše efektní podívanou.

Daleko lépe dopadla významná hudební adaptace Jeffa Waynea, realizovaná v roce 1978. Autor k ní přizval jako vypravěče v hlavní postavě novináře herce Richarda Burtona a pěvecké posty obsadily skutečné hvězdy tehdejší hudební scény, ať šlo o Julii Covington, proslavenou účinkováním v muzikálu Evita, zpěváka Davida Essexe, někdejšího člena slavných Moody Blues Justina Haywarda, Chrise Thompsona ze sestavy Manfred Mann's Earth Band či baskytaristu irských Thin Lizzy Philippa „Phila" Lynotta. Dvojalbum bylo v roce 2009 označeno jako 40. nejlépe prodávané LP (přes 2,5 milionů kusů). Wayne se sice také mírně odklonil od původního děje, ale šlo pouze o přidání postavy vikářovy ženy a poté působivý závěr. Později byla nastudována výpravná show s názvem War of The Worlds – The New Generation, předváděná v divadlech a koncertních halách. Podle některých pramenů vyvolávala nahrávka podobné nálady jako Wellesovo vysílání, tísnivý pocit a zvláště závěrečná sekvence našla některé následovníky, například se jí podobá i závěr konceptuálního LP Prázdniny na Zemi skupiny Olympic. O ní se dlouze debatovalo v odborných kruzích, nakonec byl vysvětlen jiný záměr v obou dějových linkách. Bylo vcelku neobvyklé, ale o to zajímavější, že posluchači zejména v Praze měli možnost porovnání - hudební verzi Wayeovy adaptace mělo ve svém repertoáru zařazeno tehdejší Divadlo hudby (dnešní Divadlo R. Brzobohatého) a podle některých ohlasů bylo hudební provedení natolik sugestivní, že by mohlo mít stejný účinek jako Wellesova rozhlasová adaptace. Koncertní verze Prázdnin na zemi byla relativně dostupná i díky televiznímu zpracování.

Nejproslulejší část hudební verze Jeffa Waynea, nesoucí název Předvečer války (The Eve of The War). Prosadila se i v americké hitparádě (zdroj: youtube.com)

Ve výčtu adaptací Války světů nesmíme zapomenout ani na počítačové hry, z nichž jedna byla prezentována na slavné platformě Sinclair ZX Spektrum.

Epilog

Welles po svém extempore, které se pro něj naštěstí obešlo bez dalších finančních postihů, dokonce údajně prohlásil, že jej po ohlasu na rozhlasovou adaptaci napadl nový vojenský útvar. My se musíme jenom pousmát, když si vzpomeneme na husity a jejich chorál Ktož sú boží bojovníci, kterým spolehlivě zaháněly křižácká vojska. Projednou jsme neobjevili my Ameriku, ale Amerika přišla možná jinou cestou na něco, co už bylo dávno vyzkoušeno.