Kdo může za napjaté vztahy mezi Ruskem a USA? Větší vinu má Washington, tvrdí významný časopis

Navzdory občasné smířlivé rétorice americké akce uskutečněné v ranných fázích post- sovětské doby ukazují na hlubokou nedůvěru USA vůči Rusku. Dokonce i během vlády Spojeným státům na ruku jdoucího prezidenta Jelcina – jak na to velice pregnantně ukazoval Putin, když nastupoval do úřadu - se NATO rozšiřovalo, aniž by svou expanzi mohlo ospravedlnit agresivní ruskou politikou.

Tento argument ale Washington hojně používal proti Putinovi, kterého vnímá jako špatně maskovaného diktátora s nebezpečně velikášskými sny. Ruské zabrání Krymu USA dalo jeden z nejpádnějších argumentů pro tento názor. USA rozčílil ale Putin už dříve v Gruzii, kam vstoupila ruská vojska, aby zabránila tamní vládě potlačit separatistická hnutí v Abcházii a Jižní Osetii.

Z pohledu Ruska jsou to NATO a USA, kdo je agresor. Americký zásah ve válce na Balkánu vnímalo Rusko jako bezdůvodný políček do tváře a arogantní okázalé předvádění vlastní moci vůči poraženému, ale hrdému, soupeři z dob studené války. Se skřípěním zubů se Moskva dívala, jak NATO přijímá bývalé sovětské státy typu Polska, České Republiky a Maďarska. Zatímco to ale vnímala jako další z řady provokací, další kolo rozšiřování NATO v oblasti Balkánu už vyhodnotila jako ohrožení bezpečnosti Ruska. Ruská vojenská invaze do Gruzie byla varováním Ruska, že nebude tolerovat rostoucí přítomnost NATO na ruské hranici. Vměšování USA a EU do vnitřních politických záležitostí na Ukrajině v roce 2014 Rusko pochopilo jako otevřenou agresi a proto vrátilo úder připojením Krymu.

Psali jsme: Washington bude náš! Podporovatelé Putina slavili inauguraci Trumpa v ulicích Moskvy Trump vysoce ocenil pracovníky CIA. Válečná sekera zakopána?  

Všechny tyto případy ukazují na hluboké nepochopení perspektivy té druhé strany a setrvávání na vlastních ideologických předpokladech. USA považují balkánské zásahy, které tak rozčílily Rusko, za projev ušlechtilého úsilí o zabránění masového krveprolití ve dvou občanských válkách. Z jejich perspektivy je rozšiřování NATO stejně ušlechtilá snaha posílit demokracii v Evropě a zajistit v ní mír. Naopak ruské vojenské reakce v Gruzii a na Ukrajině jsou ze strany USA hodnoceny jako projevy mír ohrožující poražené mocnosti, která kvůli zraněné pýše a přetrvávajícím snům o dávné slávě je ochotna riskovat válku. Aby se zabránilo potenciální agresi Ruska vůči střední a západní Evropě,  USA a NATO musí mít připravené vojenské nasazení v Polsku a pobaltských republikách, zní odůvodnění expanze NATO z americké strany.

Rusko na druhou stranu považuje své vojenské manévry a další akce za pouhou obrannou reakci proti neskrývaným provokacím USA. Americké vojenské nasazení ve východní Evropě a rozšiřování NATO na Balkán vnímá Putin jako nepřijatelné zásahy do ruské právoplatné sféry vlivu. Představitelé USA však odmítají samotnou koncepci sfér vlivu. Viceprezident Joe Biden, který považuje Rusko za hrozbu světové bezpečnosti, je jedním z řady prominentních amerických politiků, který upozorňuje na Ruskou bláhovou a nepřijatelnou touhu navrátit zpět systém, ve kterém je mezinárodní politika „definovaná sféry vlivu."

Psali jsme: Český krajan očekává za Trumpa rozkvět USA: Nastane zásadní obrat Trump roznítí mnoho "požárů", obává se Čína. Potíže čekají Mexiko a Jižní Korea  

Podle The National Interest je však odmítání koncepce sfér vlivu buď naivní nebo extrémně arogantní. V každém případě je důvodem, proč Washington nese o něco větší díl viny na neuspokojivých vztazích mezi Ruskem a USA než Moskva –ačkoliv jinak si v tomto ohledu mají obě země málo co vyčítat.  

Rusko je stěží jedinou zemí, která prostřednictvím tohoto konceptu hodnotí svoji bezpečností situaci, tvrdí The National Interest. Čína pracuje s podobným konceptem a proto se angažuje v Jihočínském moři. Stejně tak stojí tento koncept v pozadí tureckých akcí v Iráku a Sýrii a nebo spojence USA Saudské Arábie v Jemenu. Není tedy správné, aby USA měly dvojí měřítko na Rusko a na zbylé země, domnívá se The National Interest. 

S nástupem Trumpa do úřadu by mohla přijít tolik toužená změna přístupu Washingtonu k Moskvě. Trump vyjádřil touhu po snížení napětí a řekl, že bude usilovat o větší spolupráci s Moskvou. Těchto tvrzení se zatím drží, i když je obviňován z toho, že je Putinova loutka, případně, že touží rozpoutat druhou studenou válku. Nicméně, Obama taktéž na počátku chtěl změnu přístupu, která nakonec nevyšla. Snad bude mít Trump více štěstí, doufá The National Interest. Jinak nám opravdu hrozí hrozba nové studené války USA s Ruskem, která by se tentokráte mohla skutečně překlopit ve válku jadernou.