Trump plánuje vojenskou invazi? Historik varuje před chováním prezidenta

Trump hraje do karet diktátorům

Na rozdíl od mnoha jiných obětí Trumpových invektiv si podle historika Kim Čong-un i Nicolas Maduro políček zasloužili. "Jsou to zuřiví diktátoři, kteří neberou žádný ohled na lidský život či základní normy civilizované společnosti," kritizuje Boot. Připouští, že Kimovy hříchy převyšují ty Madurovy, jelikož Severní Korea je nejrepresivnějším místem na zemi a představuje mnohem větší hrozbu pro Spojené státy.

Maduro nevyvíjí jaderné zbraně, ani nevyhrožuje útokem na území USA, zdůrazňuje analytik. Doplňuje, že venezuelský prezident si zaslouží zřetelné odsouzení za likvidaci posledních zbytků demokracie v zemi, zatímco Kim Čong-un jednoduše pokračuje v totalitě, kterou zdědil po svém otci a dědovi.    

"Je zcela na místě a vhodné, když prezident Spojených států odsoudí jak Kima, tak Madura," míní odborník. To však podle jeho názoru ještě neznamená, že způsob, který Trump zvolil, byl chytrý, jelikož šéf Bílého domu ve skutečnosti svými přehnanými hrozbami hraje do karet oběma diktátorům.

"Pro Severní Korea bude nejlepší zdržet se jakýchkoliv dalších hrozbeb Spojeným státům. Setkají se s ohněm a zlobou, jaké svět ještě neviděl," cituje Boot Trumpův vzkaz Kimovi. Připomíná, že poté, co se tato slova dočkala kritiky, Trump nikterak neubral a naopak přitvrdil prohlášením, že USA "mají nabito" pro válku. Historik varuje, že pokud bychom Trumpovy poznámky brali vážně, znamenalo by to, že je připraven vést válku nikoliv kvůli severokorejským akcím, ale jen kvůli severokorejským proklamacím.

Ve skutečnosti neexistuje signál, že by se Spojené státy na konflikt připravovaly, konstatuje historik. Vysvětluje, že pokud by tomu tak bylo, americká armáda by evakuovala 200 tisíc amerických civilistů z Jižní Koreje a rychle povolávala dodatečné síly, jak předpokládá válečná směrnice Pentagonu Oplan 5027. To se neděje a vysocí představitelé - ministr zahraničí Rex Tillerson, ministr obrany Jim Mattis, poradce prezidenta pro národní bezpečnost H. R. McMaster a předseda Sboru náčelníků štábů generál Joe Dunford - shodně říkají, že konflikt "bezprostředně" nehrozí, podotýká Boot.

Prezidentský úřad není byznys s realitami

Trumpovo chrastění zbraněmi podle analytika pravděpodobně nepřiměje KLDR, aby zastavila svůj jaderný program. "Pokud něco, Kim jen zdvojnásobí své úsilí tváří v tvář americké hrozbě a bude se vyžívat v dalším ujišťování, že USA skutečně mají, jak jeho propaganda tvrdí, horlivé úmysl zničit Severní Koreu," soudí expert. Poukazuje, že Kim je blízko k získání schopnosti zasáhnout Spojené státy mezikontinentální střelou s jadernou hlavicí, a tudíž tento despota buď poukáže na Trumpovo blufování, což povede ke ztrátě americké důvěryhodnosti, nebo katastrofický konflikt přivítá, přičemž ani jedna z možností není dobrá.    

V případě Venezuely je Trumpova hrozba "vojenskou možností" ještě scestnější a Spojené státy neprovedou invazi do této země bez ohledu na míru porušování lidských práv Madurem, a to z důvodu, že takový krok není v jejich národně-bezpečnostním zájmu, vysvětluje analytik. Připomíná, že běžně to je sám Trump, kdo jako první vystupuje proti humanitárním intervencím, ale nyní dopustil, aby ho jeho rétorika předběhla.

Ať jsou Trumpovy  motivy jakékoliv, americké ministerstvo obrany je ještě méně připravená a ochotné zaútočit na Venezuelu než na Severní Koreu, zdůrazňuje odborník. Domnívá se, že jedinou konkrétní konsekvencí Trumpových divokých hrozeb bude distanc současných jihoamerických spojenců USA od Washingtonu, což nahraje Madurovi na propagandistické vítězství.

Maduro, podobně jako Kim Čong-un, totiž ospravedlňuje svou diktaturu obranou před yankeeským kolonialismem a militarismem a Trumpova slova poskytují podporu jeho propagandě, uvádí Boot. Dodává, že Trumpova slova zřejmě nepřimějí Madura ke změně represivní politiky a neschopnost dostát hrozbám dále podlomí americkou důvěryhodnost.     

"Trump považoval zveličování za užitečný nástroj v byznysu s realitami a v boji o Bílý dům, ale prezident kontrolující nejmocnější armádu světa si nemůže dovolit natolik plané řeči, aniž by působil fatální škody americké bezpečnosti a riskoval zbytečný konflikt," píše historik. Podotýká, že nástup generál Johna Kellyho do pozice personálního šéfa Bílého domu měl podle mnohých vést prezidenta k umírněnějšímu tónu, což se však zatím nestalo. Podle Boota nicméně není nikdy příliš pozdě, aby Trump přijal motto Theodorea Roosevelta: "Mluv tiše, ale v ruce měj pořádný klacek."