Trumpovi vadí křehká většina republikánů v Senátu, volá po radikálním řešení

Reagoval tak na kompromisní dohodu o financování vlády do letošního září, k níž v pondělí dospěli poslanci republikánů a demokratů. Americké vládní úřady stály minulý týden před kolapsem kvůli dobíhajícímu zákonu o přidělení finančních prostředků, jehož platnost vypršela v pátek v noci. O zákonu vymezujícímu pravidla financování vlády hlasuje nejdřív Sněmovna reprezentantů a po ní Senát.

Nejprve se hrozící páteční termín kongresmanům podařilo odvrátit prozatímní dohodou o týdenním odkladu. To mělo otevřít prostor k dalšímu vyjednávání. Už v pondělí ráno se pak podle amerických médií podařilo dojednat definitivní dohodu, hlasovací proceduru by měla Sněmovna reprezentantů zahájit ve středu.

Podle médií je však dohoda pro republikány bolestným kompromisem. Návrh totiž výslovně zakazuje uvolnit prostředky na financování ochranné zdi na hranicích s Mexikem, což byl jeden z hlavních volebních slibů Donalda Trumpa. Nařízení, které platí do 30. září, kdy v USA skončí letošní finanční rok, kromě toho blokuje i některá další opatření, jež Trumpova vláda chtěla prosadit ve zdravotnictví nebo zdravotnictví.

Kompromis musel být přijat proto, že mají republikáni v Senátu 52 mandátů ze sta. A i když mají v Sněmovně reprezentantů o 22 poslanců víc než demokraté, slabá většina v Senátu jim k prosazení důležitých zákonů nestačí, protože ústava vyžaduje podporu 60 senátorů. Ty budou republikáni potřebovat i při předpokládaném hlasování o financování vlády, takže bez podpory aspoň osmi demokratů se neobejdou. Proto byli nuceni s jejich podmínkami souhlasit.

Trumpovi ale tato situaci vadí. „Důvod plánu dohodnutého mezi republikány a demokraty spočívá v tom, že v Senátu potřebujeme 60 hlasů, které nemáme. Buď zvolíme v roce 2018 víc republikánských senátorů, nebo změníme pravidlo na 51 procent," napsal.

Americká média to však označují za „nukleární řešení". Je totiž popřením mnohaletých senátních tradic a stranické tábory v horní komoře navíc proti sobě staví tak ostře, že je veškerá budoucí dohoda prakticky nemožná. Své priority by tak prezident v Kongresu prosazoval silou, bez naděje na širší parlamentní podporu. Silové řešení, které parlamentní regule umožňují, už republikáni v Senátu použili při hlasování o soudci nejvyššího soudu.